Vražedná terapie

Tak tomuhle já, dámy a pánové, teda říkám hororový psychologický thriller. Koncert pro pět lidí a jednu opuštěnou budovu. Stupňující se tísnivá atmosféra, doprovázená vynikající hudbou, vás stále více udržuje v napětí a nejistotě. Z těch objevených pásků se záznamy psychiatrických sezení se schizofreničkou Mary Hobbes, co poslouchá Mike, se mi ježily i chlupy v nose. Dlouhou dobu jsem nevěděl která bije, film to ale začíná odhalovat a slepovat dohromady v tu nejlepší možnou chvíli. Odpustíte mi i trochu té nelogičnosti (např. je mi doteď záhadou, jak logicky do děje zapadá a souvislé roviny zapadá telefonát Amy /doufám, že si její jméno pamatuji dobře/). Na druhou stranu, strašně se mi líbilo, jak jedna dějová linie příběhu výborně odhaluje a vysvětluje jinou linii příběhu, a to aniž by tyto dvě linie měly spolu nějakou souvislost. Prostě smekám, tohle je hodně povedená prácička. (16.06.2010)

Úklidová jednotka má za úkol vydezinfikovat opuštěný ústav pro choromyslné. Hmyzácky nažloutlý a oprýskaný prostředí, chemický svinstvo, dlouhý chodby, plachty, nepěkný fotečky na zdi, psychopatická tajemství bývalého ústavu, do toho pět ’average Joeů’, kterým z toho všeho začíná hrabat. Od začátku pěstovaný pocit zhnusení a zneklidnění z neznáma. Psycho závěr mě spíše zklamal, ale k tomu co mu předcházelo nemám žádných výhrad. SESSION 9 - nulově uhlazený, působivý a místy dost děsivý hororothriller, dobře uvařený ze všech výše zmíněných dobrot. (21.12.2010)

Carusovo hraní si na drsňáckýho dělňase je k smíchu, vždyť ten chlápek vypadá jak podomní prodavač biblí. Jeho šéf je ve svým postupným šílení o dost důvěryhodnější a jeho postava je taky jediná, která jakž takž zaujme. Zbytek party jsou hovnaři. Vlastně mě ještě zaujalo i místo činu (budova sanatoria '...je celkem slušnej barák...') a to je asi tak všechno. Po vizuální i obsahový stránce podprůměrný nezáživný amatérský béčko s amatérskou kamerou a utahaným dějem. (21.10.2019)

majstrovsky budovaná atmosféra, ktorá hustne od začiatku do konca a do poslednej minúty si film ustrážil jemne vybalancovanú hranicu medzi hororom a psychologickým thrillerom, neskĺzavajúcu ani k trápnosti, béčkovosti či brakovej žánrovosti - a hoci je to všetko viac-menej v závere vysvetlené, anderson sa vyhol hollywoodskej polopatickosti a ustriehol tú správnu mieru toho, čo ukázať a čo nedopovedať, čo nechať len mierne poodhalené a čo decentne zahalené. nenápadný, no o to silnejší zážitok a poctivá scenáristika (ktorá je v tomto prípade silnejšia, než réžia - možno preto, ak si prelistujeme celú režisérovu kinematografiu, vynikajú z nej filmy, kde si písal sám scenár a naopak - väčších kvalít nedosahujú tie, kde režíroval scenár niekoho iného). (09.05.2018)

Horor to teda podle mě není, ale už dlouho jsem z mysteriozního filmu neměl po shlédnutí tak divný pocit, jako právě po filmu Session 9. Celé je to neuvěřitelně zvláštní, včetně samotné pointy. Nejlepší na tom všem je ale budova, ve kterém se celý film odehrává a která do filmu předává absolutní atmosféru. Díky té budově je film totiž naprosto perfektní, přenáší na diváky ty nejhorší možný pocity, kterými si člověk může projít, během 100 minut. (11.04.2011)