Planeta opic

Mohlo by se zdát, že Planeta opic přece nemá patřit do sekce zaměřené na téma cest do vesmíru. Ale to pouze značí, jak se vnímání filmu od dob jeho prvního uvedení posunulo, potažmo jak jeho zásadní zvrat dnes již náleží do popkulturního povědomí. Nemalou mírou k tomu přispěl fakt, že úspěch prvního filmu dal vzniknout rozsáhlé franšíze, která zahrnuje čtyři filmová pokračování, hraný a animovaný televizní seriál, komiksy, audio příběhy a po dekádách hibernace také nový filmový reboot, jehož třetí část vstupuje do kin pár týdnů před konáním letošní LFŠ. Ačkoli film vychází z mezinárodně úspěšné knižní předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, od předlohy se v mnoha ohledech zásadně liší, takže i diváci seznámení s knihou byli svého času pointou snímku překvapeni. Tvůrci se ve vyprávění drží linie, že skupina amerických astronautů ztroskotá na nehostinné planetě, kde posléze narazí na primitivní ekvivalent lidí a následně i zdejší pány tvorstva –civilizaci opic. Zatímco Boulle spřádal fantazii, kde člověk díky své inteligenci a znalostem ohromí vyspělou opičí společnost, film kvůli požadavku studia na snížení nákladů staví hrdinu proti výrazně méně vyspělé civilizaci, kde touha po vědění a pravdě několika vědců naráží na až inkvizitorskou konzervativní doktrínu špiček zdejší hierarchie. Zatímco původní scénář z pera legendárního Roda Serlinga předlohu obohatil o protiválečnýou reflexi hrůzných výhledů studené války, právě jeho úsporami iniciované přepracování od Michaela Wilsona výslednému filmu dalo jeho proslulé protirasistické téma. Hlavní hrdina v podání hvězdného Charltona Hestona se ocitá v pozici, která silně evokuje zacházení s otroky, a byť se vyprávění jinak drží klasických klišé o bílém spasiteli a alfasamci, současně jej staví do role zosobněné viny otrokářské minulosti Ameriky. Díky tomu Planeta opic mnohem zásadněji rezonovala se společností doby hnutí proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů, než rádoby aktuální a uvědomělé, ale v jádru konejšivé snímky jako o rok starší Hádej kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner, 1967), a nutno dodat že dodnes v tomto ohledu neztratila nic ze své působivosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Jeden z mých nejoblíbenějších sci-fi filmů, který ukazuje svět, našemu podobný, ale přitom tolik vzdálený... Viděl jsem ho jako malý a do teď jsem pořádně nepřišel na to, v čem všem tkví jeho síla. Následující díly dokázaly pouze rozvinout myšlenku a kvalitou se snažit přiblížit prvnímu filmu, ale většinou se to nepovedlo. Velká síla tkví nejen v maskách, oceněných oscarem, ale také v Charletonu Hestonovi a Franklinu Shaffnerovi. Pointa desetiletí, která je extrémně důležitá pro vyznění filmu a dá se označit za předobraz filmů postavených na pointě jako Šestý smysl.... (26.11.2004)

Genialita. na svou dobu prostě nadčasovej film jako prase! Fantastický masky, neskutečně hutná atmosféra geniální příběh a neskutečně odrovnávací pointa na konci. A stejně si nemůžu pomoct, ale kdykoliv se podívám na některý z těchto oldschol filmíků které se obešli bez těch dnešních gigantických digitálních efektů, tak se nemůžu zbavit dojmu, že většina dnešní tvorby tomu nesahá ani po kotníky. každopádně jeden z nejzásadnějších filmů všech dob který si můžu pustit kdykoliv a nikdy se neomrzí.100% (11.09.2014)

Jedním z důvodem, proč nemám ráda sci-fi je, že jde mimo realitu. Většinou dějová linka postrává logiku. Jsou to vlastně takové pohádky pro dospělé. Jenže jak se dá, naše fantazie je právě limitována naší realitou. To se projevuje i zde. Příběh je postavený na oblíbeném posunu v času, člověk se dostává na svou planetu, ale o mnoho tisíc let později. Nalézá zdegenerované lidi, kteří nemluví a žijí jako zvířata a inteligentní mluvící opice. Tady nastává veliký problém - spousta nelogičností. Je možné nepoznat, že jde o planetu zemi? Když je zde kyslík, voda a den má 24 hodin?Je možné, aby mluvící lidé přestali mluvit a natolik zdegenerovali, že by přišli o celou svou kulturu? Je možné, aby se opice za 2000 let vyvinuli na tak vysokou úroveň? Z hlediska evoluce nesmysl! A pak - neměly by pak svoji vlastní civilizaci? Pokud by se naučili mluvt, zcela jistě by si vytvořili vlastní jazyk. A kde asi vzali zbraně? Kdopak je vyrobil? A náboje také vydrželi 2000 let? Zde se převádí lidské pokročilé myšlení a zvyklosti na opice (akademie, soud, zoo, cirkus, používání zbraní, oblečení, povozu, koní). Samozřejmě jde o záměr - ukázat křehkost naší civilizace, zamyšlení nad tím, jak by mohlo lidstvo dopadnout, otočit pojem inteligentní bytost a zvíře a blablabla ... Chápu, že to někoho může bavit že to považuje nejen za zábavné, ale i za poučné, inteligentní. Ve skutečnosti jde o únik z reality. Nikomu to neberu, ale pro mě to není. K dnešnímu dni bylo natočeno 15 filmů s tématem inteligentních opic (další budou nepochybně následovat), takže se z toho časem stalo velice otřepané téma. A jak se říká, opakovaný vtip, přestává být vtipem. Ale abych byla spravedlivá - film není špatný, ale nepřipadá mi ničím výjimečný. V roce vzniku jistě originální, dnes spíš přeceňovaný. Pelička na závěr - copak nám to tu vykukuje na pobřeží z písku?! :o) :o) :o) (04.09.2014)

Vynikající legendární kultovní sci-fi. Film, který je biblí všech tvůrců sci-fi filmů. Vynikající herecký výkon Charltona Hestona jako astronauta Taylora. Krásně můžeme vidět jak se tato postava mění. Zpočátku arogantní kosmonaut se mění ve zraniteného člověka, z jehož očí čiší beznaděj, ale také v nich sálá síla a odhodlání se vzepřít všem opicím, které ho uvěznily a chtěly pokořit. Film je strhující od začátku do konce a neustále něčím překvapuje. Až po samý závěr se Sochou svobody, jedním z nejkultovnějších zakončení filmu všech dob. (08.10.2005)