Bratr Slunce, sestra Luna

Ze začátku se František chová jako zkouřený trávou, což mi neskutečně vadilo. Ani nevím proč (František nebyl nějaký dementní hipík, ale výborný myslitel). Ačkoli - obyvatelé Asissi jej skutečně považovali za blázna. Poté se film ubírá poklidnou cestou až k vyvrcholení v podobě oficiálního uznání řádu. Zeffirellimu lze vytknout mnoho věcí, třeba že obsazuje až příliš líbivé herce apod., ale snaha vytvořit originální podmanivé dílo se mu upřít nedá. Navíc už je dobrým zvykem, že si Zeffirelli vybírá ty nejlepší hudební skladatele (jak kompozice R. Ortolaniho, tak i např. skladba Suffering od Donovana!). Sv. František a sv. Klára přišli v té době s něčím naprosto provokativním, co ostře kontrastovalo s vnější nádherou církve. To je v tomto filmu patrné na první pohled. Lesk pozlacených rouch versus ubohý oděv menších bratří. A celý sbor kardinálů je zahanben několika otrhanými vandráky. To se povedlo. Jejich myšlenky pak převzala i naše sv. Anežka a nutno dodat, že tito moudří lidé skutečně znali pravdu a pochopili evangelium správným způsobem. (16.02.2012)

úžasná výprava, kostýmy, miestami akoby "vypadli" z dielne Paradžanova. Presvetlené obrazy, zábery na čisté, mladícke tváre, aj mužská nahota, láska medzi duchovnými bratmi, ale aj nálada filmu mi zase asociovali Pasoliniho (ten by samozrejme žiadnu pokoru pred pápežom asi vo svojom diele nezobrazoval :). Scenár veľmi priamočiari, jednoduchý, zrozumiteľný a v týchto prvkoch sa prelínajúci s Františkovim nazeraním na svet. Kameňom úrazu je pre mňa hudba. Viem, že prostredníctvom nej sa dá vyjadriť veľa, ale tentokrát skôr zväzuje, pretože prostredníctvom hudobníka Donovana sa z filmu stáva akoby poplatná "objednávka doby" (hippies), skoro muzikál, a to bráni v plnom pochopení Františkovho teologického učenia. Podobne je to aj s výberom angličtiny, ktorá mi v prípade filmu z talianskeho prostredia doslova pichala do uší. Aj angličtinou sa film prezentuje ako "poplatný dobe" a určitý produkčný kalkul, ktorý mal film priblížiť širokej mladej diváckej verejnosti 70-tych rokov. Graham Faulkner je z počiatku pomerne nepresvedčivý vo svojom výkone, no s pribúdajúcimi minútami sa mu dá veriť stále viac a viac. Film so slabinami, ktoré však vyvažuje, okúzlujúca výprava, farebnosť, opulentnosť a samozrejme duchovný námet filmu - skromnosť, pokora a z nich prameniaca radosť (aj keď tá skromnosť a pokora je vlastne v priamom protiklade výrazových prostriedkov filmu) (07.04.2012)

Dovolím si být trochu zaujatý, ale nemohu si pomoct, jde také o to, jak na mě film působí. A já jsem člověk, který křesťanské příběhy prostě moc nemusí. Jasně, životopis Františka z Assisi by mohl být zajímavý, ale tohle je podáno prostě jako křesťanská zpověď. Já tohle jednoduše nemusím. Navíc mi herci nepřišli dvakrát zajímaví. (08.12.2016)

Nuda k uzúfaniu. Naviac v doprovode s prehnanými, meditačnými a zasnenými výrazmi hlavnej postavy, ktoré zaujmú možno tak na 10 minút, ale pozerať sa na to 2 hodiny, tak to už si žiada šňupanie octa, aby človek úspešne prišiel až na koniec snímku. Film sa venuje hlavne prvým etapám Františkovho života, ale ani v tomto smere nie som moc nadšený. V mnohých smeroch sa výrazne odkláňa od historických udalostí, prípadne ich zjednodušuje. K tomu treba ešte prirátať príšernú hudbu a pohroma je na svete. Zaujali ma len kostýmy, ale to je na celkový pozitívny dojem pramálo.40/100 (25.12.2014)

Nu, předpokládám, že každý máme v sobě nějakého toho svého mystika. Ten můj vnitřní mystik je takový, že miluje ze všeho nejvíc právě tenhle film. Nechci rozhodně tvrdit, že svatý František byl takový jak v tomhle filmu. Po pravdě, nejspíš nebyl. Ale pro mě je v něm přítomna esence františkánského poselství světu. Je plný lásky k obyčejným věcem a odporu k těm váženým, při čemž ona láska, nebo spíše prostě jen radost, v něm vždy převažuje nad oním odporem. O tom, že je ve filmu, tak nějak nad františkánský rámec, cítit taky čas hippies a generační vzpoura vůči rodičům asi nelze pochybovat. Třebaže ta paralela má své logické meze, nikdy mi to osobně při sledování nebylo na překážku, ale právě naopak. (11.08.2014)