Trestný prapor

Zatím jsem viděl první tři díly, takže zatím hodnotím na velmi silné 4. Objevují se tu věci typické pro kvalitní ruské filmy - velmi dobří herci, výborně ztvárněné prostředí, přirozené dialogy. Děj je velmi syrový a reálný, rozhodně nejde o oslavu ruského hrdinství, ale o popis života lidí, kteří už nemají co ztratit, a proto občas dokážou nemožné. Scény ze zázemí jsou na ruské poměry nebývale otevřené, vidíme vojáky, pro něž není dost uniforem, není jídlo (takže ho kradou NKVD), není ani naděje. Jen režie bojových scén bohužel dost pokulhává (alespoň zatím), je vidět, že moc peněz na to nebylo. Naštěstí na boji scénář zas tak nestaví (a ani to moc nevadí). Uvidíme, jak to pojede dál. (04.11.2006)

Distribútor prirovnáva tento seriál ku skvelému Bratstvu neohrozených, ktorý znesie aj tie najprísnejšie merítka. Majú mnoho spoločného, ale to, čo robí vojnový film vojnovým sú bojové scény. V tomto 11-dielnom seriály ich spočítate asi na jednej ruke /vážne len asi 4-5/, navyše sú veľmi krátke a úplne mizerne zrežírované. Toľko asi negatíva. Jediné ale veľmi podstatné. Príbeh sám o sebe je veľmi zaujímavý, prepracované postavy, hodnoverné a zaujímavé dialógy. Zistite, že sami Rusy pochybovali na čijej strane vlastne bojovať a za koho. Za svoju rodnú zem? Za prekliatych komunistov na čele so Stalinom a NKVD? Za seba a za rodinu? Či brebehnúť k Nemcom?...Tieto témy tvoria väčšinu dialógov a aj keď dialógy tvoria 80% filmu, nie je to nudné, ale povedal by som veľmi poučné a zaujímavé. Trestanci, ktorích posielali na tie najhoršie nedobitné úseky, nemali čo stratiť, buď dostali nemeckú guľku v boji, alebo ruskú od NKVD pri úteku, ústupe alebo náznaku zbabelosti alebo zmysluplnosti boja. Za najzaujimávajšiu scénu považujem objavenie skladu potravín a tajné rabovanie z obidvoch strán.Kto sa chce dozvedieť ako a čo prežíval ruský vojak, odporúčam, pretože je to poučné. Ak idete vyslovene po bojových scénach, vyhnite sa tomuto seriálu širokým oblúkom. Ďakujem distribútorovi za trápny "bonus", ktorý je skôr nepodareným trailerom. Film 70%. (08.02.2009)

Vojaci Červenej armády, ktorí nejakým spôsobom porušili pravidlá alebo zákony, sú prevelení do takzvaných trestných jednotiek. Sú nasadzovaní do prvých línií v najnebezpečnejších akciach. Jedine krvou môžu vykúpiť svoju vinu. Som rád, že som mal možnosť vidieť novodobý pohľad ruských filmárov na tému druhej svetovej vojny. Páčilo sa mi to omnoho viacej ako tie staré socialitické vojnové filmy, čo slúžili ako účelová propaganda Komunistickej strany Sovietskeho zväzu. "Trestný prapor" v žiadnom prípade nemôže konkurovať "Bratstvu neohrozených", ale tiež má svoje neodškriepiteľné kvality. *** (18.02.2010)

Bohužel jsem neviděl na STV všechny díly, kde dnes seriál končí, ale z toho, co jsem viděl, mě velmi mile překvapil. Nejedná se kupodivu o hrdinské ruské klasiky. Je to drsný, reálný obraz Velké vlastenecké války, lidí - trestanců, kteří mají zemřít buď ve vězení, nebo na frontě. Trestný prapor stojí na stejné příčce jako Bratrstvo neohrožených nebo Pacific. (16.11.2010)

Komorní válečné drama odehrávající se někdy mezi lety 1941-1943 je mikrokosmem velitelství divize a prostředí trestného praporu, kam byli zařazováni ti, na jejichž životě nebyl příliš velký zájem a byli proto nasazováni tam, kde to nejvíce připomínalo potravu pro děla, miny, tanky či jiné nástroje válečných jatek. V ruském případě šlo o tvář zvláště odpudivou, protože trestáni byli až příliš často ti, kteří patřili k nejlepším a doslova Stalinovi navzdory zachránili Rusko před nejhorším ponížením v jeho novodobých dějinách, jdoucím daleko za limitu, k níž se kdysi velmi vzdáleně přiblížil Napoleon I. Syrovostí přístupu, věcností při pohledu na příslušníky policejního ministerstva NKVD (velmi připomínajícími tu nejhorší verzi StB našich padesátých let), ale i citlivou individualizací vyšších důstojníků divize nebo lidí v týle připomíná TRESTPRAP (to je doslovný překlad ruského zkratkového názvu) MASH. Ta obdoba je ovšem velmi vzdálená, protože více než 200 dílů čítající americký seriál se soustředí na takřka mírový život nemocnice a přerůstá do širší dobové sondy demokratické americké společnosti prožívající šok z vietnamského výprasku. Všechno, co bylo možno dříve slyšet jako pokradmé poznámky kdesi stranou nebo v náznacích poučenějších próz ruských předních spisovatelů (např. Šolochovův OSUD ČLOVĚKA) je tu věcně a bez příkras podáno jakoby na tácu. Vlastenectví, které prostupuje i tyto zavržené, nevyznívá hluše, protože Hitlerovi se podařil svého druhu zázrak: přesvědčit ruského i obecně sovětského člověka, že může existovat rozvrat a brutalita ještě větší, krutější a bezuzdnější než byla ta, kterou ztělesnil ve své ponuré osobnosti někdejší zločinecký diktátor z Kremlu. Jakkoliv lze dílu vytýkat řadu dílčích nedodělků, syrovost záběru, mimořádná kvalita hereckých výkonů, ale i režie a scénáře - uznalou zmínku zaslouží i úvodní motiv ostnatých drátů - převládá. Hrůza a děs, ale i lidství a solidarita mezi politickými a lidmi ze skutečného dna sovětské společnosti jsou tu alespoň pro mne představeny v celé své strašlivosti. Snad také jako konečně skutečná katarze nešťastné největší evropské země, trestané v minulém století režimy, jež si nezasloužila, a krvavými konflikty, po kterých nikdy netoužila. Právě tudy zřejmě vede dokončení cesty ruské společnosti do Evropy, z níž nikdy nevyšla a jejíž je již druhé tisíciletí přirozenou součástí. (26.07.2010)