Poslední traper

4* Polodokumentární dobrodružný film o útrapách života za polárním kruhem, kde si člověk v drsné bílobílé divočině musí poradit sám a i když má svou ženu, tak je vlastně samotář. Pomalý komorní snímek, který na Vás ledově dýchne a na hodinku a půl zavede do jiného světa, než v kterém žijeme. Typický film pro artové vyznavače a milovníky přírody ještě bez stop lidské civilizace. Zajímavý i tím, že si hlavní hrdina zahrál sám sebe. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (18.07.2018)

Samozřejmě že tohle není vůbec žádný dokument, ale hraný film se scénářem, dialogy a promyšlenou kamerou, který má jako dokument tak trochu vypadat. Nechci a nebudu se tedy ušklíbat nad nešikovnou vyumělkovaností některých scén, i když si o to přímo říkají, ale namísto toho radši vychválím hypnoticky čarokrásné záběry severské divočiny a hlavně příběh, který by si určitě spousta civilizovaných měšťáků ráda (aspoň načas) osobně prožila. Já tedy určitě. Mít pěknou indiánskou ženu, postavit si vlastníma rukama srub u aljasšského jezera a celé dny se toulat jako lovec po okolních kopcích, by se mi (aspoň načas) taky líbilo. Jen škoda, že francouzský režisér celý film pojal příliš strojeně, afektovaně, zkrátka příliš po francouzsku. Dal bych přednost větší syrovosti, opravdovosti a menší porci patetických a stokrát omletých žvástů o životě v souladu a rovnováze s přírodou. K postavě Normana Winthera: Skvělý chlap a sympaťák každým coulem, který se role sebe sama zhostil dobře a jeho schopnost přežití v divočině mu (i jeho ženě) věřím i mimo kameru. Jen by mi přišlo jaksi přirozenější a optimističtější, kdyby radši on a jeho mladá žena vyráběli jednoho mestice za druhým namísto toho, aby se neustále nezdravě věnovali jen smečce uštěkaných čoklů, kteří jsou sice jistě skvělí pomocníci, ale ne potomstvo. Tenhle model mi neblaze připomněl podobné neblahé modely z mého okolí a z naší současnosti vůbec. (10.07.2015)

Jak mě mohl takový skvost minout? Něco mezi dokumentem a filmem, ale z každého si bere to nejlepší. Z filmu uvěřitelnost a napínavost, z dokumentu naopak to, že to není fádní popis. Prostě stále jste v napětí a čekáte, co kde rupne a ono ne, ono to funguje tak...jako normální život. Skvělá forma a skvělé zpracování. (07.01.2022)

Až nato, že ČLOVĚK (podle mě) neudržuje ROVNOVÁHU, ale PŘÍRODA sama se postará, nemám nic, co bych tomuto pozoruhodnému francouzskému dokumentu o jednom z posledních skutečných lovců ( tedy přesněji řečeno traperů ) vytknul. A ty nádherné scenérie panenské přírody v divokých skalnatých horách vykompenzují i ty mírné nedostatky v dialozích. Nádhera. Tomuhle říkám SKUTEČNÝ " útěk do divočiny " a dokonalé souznění s přírodou a nikoliv Pennův " naivní Alex supertramp ". TOHLE JE ŽIVOT. Nenapadá mě jediný důvod, proč se nevytasit s plným hodnocením.....ikdyž souhlasím a naprosto chápu připomínky uživatele triatlet. ( Ta snaha dát " dokumentu " jakýsi PŘÍBĚH, ho nakonec právě srážela. Nicméně RÁD pro tentokráte přivírám oko. (12.04.2010)

"Jestli je to naše poslední sezona, proč sis dal letos se srubem takovou práci?" Nicolas Vanier ukázal život Normana Winthera jak s jeho krásou, svobodou a oddaností přírodě, tak i s nekonečnou pakárnou v podobě mrazu, neustále se někam propadávajícího psího spřežení a dřevorubců, kteří tu svobodu neúprosně otesávají. Ukázal ho pomocí nádherných obrázků (hodně moc), příjemné hudby (méně) a nějakých těch moudrých průpovídek - z toho ovšem netřeba míti strach, poslední traper moralizuje zhruba stejně, jako (dosaď jméno staršího příbuzného) na návštěvě - povinně a přímočaře. Netouží povýšeně poučovat, chce si jen povídat o divočině, trapeřině a úctě k přírodě. Norman Winther je starý paličák, který věří, že takové pouto má smysl. Škoda, že jemu podobných už tolik není. (18.02.2012)