Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Výborná záležitost a moc nechápu zdejší negativní a podhodnocené konetáře a hodnocení. Skvělé překvapivé zápletky. Skvělý vývoj situací. Překvápko, tak to má myslím být! A zdá se, že ani mezi 6 stěnami nemusí být vůbec nuda - člověk jim úplně závidí. Trošku slabší herecké (dětské) komentáře, ale ten japonskej pizzař je skvělej :)). 8,5/10 ()
Naprosto banální příběh dovedený často do naprostých absurdit. Je to sice blvost, ale v tom kině vás to spolehlivě udrží. Ikdyž když o tom tak přemýšlím, napadá mne jestli jsem tam neseděl jenom kvůli Ritě v podání Danny Perea. Je to fakt sympaťačka. A Enrique Arreola jako Ulysses je archetyp loosera. Akorát nedokážu pochopit který poslíček by o tu pizzu hrál hru a zasekal se tím na celé odpoledne. --- 70% ()
Kachní sezóna vyžaduje dobře naladěného a trpělivého diváka, protože ne každému tenhle černobílý "panelákový minimalismus" sedne. Ono natočit film, ve kterém se tři děti nudí v panelákovém bytě a neunudit přitom i diváky, to vyžaduje skutečný talent ! A "mexický Jarmusch" Eimbcke dokazuje, že talent má - tak věrohodné teenagery a jejich problémy jsem na plátně už hodně dlouho neviděl. A mimochodem - také výběr hudby a její použití ve filmu je excelentní. ()
Na jednu stranu bylo super shlédnout snímek, který vykresluje životní problémy postav tímto způsobem - zaměřením se na konkrétní důsledky a v maličkostech odhalovat velké drama na pozadí. Ale na druhou stranu mám pocit, že si Temporada de patos hraje na velké umění, kterým ovšem není. Navíc to označení komedie je zavádějící. Jediná opravdu vtipná scénka byla konzumace "brownies" a hlavně její následky. Jinak mi to přijde jako kraťas roztažený na 90 minut. Ale špatné to rozhodně nebylo. To řekl bych až minimalistické pojetí bylo přesně podle mého gusta a atmosféra byla nezaměnitelná. ()
Velmi poutavě a podnětně natočený snímek o jednom zdánlivě zcela obyčejném, nudném a ničím zajímavém dni. Uvolňující, přirozené, nezávislé a v podstatě nijak vybočující z řady. Možná snímek, který byste dokázali přejít bez povšimnutí. Přesto, jakmile se děj rozjede, přestane být, stejně onen den, šedý a obyčejný. Setkají se postavy, začnou mluvit, poznávat se, a já si říkala, že bych takový den taky chtěla zažít. Mnohdy nám zdánlivě jednoduché věci, situace či osoby, které nás zprvu ani nezajímají, dokáží nabídnout velké bohatství, které nás dokáže naplnit, pohladit a jež v nás zůstane. ()
Reklama