Planeta bur
Storm Planet
Planéta búrok
Planet of Storms
Režie:
Pavel KlušancevScénář:
Pavel KlušancevObsahy(2)
Kultovní sovětské sci-fi. Venuše hostí prehistorický svět. Veleúspěšná ruská adaptace románu Alexandra Kazanceva patřila ve své době k nejslavnějším sci-fi filmům, který si získal své početné fanoušky i na "Západě". Dnes jde o zcela raritní snímek, který se řadí po bok nepřekonatelných fantasy děl Karla Zemana. Popisuje osudy několika astronautů, kteří jako první lidé přistanou na planetě Venuši a objeví zde prehistorický svět. Sotva vystoupí z kosmické lodi, začnou je ohrožovat nejen mimozemští dinosauři, ale i zákeřná pranemoc, na kterou zřejmě neexistuje lék... (Řitka video)
(více)Recenze (56)
DVD/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10/// PLUS: zpracování (které jsem už někde viděl), docela uvěřitelná atmosféra, "zajímavé" efekty MÍNUS: z velké míry poplatné době úplně se vším co k tomu může patřit včetně hrdinských a budovatelských proslovů a písní/// Shrnutí: Dobře to odsýpalo a bylo pro mě poutavé to sledovat. Náhodou to zvládli docela dobře. Podobnost s Godzzilou nebo jiným (třeba Americkým) sci-fi je namístě. Pokud se přeneste přes jistá omezení (země původu, rok vzniku), může se vám film líbit./// Celkem 73%/// ()
Jako dítě jsem se rád pročítal skrze haldy sovětské sci-fi, které doma zůstaly z dob dětství mého otce, takže jsem věděl, že ruští literáti v tomto žánru občas měli co nabídnout. S filmaři už to ale nejspíš bude slabší. Planeta Bouří, jenž je jedním z nejvzpomínanějších ruských sci-fi filmů (a nebylo jich zase tak mnoho), sice opravdu má sympaticky naivní mizanscénu a la oživlé komiksy z ABC (a zřejmě nebude náhoda, že hrdinové Scottova Promethea nosí téměř identicky vypadající skafandry, jako posádka Síria), ale tím výčet pozitiv vlastně končí a snímek s neexistujícím příběhem nemá čím upoutat. Tedy ne v pozitivním smyslu, protože třeba dialogy, které jsou bez nadsázky na úrovni "Tureckých hvězdných válek" se bohužel jistě do paměti zaryjí každému... ()
Z dnešního pohledu je to velmi směšné. Všechen ten patos, hrdinský patos, úvahy o nesmrtelnosti chrousta, triky na úrovni televizní papundeklové pohádky, Venuše s vodou (!) a v podstatě příjemnou gravitací (!), ciferníky místo digitálních čísel, tragédka Máša, která ve chvílích nejtěžších vzpomene na Gagarina, naprosto neschopný robot s touhou po svobodě, kotoučový magnetofon ve vesmíru (!), a vůbec celkové pojetí, jež je mixem příběhů o Perry Rhodanovi, od Karla Zemana, ze Ztracené země apod. Ale právě tím vším to dost baví, stopáž je příjemná, konec - s tím šutrem a pak odrazem ve vodě - je vlastně překvapivý, i když očekávaný. Jinak film vznikl tuším podle Kazancevovy knihy, a ten viděl ufouny za každým rohem. ()
Tohle sci-fi je tak moc naivní, že je to prostě kravina. Příběh s objevením života na Venuši je prostě blbý. Scénář je plný připitomělých rádobyfilozofických úvah o rozsévání života ve vesmíru a nesrozumitelných dialogů. Když se připočtou ještěři a chapadlové rostliny, nemůžu se ubránit asociaci se snímky Ed Wooda. Herci jsou opravdu tragičtí. Myslím, že srovnání se Zemanem není na místě, tam byla naivita účelová, tady je nevědomá. Párkrát jsem se zasmál, třeba když sovětská Moskva radila kosmonautům nepřistávat, s tím, že jejich život je důležitější, než úspěch mise. Když si představím Stalina, nebo Brežněva, nelze se nezasmát. Vše blbé navíc korunuje budovatelská písnička, jež se rozezní v závěru. ()
Rok 1962 bol pre sovietsky film predelom, kedy sa pustili do neznámeho žánru. Človek obojživelník bol dramatickým a zaujímavým počinom, Planéta búrok však veľmi zaostal. Nejde o námet, kde kozmonauti navštívia planétu Venuša a natrafia na prehistorické potvory, fantázii sa predsa medze nekladú. Dej je kŕčovito natočený a najhoršou vecou, čo mohli tvorcovia urobiť, že do filmu napasovali ideologický podtext, či dokonca oslavné ódy na sovietsky komunizmus. Škoda. ()
Galerie (33)
Photo © Mosfilm
Reklama