Pád do tmy

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Tomuhle filmu schází pár chlapů, protože jsem se ve všech těch hrdinkách neorientoval a poznal jsem vždycky jen tři, ostatní se mi míchaly. No a pak tomu už neschází asi nic. Napětí to má na rozdávání a potvory jsou fakt brutus. Brutalita je velká a krví se nešetří, prostě žůžo. Akorát bez poslední asi minuty a půl bych z filmu měl mnohem lepší pocit, ten konec byl prostě takovej násilnej. (28.10.2006)

Od Neila jsem zatím viděl jen film Centurion a už tenkrát jsem věděl, že to je řezník. Což se u tohoto snímku potvrdilo dvojnásob. The Descent je opravdu působivý atmosférický horor, který těží především z prostředí temné jeskyně a strachu z neznáma. Docela živě si umím představit, jak by dnes (v roce 2012) tohle někdo natočil - použil by nálepku "podle skutečné události" a film by byl natočen třesoucí se kamerou, kde by bylo hovno vidět a navíc by tam byla neustále tma. :-) Samozřejmě příšerky bychom viděli jen rozmazaně, nejlépe zachycené na jednom snímku, že? No představte si, nebylo by to parádní? Odpovím si sám, jasně že ne. A proto musím trochu přisadit a za tu skvělou atmosféru, za těch pár krásných gore efektů a hlavně za TEN KONEC, musím dát 90 %. (22.08.2012)

Marshallův předchozí snímek, Psí vojáky, jsem kvůli extrémním pocitům nudy ani nedokoukal, ale tohle je rozhodně jiná káva! Skvěle natočený přímočarý příběh jedné zatraceně nepovedené jeskyňářské výpravy vás bude napětím zvedat z křesla. Škoda, že v poslední třetině se tlačí na pilu v soubojích na můj vkus trošku moc, nicméně samotný závěr vše vynahrazuje. Velmi silné čtyři hvězdy a nic pro klaustrofobiky či strašpytle. (13.08.2006)

Tohle je takový vyloženě autorský projekt... Neil Marshall režíroval, sepsal scénář a nedivil bych se, kdyby vergloval i kamerou. Doma vytáhl z harému nejlepší baby a vyrazil s nima natáčet do blízký jeskyně. Musí se nechat, že má slušně odposlouchaný ženský dialekt. Marshall dovede být dostatečně moderní a klaustrofobní, ještě by mu někdo mohl vysvětlit, že dobrý monstrum je pomalý a nevyhnutelně fatalistický, nikoliv agilní piskoř, se kterým si to barbíny natažený na emancipační kopyto nerozdávají v jedný scéně div že ne na férovku přes kung-fu. (04.04.2008)