Vražedná terapie

Nemám rád strašidelné domy, opuštěné psychiatrické léčebny a špatné vzpomínky. Stejně jako u mnoha dalších horrorů se rovnou dostaneme do děje a po chvilce už začínáte cítit mražení v zádech. U mnoha filmů jsou naštěstí oddychovky, jenže to vám Session 9 nenabídne. Budete mít mražení v zádech až do konce a při závěrečných titulcích se teprve uvolníte, takže bacha na křeče! V prvních minutách jsem byl zaskočen hereckým obsazením seriálových star CSI, ale časem jsem si na jejich jiné role zvykl. Největší počet hvězdiček zabírá zvuková a hudební část, která je perfektní a díky ní má film tu správnou atmosféru. Ani se tu nemusí budovat napětí pomocí času, k tomu poslouží hudba (i když asi taky souvisí s časem). Jen pořád nechápu jak se jim daří vždycky vytvořit, aby hlasové nahrávky měli přesně tu správnou strašidelnou nahrávku. Režisér Brad Anderson je tvůrcem filmu Mechanik? Dlouho mi to jméno vypadlo z hlavy. Doposud jsem viděl jen jeho celovečerní film Mechanist a pár seriálových dílů. Teď vím, že tenhle žánr je jeho koníčkem a že ho dokáže ovládat. Uvidíme, jak dopadne jeho zatím poslední kousek Transsiberian. (30.12.2008)

Mysteriozní thriller se až na několik povedených hororových odboček pomaličku sune k zhruba 10 min trvajícímu krvavému finále. Ta "lenost" scénáře je pak chvílemi až otravná, vždy když už to vypadá, že zpoza rohu vyjukne nějaký ten démon, duch či aspoň strašidlo, tak se zase vrátíme k odkrývání psychologie hlavních postav, která sice v závěru dostane svůj význam, ale ta cesta k němu je opravdu zdlouhavá... (19.10.2012)

Trochu težkopádně stravitelný film, který rozhodně není horrorem, jako spíš pomalu se rozplétajícím psychologickým thrillerem. Opuštěné rozhlehlé sídlo, zatuchlina jeho místností a temná zákoutí se nakonec na tváři filmu ani výrazně nepodílí. Děj si tak libuje ve vykreslování charakterů a stupňování napětí mezi jednotlivými postavami, které se ale projevuje mírným dojmem jednotvárného děje bez výraznějších, natož třeba děsivých momentů. A to nevyžehlí ani závěrečná pointa. (25.06.2011)

majstrovsky budovaná atmosféra, ktorá hustne od začiatku do konca a do poslednej minúty si film ustrážil jemne vybalancovanú hranicu medzi hororom a psychologickým thrillerom, neskĺzavajúcu ani k trápnosti, béčkovosti či brakovej žánrovosti - a hoci je to všetko viac-menej v závere vysvetlené, anderson sa vyhol hollywoodskej polopatickosti a ustriehol tú správnu mieru toho, čo ukázať a čo nedopovedať, čo nechať len mierne poodhalené a čo decentne zahalené. nenápadný, no o to silnejší zážitok a poctivá scenáristika (ktorá je v tomto prípade silnejšia, než réžia - možno preto, ak si prelistujeme celú režisérovu kinematografiu, vynikajú z nej filmy, kde si písal sám scenár a naopak - väčších kvalít nedosahujú tie, kde režíroval scenár niekoho iného). (09.05.2018)

Velmi nevyrovnaný snímek, kdy nezáživné scény s bláboly se střídají s napínavými. Sanace staré léčebny postavené ve tvaru netopýra (moc pěkná) připomíná ze začátku budovatelské filmy. Nic moc se neděje, parta dělníků dochází do staré budovy, pracuje, plká, pracuje... V jisté chvíli dojde naštěstí ke zlomu. Příběh se přesune do klaustrofobních tunelů, den vystřídá noc a cosi děsivého se skrývá v temných koutech. A pak už jen všichni bloudí, hledají společníka a smrt je jim v patách... (11.12.2014)