Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Helena SýkorováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Lukáš Vaculík, Veronika Jeníková, Jana Paulová, Jiřina Bohdalová, Věra Galatíková, Petr Štěpánek, Stella Májová, Lubomír Kostelka, Vít Pešina, Jana BermanováObsahy(1)
Na královských dvorech panují různé zvyklosti. V tom našem království připisovali ohromnou důležitost velkému nosu. Když se totiž „urodil“ zrovna na princově obličeji, rozhodla se celá královská rodina považovat velký nos za znak krásy a vznešenosti. Když se chtěl princ (L. Vaculík) oženit, paní královna (V. Galatíková) vybírala adeptky mezi nejnosatějšími princeznami. Princ se však zamiloval zrovna do té, co měla nosík docela malý. V této pohádce podle F. Hrubína ale nejde zdaleka jen o krásu. Na frak tu dostane princova domýšlivost a potrestána za své kousky bude i mladá čarodějka (V. Jeníková), která se chtěla stát princovou ženou a princeznu Liběnu (J. Paulová) začarovala… (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Nic moc rozprávka o jednom království, kde všichni mají velké nosy. Princ (Vaculík) si vybírá mezi dvěma princezny. Jedna se jmenuje Brusinka a druhá Liběna. Viděl jsem to teprve dnes, v mých 23 letech. Možná se někomu může zdát mé hodnocení scestné tím, že dvě hvězdy dávám z pohledu dospělého člověka, ale upozorňuji, že tomu tak není a když sleduji pohádky, tak o nich hodně přemýšlím a snažím se je hodnotit i z pohledu dětského diváka. Zde tato pohádka je takříkajíc o ničem. Hemží se to tam jen dlouhými nosy. Jediným kladem je její velmi krátká délka. ()
taková ta klasická studiovka pro nedělní dopoledne. Bohdalová hraje vlastně dobrou čarodějnici, nazvat to kmotřičkou vílou je opravdu neotřelé (ono už vůbec to spojení, víla a kmotřička - může vlastně víla zestárnout?). Vlasta Janečková si do pohádky opět propašovala manžela, tentokrát v roli malíře, propojujícího příběhové linie. Ale to jeho jméno, Brandlík, to má být jako malý Brandl? ()
Pohádka, která obsahuje mnoho atributů, které se mi v pohádkách vždycky líbily. Pěkné kostýmy, portréty herců (jak dlouho jsem věřila, že ty obrazy jsou opravdu portréty princezen, princů, králů ...), čelenky a perlové ozdoby do vlasů a v neposlední řadě bonbóny v plechové krabičce. Ono v pohádkách je to vždycky rozdané tak, že nakonec prince dostane ta hodná, uvědomělá občanka, ale jak by člověk neměl pochopení pro tu vychytralou dívčinu, která je mnohem zábavnější? ()
Knižní verzi mám rád, tam tak nějak ta namyšlenost, prozření a poselství o tom, že nemáme namyšleně soudit druhé, když mají jiné názory, skvěle působí. Tady si pro sebe nejprve vše krade Veronika Jeníková coby vdavek chtivá divoženka, přičemž Paulová si hraje na cudnou a cudně se usmívající holčičku, což jí popravdě jde asi podobně jako kdyby Hrubešová hrála jeptišku, a Vaculík je standardně vykulený. ()
Průměrná, možná malinko lepší než průměrná zábavná krátká pohádka v rozumných kulisách. Naštěstí to mělo rozumnou minutovou stopáž, takže příběh o víle, která se chtěla stát princeznou a pomáhala si čarodějnými cukrátky, nezačal nudit dřív než skončil. Nic objevného, ale na nedělní poobědovou siestu dobré. ()
Reklama