Bratři

Skandinávská kinematografie je v současnosti ve skvělé kondici a jedním z důkazů tohoto tvrzení je i tento vynikající film. Příběh obou bratrů zcela změní válka v Afghánistánu a Connie Nielsen, která se zmítá mezi nimi, takovouhle roli v Hollywoodu už dlouho (pokud vůbec) nedostala. Ať už to beru jako zvláštní love story, či psychologické drama o následcích války, v každém případě je to prvotřídní kvalita s minimem falešných tónů (90%). (08.07.2005)

Tak jestli mě dostala Druhá šance na kolena, tak Bratři mě přibili k zemi, jak kladivo hřebík. Až k neuvěření, že tohle natočila ženská. Ovšem pozor ne ledajaká. Když se spojí Zuzanka a Anders, tak to vždycky stojí za to. Ulrich snad ve své nejlepší roli. Ten jeho klukovský úsměv, který se postupem času promění v jedno velké utrpení. Na vině, jak jinak pocuchané nervy a otřesné zážitky z války. To co musel udělat, aby přežil a vrátil se k rodině, ho nemilosrdně poslalo do pekel. A Nikola Šohaj, jako skoro vždy v roli lůzra, rozervaného na všechny světové strany. Je, jak časovaná bomba, nikdo neví, jak se v příští chvíli zachová. A jakoby se jejich cesty v jisté chvíli protnuly a oni si role prohodily. Prostě nemám slov. (23.01.2018)

,,MICHAELI... CHCI VĚDĚT, CO SE STALO.“ … „NE, NECHCEŠ. TO SE NETÝKÁ NIKOHO JINÉHO. TO JE MŮJ PROBLÉM…“ /// Rodinný drama. Jako jedný celý rodiny. Táta, máma, děti, babi, děda, brácha… A taky vejlet mezi kozomrdy, kde shodou okolností uvízne ve svízelný situaci táta. Zatím co on má o zábavu postaráno, doma to trochu nudí. Ale asi zrovna tohle má bejt to správný drama. Naštěstí táta kozomrdy opustí, ale zážitek se ho drží víc, než by chtěl. Takže mu trochu hrabe a to už je taky zajímavý… Ono je to všechno dost pravděpodobný (teda když uvíznete tam co táta). Můžeme ho chápat, můžeme ho nenávidět… můžeme mu odpustit… vlastně můžeme si dělat co chceme. To prostě nechá Susanne Bier na nás. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy je lepší chcípnout než údajně chcípnout. 2.) Starej se mi vrátil z mise. 3.) Thx za titule „Milánůlíneček“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.02.2019)

-5* opět nám skandinávská kinematografie přináší silný příběh, o tom jak postraumatický syndrom z války přináší zkázu do rodinného vztahu. Můj oblíbený scénarista A.T. Jensen napsal velmi uvěřitelný příběh, který režisérka S. Bier přenesla realisticky na filmová plátna - podle pravidel Dogmatu 95. Herecké obsazení je taky kvalitní a proto není divu, že dávám plný počet, i když podobná drsná témata se mi málo kdy zaryjou do srdce a přemýšlí se o nich. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (09.10.2016)

Silný a seversky syrový emocionální zážitek. Jak je u Brier zvykem, mistrovsky odkrývá psychologii svých postav, opět řeší milostný trojůhelník a zahraniční cesty svých hrdinů. Jak je možné, že Jannik, který kdysi napadl ženu, má srdce čisté a Jannik, který spáchal vraždu nevyhnutelně, se z toho už nevzpamatuje? (06.01.2013)