Poslední dny Sophie Schollové

Studentské hnutí „Bílá růže“, které se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem. „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit, a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít. (12.06.2006)

Gudaulin ma múdro poučil, ako veľmi môže byť tento film vzdialený od reality :-) Napriek tomu sa mi páčilo jeho spracovanie - zdalo sa mi také odosobnené, takmer dokumentaristické, až na mňa o to viac vplývalo (asi ako píše Ripo). Akoby postrádalo silnejšie prejavy emócií, všetko bolo také... triezve až chladné. Možno o to viac, že mi tvorcovia nepodsúvali srdcervúce scény rovno na lopate, hľadala som emócie za tvárami plnými sebaovládania... Oukej, zmanipulovali ma, dostali ma a dávam 5*, lebo sa mi fakt páčilo :-) Ale manipulujú nás takisto iné filmy o druhej svetovej, len pre zmenu opačnými metódami. (04.11.2009)

Filmová očista nemeckého národa pred krutosťami, ktoré páchali počas druhej svetovej vojny. Veľmi, veľmi dobrá konverzačka z tohto obdobia, zručne a pútavo natočená, atmosféra je hustá až do posledných minút a herci sú naozaj hodní svojho remesla. Príbeh jednoducho, no výstižne poukazuje na otázku spravodlivosti a ľudskej morálky, dialógy sú pútavé a záver nemohol byť veľavravnejší. 85%. (01.07.2009)

Skvostné dialogy, dynamické herecké výkony, gradující atmosféra a bezchybně hutné vyobrazení nejbestiálnějšího období lidských dějin "viníkem". Stále nemůžu uvěřit, že tento nesmírně hodnotný filmový skvost natočili samotní Němci. V poslední době už po několikáté skláním klobouk před filmovým uměním našich západních sousedů. Německo se pomalu, ale jistě začíná stávat mou nejoblíběnější filmovou zemí. Na doslova fanatické soudní přelíčení jen tak nezapomenu: "Brzy budete stát tady, kde teď stojíme my." Nejryzejší příklad čistého hrdinství. Bravo Sophie. 100% (při závěrečných titulcích jsem s bušícím srdcem jen tupě zíral do obrazovky, což se mi při sledování filmu stává zřídkakdy) (02.11.2012)

Sophie Schollová a její bratr obsadili v soutěži o největšího Němce čtvrtou příčku. Jen si to porovnejme s tím, kde se umístili členové odbojové skupiny Tři králové a mnozí další, kteří se podíleli na protinacistickém odboji. Tolik si Němci sourozenců Schollových váží. A jsem toho názoru, že tento film je důstojnou poctou nejen Sophii Schollové, ale celé oragnizaci Bílá růže. Věrně tu jsou popsány poslední dny Sophiina života, výslechy na gestapu a konečně soud, kdy má člověk chuť toho parchanta Freislera uškrtit. Snad nikdy jsem tolik nelitoval, že tahle zrůda se nedočkala spravedlivého soudu a oprátky. Kdy se začneme s minulostí vypořádávat na filmovém plátně i my? 85% (22.07.2012)