Posedlost

Fakt veľmi zvláštny film. Prvá polovica je v pohode. Silná dráma, histerické výbuchy. No tá druhá polka. V nej sa film mení na ničo polosurealistické, silno filozofické a pre mňa absolútne nepochopiteľné. Jedna nezmyselnosť strieda druhú a vy len čakáte, čo z toho vylezie a či nakoniec príde nejaký koniec, ktorý by to všetky vyjasnil. Nuž, aj napriek dobrým hereckým výkonom, dobre zvolenej hudba a dokonca aj napriek tomu, že ma film nenudil nemôžem ísť vyššie ako 60%, keďže hlavná myšlienka, alebo pointa filmu (ak nejaká bola) mňa úplne obišla. (07.06.2010)

Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. (19.11.2017)

Tohle je přesně ten případ, kdy si u závěrečných titulků říkám "Do prčic, jak tohle ohodnotím?" Mám jasno ohledně slabin - tento film strašně trpí hlavně tím, že byl natočen v pošahaných 80tých letech, což do jisté míry ospravedlňuje toporné Neillovo herectví (dost možná nejděsivější úkaz tohoto snímku), celkovou teatrálnost ztvárnění všech postav a mizerné masky. Za tohle bych dal s klidným svědomím dvě hvězdičky. Zulawski ale exceluje v jiných disciplínách - v těch prokletých 80tkách, kdy většina evropských filmů vypadala jako televizní inscenace, nám Ondra servíruje klouzavé pohyby kamery, atmosférickou práci se světlem a místy vysloveně krásnou kompozici záběrů. Isabelle Adjani, která se většinu filmu chová jako ztělesněný model PMS, předvede několik záchvatů, které by měly vejít do dějin horroru (viz. naprosto strhující scéna v metru). Ale co už, prostě se na to podívejte. Když si to srovnám a vzpomenu si na posledních 10 letošních horrorů, které jsem viděl, tak se mi chce brečet. (30.09.2009)

Jeden z těch opravdu hnusně krásných filmů. Film o lásce, nenávisti, závislosti, zlobě, posedlosti, rozpolcení, šílenství a smrti. Rozdvojení, rozpolcení osobnosti, kdy jedna část představuje víru a druhá šanci. Jedna je Světlem a druhá Temnotou. Temnota je silnější. Destrukce postihuje naprosto vše. Duše, těla, věci, byt, dům... Vpodstatě žádná z postav není zcela normální. Film se postupně stále víc a víc propadá do nihilsmu, postavy upadají střídavě do latergie a amoku. Brutální scéna záchvatu, který postihne Annu v chodbách metra, je téměř nekončící...v závěru dojde i na očekávanou krev... Vraždění je surové stejně jako sebepoškozování. Anna propadá monstru, které sama pomáhá vytvořit. Temná hudba přechází do skřípavých zvuků a kamera neuhne - krev stříká, postavy se svíjejí a vše spěje ke zkáze. Vynikající herecké výkony obou představitelů napomáhají k vytvoření strhujícího příběhu o rozpadající se rodině. I.Adjaniová získala za roli Césara, kromě dalších cen byl oceněn i režisér (např. Cena kritiků na MFF São Paulo). Monstrum měl na starosti specialista přes speciální efekty Carlo Rambaldi (Vetřelec, E.T.mimozemšťan aj.). (20.03.2014)

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)