Transamerika

Transamerica si bere na paškál ožehavé téma transsexuálního světa, konkrétně jedince, který je natolik rozpolcený, že největší jeho jistotou je blížící se operace změny pohlaví. Nicméně osud se náhle komplikuje ve chvíli zjištění faktu v podobě dosud neznámého syna, který navíc není žádný nudný brach listující encyklopedií, ale naopak pěkný výlupek. A tahle nesourodá rodinka se vydává napříč Amerikou do L. A. Nic netušící syn a neledajaký otec si díky dobrému scénáři vyměňují věty nezplihlé a přímé. Příběh samotný neřeší jen "problém" transsexuality, ale také se snaží naťuknout otázku odloučení, xenofobie, drog, rodinné disfunkce, neporozumění, malé sebedůvěry. Představitelé obou hlavních rolí ztělesnili své party excelentně, obzvlášť Felicity Huffman, jakožto chlapík vtěsnaný do špatného těla nejprve shledává svého dlouho ztraceného syna jako omyl minulosti, ale jak oba tráví společný čas dochází k instantnímu respektu, který se v nefalšovaném a nezávislém závěru mění v respekt trvalý. (02.06.2012)

Transamerica je spíše než sonda do transexuálovy duše road movie o pochopení a toleranci. Přestože transexualitu moc nechápu a nemyslím, že by se to v budoucnu nějak změnilo, nemám k tomu tématu nijak výrazně odmítavý postoj a udělat o tom film se mi zdá velice odvážné. Hlavní dvojka je výborná, je vidět, že nejen, že se dá z někoho ošklivého udělat člověk krásný, ale i naopak:) Felicity by zasloužila Oscara. Film funguje jako komedie i drama prostě výborně a já se ani jednou nemusela dívat na čas. (18.08.2012)

S nadhledem natočená road movie, která převážně s humorem sleduje vývoj opravdu netypického vztahu. Spíše než hluboká psychologická sonda do problémů transseksualů je Transamerika film o vyrovnání se s rodičovstvím v tak trochu obtížnější situaci. Transseksual Bree má krátce před operací, která dokončí jeho přeměnu v ženu. Dozvídá se však, že má syna ve vězení a vydávající se za misionářku ho jede vysvobodit. "Otec“ se synem se poté vydávají na cestu. Jenže ze synem hledaného otce se postupně stává žena. (10.08.2008)

No, co mám z tohoto filmu za pocity? Jsem fakt na rozpacích. Jasný, že za to může on(a), ta mužská žena. Né že by mě to nějak zneklidňovalo - člověk už viděl všelicos - ale prostě dívat se celou dobu na ten její mužatkovitej obličej, to bylo jako dívat se na egzém na varleti (jako že je to nepříjemný). Felicity Huffman byla totiž tak moc uvěřitelná, že byste ekli, že je fakt tranďák. Naopak musím přiznat, že i přes moje čistě heterosexuální sklony na mě zapůsobil ten synek (Kevin Zegers), kterej měl jak dobrou roli, tak i dobře zahranou (a s těma blond vlasama mi hodně přiomínal Kurta Cobaina). Co mi ještě šlo vyloženě na nerv, byla ta její(jeho) odporná matka (příšerně zmalovaná, příšerně oblíkaná, s příšernejma kecama, vlasama i názorama), ale ona tak asi měla působit. Každopádně to bylo na vraždu kovadlinou do hlavy. Místama se tam objevoval i humor, ale vcelku to působilo jako další z mnoha nezávislejch filmů, který už nikdy nebudete chtít vidět. (08.08.2007)

Mám rád, když je roadmovie spíš vtipný nebo drama aspoň doprovází vtipný momenty, ale to se tu prakticky neděje, je to takový osobnostní drama o chlapovi (Felicity Hoffman), kterej se chce nechat přeoperovat na ženskou a jeho synovi, kterej nemá problém se nechat ojet v kamionu. Ve svým ranku je to dobrý drama, ale přístě si dám radši něco jinýho (06.09.2010)