Sophie Scholl: Poslední dny
Sophie Scholl - Die letzten Tage
Posledné dni Sophie Schollovej
Sophie Scholl: The Final Days
Režie:
Marc RothemundScénář:
Fred BreinersdorferKamera:
Martin LangerHrají:
Julia Jentsch, Alexander Held, Fabian Hinrichs, Johanna Gastdorf, André Hennicke, Florian Stetter, Maximilian Brückner, Johannes Suhm, Lilli Jung (více)Obsahy(2)
Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (155)
Film s českým dabingem je ke shlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=2V2f6nAtCsQ ()
Úžasné, dojemné, fascinující. J. Jentsch se své role zhostila s obdivujícím výkonem. Zajímavé je pozorovat hovory Sophie s jejími vyšetřovateli, kteří se s ní často zkoušejí domluvit a přesvědčit ji o správnosti nacionálně socialistických myšlenek. Sophia je však zdatně argumentující dívka a brzy se ukáže, že orgány "zákona" zastávají pozice, jež jsou morálně neobhajitelné a.....hloupé. ()
Tak tady nemám v žádném směru co vytknout. Film o hodnotách v době, kde za pravé hodnoty je vydáván burger z mekáče. Film inspirující k následování. Příběh vyvádějící člověka ze světa pasivity a marnivosti. Jen více filmů o lidech, kteří položili život za své přátelé, je jich tolik a buďme připraveni být jedni z nich, neboť to je pravá vybraná společnost, společnost která mění svět k lepšímu. ()
Fantastický německý film, který rekonstruuje skutečnost. Němci si Sophii Scholl vybrali jako 4. nejvýznamnější osobu Německa v historii, o to víc mi tento film zajímal a posléze nezklamal. Skvělé herecký výkon Sophie (Julia Jentsch) a soudce (André Hennicke). Zase sem v historii o něco vzdělanější. ()
Trochu mě překvapilo, že byl film pojat poněkud mírně oproti skutečnosti, která byla poněkud drsnější. Výslechy na gestapu asi vypadali poněkud jinak, vzhledem k tomu, že Sophia se na popraviště belhala se zlomenou nohou... Sice nemusí být každý takový fílm hned sadistickou krvárnou, ale přeci jen se snímek honosí popisem skutečných událostí a přepisy skutečných dialogů a tohle by ve filmu mělo být prostě nějakou formou zmíněno...Jinak dobrý film pro ty, kteří se chtějí dozvědět něco z historie odboje proti nacistům v samotném Německu, ale jinak nic, co by člověk musel vidět dvakrát. ()
Jedná se o dosti uhlazené komorní drama kde mnohé scény šustí papírem. Taková forma by docela slušela divadelnímu představení, ve filmu to však působí krajně nepřesvědčivě. Ještě radši bych se podíval na podrobnější dokument, kde by byla tato ilegální skupina lépe přiblížena. Prostě jako televizní drama ok, ale jako 2 hodinový film nedosahuje kvalit konkurence. ()
Nerad bych se dotknul autorů, ale když mi stříhli sál plný nacistických oficírů, kteří upřímě zpytují svědomí ... nevím koho jsem měl litovat dřív. Téma, trošku zavánějící Kafkovým Procesem, se mi moc nezamlouvalo. Nevěřím ... proto doporučuji předělat. ()
Tomuto komornímu dramatu z období druhé světové války kralují především velmi dobré herecké výkony - zejména hlavní hrdinku, jejího oponenta z gestapa a vrchního soudce je radost sledovat. Film ukazuje tehdejší myšlení německého národa a jeho víru v lepší svět bez "podlidí" a naproti tomu skupinu studentů, kteří veřejně hlásají pravý opak, za což jsou stíháni. Film ocení především ti, kteří se zajimají o historii druhé světové války, milovníci bojové akce budou zklamáni - žádná zde totiž není. ()
Důstojné filmové zpracování historie s pečlivě vybranými herci, poutavě napsanými dialogy a přesně akurátní dávkou melancholie a patosu, který do těchto vážných filmů určitě patří. Evropský film je prostě evropský film... ()
Abych řekl pravdu, tak mam problém už jen s tématem. Položit život za vznešenou myšlenku je samozřejmě obdivuhodný. V tomhle případu mi ale příjde, že obětovali hrozně moc kvůli tak málu a hrdinstvím bych to teda nenazýval. I sebevražednej terorismus je mi tak nějak pochopitelnější. Jinak film je příšerně nudnej, nic se v něm neděje a jedinej kdo opravdu hraje je ten soudce. Ale je to vyšší téma, takže nominace na filmový ceny se jen hrnuly... :-/ ()
Na Německý film z druhé světové velice kvalitní snímek. V podstatě vše stojí na výslechu, soudu a konci (gilotina). Herecké výkony nadprůměrné. Musela to být hrozná doba. A schollovi se tímto zapsali do historie.. Ale na mě asi až moc hrdinský čin.. ()
Nemám moc rád válečné filmy. Není to zrovna moje parketa, no už delší dobu ho mám připravený, tak jsem se odhodlal. Tohle je ale válečný film, ve kterém, pokud se nepletu, nepadl jediný výstřel a ani to nepřetékalo takovou tou typickou atmosférou většiny válečných filmů, kolony aut, apousta vojáků, atd. Děj už tady vyjádřilo mnoho jiných uživatelů, asi nemá cenu se o něm příliš rozepisovat. Co tady vyčnívalo, byl neskutečně autentický herecký výkon Julie Jentsch, která ztvárnila Sophii naprosto perfektně. Od zadržení, prvního výslechu, kdy se snažila mlžit a zapírat, přes další pokračování, kdy poznala že to nemá smysl a hrdě se přiznala k tomu, co udělala. Silná je i scéna dalšího pokračování výslechu, kdy vyšetřovatel Mohr na ni naléhá a vybízí ke spolupráci s gestapem, což odmítá, znovu ho utvrzuje o svém morálním přesvědčení a tím si de facto podepisuje ortel. Scénu u soudu už snad nemá ani cenu komentovat, takové procesy s víceméně předem známým výsledkem známe bohužel i z naší historie. Jen mi přišlo, že většina těch nácků sedících v soudní síni a tupě čumících do země asi docela dobře věděla, že to, co tam hlavně sourozenci Schollovi pronesli, je pravda nebo nad tím minimálně přemýšleli... Pro mě osobně byla asi vůbec nejsilnější chvíle, kdy po odvezení od soudu je Sophie umístěna do cely smrti a dozorkyně ji vybídne k tomu, aby něco napsala, má-li na to sílu a zároveň jí dá najevo, že bude popravena ještě téhož dne. Ten následný živelný výkřik "raněného zvířete" a její pohled, v ten moment plný beznaděje, zoufalství a možná že i strachu a poznání toho, že je to zkrátka definitiva, je hodně výmluvný, naprosto mě dostal a doslova mi při něm přeběhl mráz po zádech... Následná poslední cesta na popraviště s posledním pohledem na svítící slunce už celou situaci jen dokresluje, tady už je ale zase vyrovnaná, smířená s osudem. V některém komentáři jsem četl, že skutečná S. Scholl mířila pod gilotinu se zlomenou nohou, takže ty výslechy asi neprobíhaly úplně tak, jak tu bylo podáno. Nic moc bližšího o tom nevím, ale docela by mě zajímalo, jaká byla skutečnost posledních desítek vteřin jejího života, protože ten její výraz ve tváři a ledový klid, s jakým si pod ten nůž lehla, mě dost odrovnal. Jestli byla opravdu S. Scholl během celého procesu tak hrdá na svůj čin a až do hořkého a pro ni asi i nečekaně rychlého konce si tak statečně stála za svojí ideou boje proti fašismu, tak před ní nezbývá než hluboce smeknout. Zajímavé je i to, že ve filmu se vůbec nevyskytuje druhá dějová linka, výslechy jejího bratra, celý film se věnuje čistě jen jí samotné a nakonec je to možná i dobře. Jednoznačně za pět *. Za všechny plně souhlasím a podepisuji komentář Enšpígla. Už delší dobu se mi nestalo, že bych nějaký film nebyl schopný vyhnat z hlavy.____EDIT 11.8.2016 Po téměř roce a půl jsem našel odvahu si to dývko pustit znova. K předchozímu napsanému není co dodat, snad jen, že to zase nějakou dobu potrvá, než na to najdu opět sílu. ()
Pro mě docela průměrný německý film z období války. Přitom vychází z atraktivního příběhu, ovšem jeho zpracování je slabší. Vypráví nám o skupině Bílá růže, uskupení mladých studentů, kteří psaným slovem bojovali proti své vlastní zemi ovládané nacistickou stranou. Jak je patrné z názvu snímku zaměřuje se na ústřední protagonistku Sophii Schollovou a jejího bratra, jejž byli odpovědní za napsané, vytisknuté a dále rozšířené listy, mířené proti Německu a Hitlerovi. Začátek filmu je velmi slibný, když pozorujeme, jak tito dva sourozenci pokládají namnožené papíry na všechny možné místa vysoké školy, ve které studují. Jenže než stihnout utéci, jsou zastaveni a následně zatčeni za možnou přímou vinu, jelikož byli spatřeni jako první u oněch listech. Ihned jsou odvezeni a vyslýcháni gestapem. A právě v tomto momentu vlastně celý film pro mě skončil. V dalších následujících minutách nevidíme nic jiného než Sophii na výslechu a Sophii v cele. Kromě těchto dvou míst a vyšetřovatele, který ji vyslýchá, se snímek nikam neposouvá a stále se jen opakuje. Dozvíme se sice některé podstatné informace o jejich odvážných činech, ale celkově se hlavní hrdinka jeví až příliš chladně, odtažitě a neosobně, a proto se k ní nemůžeme více přiblížit. Celá tato pasáž navíc trvá až příliš dlouho, nedokáže udržet pozornost a není ani třeba ozvláštněna např. záběry do minulosti. Nakonec film dospěje až do samotného závěru, který však nijak nepřekvapí a je jasný už od začátku. A scény u soudu nebo poslední objetí s rodiči a bratrem, nemůže zlepšit výsledný dojem a vzbudit nějaké emoce. Čekal jsem opravdu více. ()
Klasicky souboj positivismu a naturalismu odehravajici se v obdobi 2. svetove valky a snazici se idealizovat nemecke povalecne svedomi. ()
Dobrý film s výborným hereckým výkonem hlavní představitelky Julie Jentsch, více by mu slušela televizní obrazovka a kratší stopáž. ()
U soudu stála malička dívka proti jednoznačné přesile, ale nebyla tam sama. Někdy s námi může stát pravda, idea nebo jen naše svědomí. Člověk se dokáže postavit obrovské přesile, pokud ví, že koná správně. ()
Názorná ukázka,že všichni Němci přece jenom s hitlerovskou diktaturou nesouhlasili a někteří dokonce s režimem bojovali. Dialog Sophie s Mohrem je exkluzivní, líbila se mi i hudba. Respekt Bílé růži a potažmo všem odbojářům! ()
Bravúrne herecké výkony, dobrý námet. No Nemecko má jednoducho problém spraviť film zaujímavý. Málo prostredí, slabo opísané charaktery postáv, zdĺhavé, neslané nemastné, nudné a nezáživné. Film nejde do hĺbky, nerozoberá pozadie celého spiknutia proti režimu, kulisy sú jednoduché a celé to pôsobí lacno. Záver je predvídateľný a postráda čo i len miernu akciu. Na svete existuje omnoho viac kvalitnejších drám, Sofia má smolu, neoslovila ma. 45% ()
Čakal som priemerný televízny film ale nemci proste filmy o vojne vedia. Film založený na vynikajúcich hereckých výkonoch,ktorý nás utvrdí že diktatúra je zlá a zbytočná. ()
Válečné politické drama, které pojednává o neohrožené a odvážné německé studentce a jejich kolezích, kteří se mírumilovně postavili nacistickému režimu. Většina filmu se odehrává v výslechové kanceláři nebo ve vězení. V Mnichově v únoru 1943 se 21 letá Sophie Schollová připojí k studentské organizaci Bílá Růže, kde je také její bratr Hans Scholl, aby připravili nějaké ty protihitlerovské letáky. Potají je natisknou ve sklepě ateliéru, ale nakonec jich mají více, než mohou poslat poštou. A tak Hans navrhne, že je roznesou po univerzitě a Sophie se k tomu připojí. Během výuky Hans a Sophie položí hromádky letáků ke dveřím poslucháren. Do konce výuky chybí dvě minuty a Sophie shodí hromadu letáků ze schodů do atria. Při tom jí však vidí školník, který aktivně zadrží oba sourozence a předá je gestapu. Sourozenci jsou odvezeni do věznice Stadelheim, kde Sophii vyslýchá vyšetřovatel s mrazivýma šedýma očima jménem Robert Mohr. Sophie tvrdí, že s letáky nemá nic společného a že si jich všimla na zábradlí, a tak je ze srandy shodila dolů. To, že u sebe měla prázdný kufr nebylo kvůli letákům, ale kvůli oblečení od rodičů z Ulmu, které si chtěla dovézt. Po chvíli rozmlouvání je Sophie propuštěna a Mohrův pobočník už má jen dát na listinu razítko, ale najednou mu volá jeho nadřízený a je jasno, že bude zle. Gestapo našlo další důkazy v bytě Sophie a Hanse a je jasné, že oba byli zodpovědní za distribuci letáků. Sophie je umístěna do cely s disidentkou a komunistkou Else Gebelovou. Sophie přizná svůj podíl, ale to odporuje tvrzení jejího bratra, který tvrdí, že jedná sám. Sophie chce chránit ostatní a všechno vezme na sebe a na bratra. Mohr se dozví, že její otec byl vězněný disident a naléhá na ni, aby podpořila zákony společnosti, která ji dala její blaho a vzdělání. Sophie však namítá, že zákony chránily svobodu před nástupem Hitlera k moci a odsuzuje všechny zločiny - válku, holocaust, vraždění postižených a okupaci, které nacisté páchají. Mohl některá obvinění odmítá jako válečnou propagandu, ale eutanázii schvaluje. Měli spolu velice zajímavý rozhovor a vypadalo to, že Mohr rozumí Sophiiným argumentům proti nacistickému režimu. Po výživném rozhovoru následuje obvinění Sophie, Hanse a také jejich přítele Christopha Probsta, který má ženu a tři děti ze zrady, demoralizace vojsk a podpory nepřítele. Soudit je však bude "někdo jiný". Tím je nacistický lidový soud, kterému předsedá odporný nácek a soudce Roland Freisler. Žalobce a obhájce jsou úplně zbyteční, navíc obhájce vyčítá Sophii její činy. Freisler pohrdavě odmítá ušetřit život otce tří dětí Probsta. Hans si zachová chladnou tvář a mluví o tom, co viděl jako voják na východní frontě. Byly to válečné zločiny jako genocida, zahrnující vraždění žen a dětí. Prohlašuje, že nacisté budou nakonec nevyhnutelně poraženi. Sophie tvrdí, že mnoho lidí souhlasí s jejich skupinou Bílá růže, ale bojí se to říci nahlas. Freisler prohlašuje všechny za vinné a vyzývá je k závěrečnému prohlášení. Sophie řekne, že tam, kde stojí teď ona s bratrem a Probstem, budou jednou stát oni. Všichni tři mají trest jasný - trest smrti. Běžná prodleva mezi odsouzením a popravou je 99 dní, ale Sophie bude popravena ještě tentýž den. Zhroutí se, napíše svou závěť a dostane požehnání od vězeňského kaplana, který nabízí svou podporu za její mlčení. Dostane příležitost sejít se s bratrem a Probstem, kde si řeknou, že to nebylo marné. Dokonce i Mohr vypadá, že je mu Sophie tak trochu líto. Následuje nevyhnutelný konec... Bylo to poutavé politické drama, kde se většina děje odehrávala v konverzacích a jsou nutné jisté znalosti historie a poměrů v nacistickém Německu. Ten soudce Freisler byl pěkný zmrd a doufám, že po válce skončil na šibenici. () (méně) (více)