Transamerika

Jedním slovem – výtečná. Výtečná Felicity Huffman. Tady by nikdo zoufalku Lynette nehledal. Úžasná práce s hlasem, s mimikou. Způsob řeči, dikce, modulace hlasu. Dokonalé, precizní, bezchybné. Jasně, obrovský díl práce odvedli i maskéři, ale hlavní tíha leží na ní. „Stanley Schupak už tady nebydlí. Stanley nemá syna.“ Co dělat, když se pár dnů před kýženou operací ozve Toby, domnělý syn? Chtít být ženou a najednou být otcem? Syna momentálně ve vězení a ne právě výlupku ctností. Problém je přímo nerudovský – kam s ním? Fotka s jeho matkou důkazem, který nelze přehlédnout. Spisovná felicity v podle svého mínění nenápadných kreacích, aby nebudila pozornost okolí. Růžovofialovou v podstatě do konce neopustí. Nejen na sobě, i v bytě. Syn to hodnotí lakonicky: „Vypadáte strašně.“ Pán prstenů je podle něj teploušský film. Felicity – Bree – vynakládá nesmírné úsilí na zatajení pravdy. Scéna s nevlastním otcem nezapadá do jejích představ. „Neřekl jsi, proč nechceš jít domů.“ Když vyplouvají na povrch věci z Tobyho života, je úzko nejen Felicity. Stejně jako když s Felicity Toby mluví o svém otci. „Jsi holka nebo kluk?“ Co všechno způsobí nevinná otázka malé holky. Huffman je úžasný transsexuál, pravděpodobný, ani na vteřinu nesklouzne do karikatury. Jenže pak Toby uvidí to, co mělo jeho zraku zůstat navždy skryto. (Mimochodem, dobrý trik, dobrý záběr.) Když okradení, bez auta a bez peněz najdou útočiště u starého Indiána, výtečného Grahama Greena, je čas i pro trochu poezie. Se slzičkou v oku. Která tak nějak přetrvává i na návštěvě u rodičů, kteří přece jen nebyli tak docela mrtví. Jen nechápaví. „Kéž by se na mne alespoň jedinkrát opravdu podívali.“ Rodinná idyla prasklinami minulosti a střípky budoucnosti. Plačící Bree je pak víc, než se dá snést. A to jsem do poslední chvíle vážně netušila, jestli to udělá nebo ne. Transamerica vás nenechá klidnými, musíte si udělat vlastní názor, převrátit si problém zprava doleva, seshora dolů, zepředu zezadu. Na Ameriku víc než odvážný film. (23.08.2008)

Transexuální žena hledá cestu ke svému synovi, který se nečekaně objeví během příprav na vytouženou operaci změny pohlaví. Bizarní cesta k nalezení své identity. Jít si za svojí touhou přes všechny překážky. Své štěstí, svobodu a místo ve světě nehledá jen Bree, ale i Toby (Felicity Hoffman i Kevin Zegers ve svých rolích excelují). Zvláštní, ale velmi upřímné, emocionální a svým způsobem realistické. (23.09.2012)

S nadhledem natočená road movie, která převážně s humorem sleduje vývoj opravdu netypického vztahu. Spíše než hluboká psychologická sonda do problémů transseksualů je Transamerika film o vyrovnání se s rodičovstvím v tak trochu obtížnější situaci. Transseksual Bree má krátce před operací, která dokončí jeho přeměnu v ženu. Dozvídá se však, že má syna ve vězení a vydávající se za misionářku ho jede vysvobodit. "Otec“ se synem se poté vydávají na cestu. Jenže ze synem hledaného otce se postupně stává žena. (10.08.2008)

tento film není rozhodně tuctový a stále se tam něco děje neobvyklého pro běžného diváka. Mě přišel zajímavý a vydržel jsem se na něj dívat až do pozdních nočních hodin a závěr to nezkazil. Má sice i pár hluchých míst, ale ty mě neodradí dát tomuto filmu 4*, i když slabší. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.06.2012)

Mám rád, když je roadmovie spíš vtipný nebo drama aspoň doprovází vtipný momenty, ale to se tu prakticky neděje, je to takový osobnostní drama o chlapovi (Felicity Hoffman), kterej se chce nechat přeoperovat na ženskou a jeho synovi, kterej nemá problém se nechat ojet v kamionu. Ve svým ranku je to dobrý drama, ale přístě si dám radši něco jinýho (06.09.2010)