Reklama

Reklama

Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (156)

Šandík 

všechny recenze uživatele

Výborně natočené i zahrané. Především drobné známky soucítění ze strany vyslýchajícího gestapáka či snad snaha zmírnit Sophiin trest, její zdánlivá vyrovnanost a klid ve chvílích, kdy se v jejím nitru odehrává drama, lyrická místa s průhledy na modrou oblohu či rozhovory s druhou uvězněnou ve vězeňské cele účinně zpomalující strojově přesný tep neosobní mašinerie, jež s neúprosnou samozřejmostí požírá všechny podezřelé. To jsou rozhodně silná místa tohoto filmu. Na druhou stranu se nemohu ubránit dojmu určitého schematismu, který jde pravděpodobně na vrub režisérově snaze po dramatickém, hybném podání. Dialogy se v něm často mění ve slovní ping-pong, což je nepochybně chyba a to i přesto, že pečlivě připravené a promyšlené odpovědi jsou ve chvíli výslechu na gestapu jistě možné a pochopitelné. Herecký výkon Julie Jentsch je přesto opravdu mimořádný, velmi civilní a opravdový. Také herecký výkon Geralda Alexandera Helda v roli vyšetřovatele účinně používajícího široký rejstřík "vyšetřovacích metod" od tichého přesvědčování až po emotivní výbuchy hněvu je mimořádný. Samotný soud je skutečně neuvěřitelnou přehlídkou mrazivě podané demagogie. Poslední část filmu je při vší tragice opět ztišená a zároveň velmi intenzivní. Samotný závěr se zvukem "mimo obraz" je sice nápaditý, ale asi by bylo lepší, kdyby to celé vyznělo do ticha. Popisný zvuk dalších dvou exekucí a výkřiky jsou v danou chvíli dosti rušivé. Pozoruhodná je neokázalá minimalističnost. Režisér doslova osekal všechny nadbytečné momenty a soustředil se na intenzivně a bezprostředně líčený děj. Není to film bez kazu, ale nesmírně silný. Proto těch pět hvězdiček. Pochopitelně je při sledování tohoto filmu téměř povinností vidět jej v němčině, neboť český dabing (jak je ostatně dosti obvyklé) vyznění filmu velmi výrazně oslabuje. Zvláště dojem ze soudního přelíčení je v češtině doslova poloviční, ale zkrátka přijdou i mnohá jiná místa filmu. Zajímavé komentáře: Matty, Faye, Gemini, pshimi, liborek_, Sofia ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Už je to dlouho, co jsem četla knížku o Bílé růži, tehdy to na mě silně zapůsobilo. Filmové zpracování vlastně vynechává celou organizaci a působení skupiny, začíná krátce před zatčením a věnuje se převážně sourozencům Schollovým, především Sophii v podání skvělé Julii Jentsch. I přes filmovou zkratku se podařilo do filmu dostat to podstatné - silnou osobnost mladé dívky, která byla neskutečně pohotová a silná. ()

Reklama

Nach 

všechny recenze uživatele

Komornější válečné drama, které ale těží ze své komornosti maximum. Nedokáži si představit, že to šlo natočit lépe. S hlavní protagonistkou jsem se naprosto sžil a fandil jí. Kamera se od hlavní hrdinky vlastně vůbec nehne, a tím jen podpoří ono psychologické propojení, které mezi mnou a hlavní protagonistkou vzniklo. Obrovský palec nahoru a plný počet hvězd. Toto drama jen tak nezapomenu, protože nezapadne za jiné podobné. 85% ()

classic 

všechny recenze uživatele

Každý NEMEC neznamenal NACISTA, aspoň občas - počas aktuálneho prebiehania druhej svetovej vojny, ale podotýkam, že „hrdých národných socialistov” bolo všade KVANTUM, medzi ktorými pôsobili udavači. Študujúci z mníchovskej univerzity si založili skupinu Biela ruža, čo de - facto znamená : „Máme plné zuby debilného IDIOTA HITLERA” !!! ( Pokiaľ sa nemecký dôstojník Claus von Stauffenberg, konečne odhodlá odstrániť VODCU, tak to ešte nejaký čas potrvá, bohužiaľ, „dotyčný terč je asi, ako mačka s deviatimi životmi” ? ) , a tak netrpezliví, inteligentní, mladí ľudia - Sophie Scholl spolu s bratom Hansom, a ďalšími, podniknú radikálne kroky, ktoré by mohli viesť ku zmene..., ( Samozrejme, tieto fakty porovnávam, len z pragmatického hľadiska. Možno práve von Stauffenberga inšpirovali hrdinské činy študentov ? Pochybujem, že sa poznali, lebo udalosti sa uskutočnili ešte pred spomínaným atentátom. ) ... ale s tým rozdielom, že poslucháči BOJOVALI SLOVOM, prostredníctvom LETÁKOV, rozširovali PRAVDU, ktorá bola zlomovo - bolestivá, čo sa takému drastickému nemeckému SUDCOVI Freislerovi, určite nepozdávalo ! Zbytočne je chodenie okolo horúcej kaše. Pri poslednej akcii na UNIVERZITE, keď sú vysokoškoláci na hodine, školník povie, že oni sa tu pohybovali, a tak to vehementne oznámi GESTAPU, ktoré sa zaraďuje ku zločineckému spolku. Čiže, budú predvedení pred vyšetrovateľa, kde sprvoti Sophie zatĺka, ako môže, ale skôr, či neskôr, sa prizná, lebo tak učinil aj jej brat Hans. Vo vyšetrovačke sa nachádza aj Christoph Probst, ktorý sa spolupodielal na tejto akcii Bielej ruže, pričom je zronený, lebo má 3 malé deti. Po trojdňovom vypočúvaní pôjdu na PROCES, pred brutálneho sudcu, ktorý sa absolútne vyžíval v udeľovaní TRESTOV SMRTI, áno, „stredoveká gilotína je pôvodne pripravená sťať hlavy trom rebelom”... Toto je extrémne psychologický vojnový film, v ktorom neúčinkuje vojna sama o sebe ( nevidím ani jedného jediného nacistického, či trebárs spojeneckého vojaka, ktorému by trčali črevá, či hrdinsky by sa vrhal do bojov... ), ale sú v nej začlenení členovia organizácie Biela ruža, ktorá OPOVRHUJE : Adolfom Hitlerom a spol, celou vojnou a jej krvavými kúpeľmi, ale aj koncentračnými tábormi smrti a cetera. FILM sa venuje najmä ROVINE / vyšetrovateľovi Robertovi Mohrovi, ktorý hustí, alebo lepšie povedané BUZERUJE do hlavnej aktérky Sophie Scholl. A práve to sú najlepšie scény, pasáže z filmu ! Jej herecká predstaviteľka Julia Jentsch, je naprosto vzrušujúca, podmaňujúca a strhujúca ! Pôsobí trošku staršie, akoby mala, ale to nie je jej chybou, pretože je o čosi staršia, ako bola v skutočnosti Sophie. Prekážalo mi to len veľmi málo. Na takéto niečo sa podujať, to chcelo veľkú ODVAHU. Zaradili sa ku osobnostiam, ktoré nikdy nezomrú. Gratulujem aj k tomuto filmu, ale najmä týmto skutočným hrdinom, ktorí prežívajú dodnes, o ktorých som doteraz nepočul. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Filmová očista nemeckého národa pred krutosťami, ktoré páchali počas druhej svetovej vojny. Veľmi, veľmi dobrá konverzačka z tohto obdobia, zručne a pútavo natočená, atmosféra je hustá až do posledných minút a herci sú naozaj hodní svojho remesla. Príbeh jednoducho, no výstižne poukazuje na otázku spravodlivosti a ľudskej morálky, dialógy sú pútavé a záver nemohol byť veľavravnejší. 85%. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (11)

  • Gilotina, kterou byli popraveni sourozenci Schollovi (Julia Jentsch, Fabian Hinrichs) a Christoph Probst (Florian Stetter), byla objevena v lednu roku 2014 ve sklepě Bavorského národního muzea v Mnichově. Dlouho byla gilotina považována za ztracenou. Poslední žijící člen skupiny Bílá růže Franz Josef Müller, kterému bylo v době objevu gilotiny 89 let, byl proti vystavení gilotiny na veřejnosti. (Rollo_Tomasi)
  • Film primárně vychází z dobových svědectví, soudních dokumentů a odtajněných originálních protokolů po roce 1989 o výsleších Schollové na Gestapu, nalezených v archivech Stasi. (Kmotr76)
  • Soudce, který odsoudil členy skupiny Bílá růže k trestu smrti se, jmenoval Roland Freisler. Roland Freisler padl během 1. světové války do ruského zajetí. Po propuštění ze zajetí se vrátil do Německa jako přesvědčený komunista a vystudoval v Německu práva. Členem NSDAP se stal roku 1925 a hájil členy NSDAP, kteří měli problémy se zákonem.V roce 1942 se stal prezidentem Národního tribunálu a v této funkci se stal nechvalně proslulým soudcem. Cca 90 % z jeho 2600 rozsudků skončilo trestem smrti nebo doživotím. Trest smrti dostali mimo jiné členové skupiny Bílá růže a účastníci atentátu na Adolfa Hitlera z roku 1944. Na obžalované Freisler často křičel urážky a ponižoval je, mnoho svých procesů dokonce nechával filmovat. Freisler byl fanatický nacista, protože chtěl nacistům dokázat, že jeho komunistická minulost byl omyl. Roland Freisler nebyl nikdy potrestán, protože zemřel 3. února 1945 během spojeneckého náletu na Berlín v budově soudu zasažené výbuchem pumy. (Rollo_Tomasi)

Reklama

Reklama