Bohem zapomenuté děti

A zase je to tady !!! Gesta překonávají slova. Znaková řeč je v tom filmu úžasná aspoň mi tak připadala. A ta herečka Marlee Matlin mi dost přišla podobná těmi vlasy a tím pohledem Baby z filmu Hříšného tance :DI když je film o lidech s handicapem,není vůbec smutný. Na místě učitele si také nikoho jiného představit nedokážu. Film ve mne probudil velmi zajímavé pocity a jsem si jistý,že každého diváka povede tento snímek k zamyšlení nad svým životem.Doporučuju. (18.03.2013)

Film se jmenuje Bohem zapomenuté děti. Je to hezký název a právě scény s těmito dětmi považuji za to nejlepší, co film přináší. Je to jakási variace na Společnost mrtvých básníků, můj nejzamilovanější film; při scéně, kdy (SPOILER!) hluché děti tančí na školní akademii na hudbu, mi běhal mráz po zádech. Tato příběhová linie ale bohužel tvoří jen odhadem takových 20% celkové stopáže, po zbytek filmu sledujeme už nikoli tak silné ani zajímavé nadbíhání učitele hezké hluchoněmé dívce Sáře. Herecké výkony Hurta a Matlinové jsou výborné, a tak se i na tuto linii dá dívat, ale ze slibně rozehraného dramatu o výchově postižených dětí se vyklube typicky romantické ,,má ho ráda? / nemá ho ráda?". A hluchoněmé děti jdou jaksi stranou, jejich příběh není ani důstojně uzavřen, což si určitě nezasloužily. (24.01.2012)

Vkusná romanťárna využívající motiv hluchoty hlavně k svému vlastnímu ozvláštnění (naštěstí ne k levnému dojení emocí), tu a tam i jako odrazový můstek k zpodobnění všelikých mezilidských propastí, blízkostí, pout a unikání. ***1/2 (na vážkách se čtvrtou, jak mi do druhého dne v hlavě zůstal hlubší a příjemnější otisk, než se původně zdálo.) (04.10.2015)

Základní linie příběhu je prostá: na ústav pro výuku neslyšících (a tedy i většinou nemluvících) nastoupí nový učitel a na svém novém působišti začne, inu, nově působit. Se svými novými žáky se nějak postupně dohodne, nicméně – jak se dalo očekávat – nastanou i komplikace. Tou asi největší je bývalá žačka onoho ústavu, která našeho milého nového učitele zaujme na první pohled (aby ne, je dost pohledná). On má v úmyslu jí naučit to, co se doposud nikomu jinému nepodařilo (mluvit), ona má v úmyslu – nu? uhodli jste? – naprosto se nenechat něco takového naučit. A při samém tom snažení a odmítání se oba protagonisté sblíží a nakonec spolu začnou žít. Čímž to, pochopitelně, nekončí – tím naopak vše, především řada svízelů a trablů, začíná... Obecně nemám filmy o tom, jak je to mezi lidmi složité, jak i jinak rozumní lidé se často nedokáží rozumně dohodnout a jak se nakonec přeci jen občas dohodnout dokáží, čímž nakonec dobro zvítězí, rád. A to proto, že drtivá většina z nich je ukrutně blbá. Proč tenhle není? Odpověď je nasnadě: protože je jiný. Protože patří do oné vzácné a nepočetné rodiny filmů o tom, jak je to mezi lidmi komplikované, která se honosí přívlastkem „důstojný". Je to důstojný a střídmý film, který nepředpokládá, že se na něj dívá blbec – a právě proto je tak výjimečný. Hlavní mužskou roli ztvárnil William Hurt, což je pan herec, hlavní ženskou protagonistkou byla Marlee Matlin – a na té je, krom přitažlivého filmového fyzična a hereckého projevu, zajímavé také to, že je celý život hluchá. Bum. Možná jsme právě u zřídla pravdy toho, proč tenhle film, narozdíl od mnoha jiných filmů dané kategorie, je dobrý a dokonce i víc než jen to. K oběma hlavním protagonistům lze totiž navíc připočíst dobře ztvárněnou atmosféru, zajímavou hudbu a jednu pravděpodobně nezapomenutelnou, ehm, řekněme koupelovou scénu... (30.08.2009)

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? (17.01.2024)