Pusinky

Tragický je marketingový omyl s klamným názvem filmu, díky němuž jsem se do kina skoro nevypravil. Byl jsem přesvědčen, že jde o další přiblblou teenagerovskou komedii typu Snowboarďáků (napomohla tomu i další mystifikace v médiích, třeba v Reflexu byl článek o tomhle subžánru komedií a byly sem zařazeny i Pusinky). A přitom je to jedna z nejlepších generačních výpovědí v kontextu českého filmu za velmi dlouhou dobu, film o přelomové životní etapě, o hledání - svého místa v životě, svého vlastního já, o nejistotě, o stereotypech vnímání ženského a mužského světa, o konci dětství a počátcích něčeho, čemu se ještě hrdinky bojí říkat dospělost, o ztrátě ideálů, ale i o odpovědnosti za své jednání a uvědomění si tíhy života... Škoda jen zmateného začátku a velmi neumně vytvořené expozice a několika nevěrohodných replik. Jinak byl ale celý snímek plný autentických obrazů, dějových zvratů, psychologicky věrně motivovaného lidského jednání, výborné hudby (standardně vynikající Jan P. Muchow), syrových až naturalistických obrazů a scén (převážně při těch sexuálních mi na mysli vyvstával americký nezávislý Shortbus) a zvláště úžasných hereckých výkonů (hlavně herecký výkon Marie Doležalové mě doslova dostal). Karin Babinská, klobouk dolů! Pusinky jsou pro mě jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení, svou otevřeností a odvahou popisovat problémy, kterých se jiní bojí sotva dotknout... (12.06.2007)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +má to ten správný sexy náboj, holky to zahráli přirozeně, celkem příjemná hudba -narazil jsem na pár zvláštních scén, některé mi přišli i přehnané/// Citlivý příběh tří kamarádek, který je citlivě natočen a netradičně na české poměry zrežírován. Není to srovnatelné a ani se nemůže srovnávat s filmy jako Rafťáci a jim podobné. Tohle je jiný film, víc dramatický než komedie, víc ze života a víc o životě. Pusinky jsou hodně dobrým filmovým zážitkem./// Celkem 75%/// (15.08.2009)

Tři holky - jedna zjišťuje, že je lesba, druhá byla znásilněna a vůbec si nevěří a ta třetí, ta si věří až moc, proto všem slepě důvěřuje a chová se jako coura, ale zároveň má astma.... Všechny tyhle slabosti a silné zážitky, jsou tady natočený i zahraný velmi přesvědčivě. Někdy z toho byla opravdu cítit ta naprostá bezmoc a nicota.... Akorát mi přijde přehnaný, že prostě všichni se cítili se svým životem na hovno. Nebyl to zrovna záživný film, který by oplýval modroustma, ale celkem dobře zahraný, jen škoda, že to neudělali kapánek jinak.... Bylo to pořád v jedný rovině a vlastně opakovali stále stejné scény, nic se tam neměnilo... Pointa nebyla, jelikož do Holandska nedojeli... Jasně, je znát, že se každá změnila, to je velký plus... Za dojemný konec se musim přiklonit o hvězdu víc.... Nenudilo mě to, ale tyhle zajímavý holky mohli mít mnohem zajímavější příběh. (10.03.2009)

Zmatené jako hysterická holka, v několika chvílích nepochopitelně vzdálené od diváka a plné všeho a zároveň ničeho. Přesto příjemná road movie s šancí dostat se citlivějším povahám velmi hluboko pod kůži. Tři pusinky se ale pod tu mou dostávaly velmi ztěžka. Hlavně na začátku totiž scénář plete jednu scénu neuměle do druhé, hrdinky jsou svým přehrávaným brebentěním protivné a nedokázal jsem pochopit, co mám cítit, když se holky po čtvrthodince vykoupou a jásají něco ve smyslu naprosté úlevy. Nic zvláštního se jim zatím nestalo, takže na nějaké očištění je trochu brzy. V tu chvíli bych nevěřil, že se sžiji s melancholickou režií miss Karin a že nakonec budu chápat Išku až do její nejhlubší podstaty. Nemám problém s hledáním orientace, netvářím se ublíženě, jen co na mě někdo promluví a psychické potíže se mi momentálně také zdárně vyhýbají, ale ta její něžná touha po vrcholných (byť prchavých) chvílích mě začala čím dál víc sžírat. Abych několikrát se objevivším chvílím prázdnoty propadl téměř úplně. Tomu nejvíc pomohla přesná Muchowova hudba do nálady. Připomínky nakonec při titulcích pomalu blednou, protože pocity převládly nad racionálními výtkami. Ano, Vendula je na proplesk, ta cesta do Holandska je celkem zbytečný symbolický cíl a poselství "Ecstasy of Freedom" mě také moc nebralo. Jenže reálnost někdy všechno přebije. (02.11.2007)

Chuťovo sladké a krehké. Zdanlivo nezávislé a naoko samostatné pusinky si vo filme Karin Bábinskej užívajú svoj trip, v ktorom svoju dočasnú slobodu nedokážu spracovať a použiť účelne. Záujdu do krajností, zažijú príjemné i nepríjemné a v tejto atmosfére sa film aj končí. Pre mňa to bol len obyčajný reálny príbeh o vývojových podnetoch, iskrivých pokusoch a omyloch veku primeraných. Žienky boli herecky uveriteľné. Tento film je lepší priemer a v prvom rade vyžaduje divácku empatiu a chuť pochopiť rozpačitú a premenlivú psychiku násťročných... (07.07.2008)