Řek Zorba

snáď prvý film, ktorý som (bolo to už naozaj dávno) videl s A. Quinom. Dodnes si pamätám ako uchvacujúco ten človek vedel zahrať naozajsky naživo a skutočne SLOBODU DUCHA. Sloboda ducha hoc aj gréckym tancom ukázaná, vyhrala nad všetkým: nad nešťastnou láskou, nad zrúteným dreveným lešením posuvnej lanovky, nad peripétiami, ktoré život prináša. (20.04.2015)

Co se Zorby týče, hlásím se k uživatelům, kteří si plni velkého očekávání pustili tento kultovní snímek a po dokoukání se cítili poněkud rozpačitě, neboť přes nesporné kvality snímku nedostali to, co očekávali. Osobně se mi Řek Zorba zdál zbytečně dlouhý a rozvláčný s řadou hluchých scén, ovšem to vše zase kompenzovaly výborné herecké výkony Anthonyho Quinna, který svoji postavu ztvárnil neskutečně autenticky. Divácké ucho potěšila také hudba a další smysly pomlaskávaly u zpracování scény s vdovou před kostelem, jež byla opravdu precizní, napínavá a působivá. Stejně tak sugestivní bylo propadnutí majetku cizinky a davové běsnění. (17.04.2012)

V Zorbově příběhu se toho dá najít hodně – třeba u nás ve zlínském divadle z něj druhdy udělali poměrně odpudivou oslavu drobného podvodníčkovství – a to, co v něm našli Kakojannis s Quinnem, mi dává smysl, hlavně to o blahodárném vlivu šílenství na život chlapskej. Ale pro optimismus si k nim chodit nebudu, záchvat smíchu nad jedním inženýrským debaklem a závěrečný taneček na pláži mě ze smutku nad sugestivně vylíčenými temnotami lidské povahy tak úplně nevyléčil. (24.06.2018)

Z o r b a s je k l a s i k o u; pripomína mám, že život môže byť zlý a nespravodlivý, ale tiež plný jednoduchých radostí, lásky a zábavy; čo mi ale chýba, je farebnejšie stvárnenie - čím nemyslím len obrazovú stránku - z Kazantzakisovej predlohy sa vytratili všetky legendy, mýty, povery - teda tá rozprávkovosť - a ostal len vitalizmus rámcovaný akýmsi kitchen sink realism. Inou disproporciou sú herci. Obsadenie klúčových postáv je síce vydarené, zvlášť A. Quinn hrá ako posadnutý (životom), na druhej strane unanimistický komparz dediny je nudný a jednotvárny. Ale nevšímajte si ma, každý má asi svojho Gréka Zorbu. (30.08.2010)

Latentný homosexualizmus u Basila a Zorbu nakoniec možno dôjde k naplneniu. Pretože ženy, ktoré sa okolo nich vo filme vyskytli, na jeho konci už jednoducho nie sú. Zorba možno preto vo finále vraví: "Nikdy som žiadneho chlapa nemiloval tak, ako Teba.". No a Basil poprosí Zorbu, aby ho naučil tancu. Zorba čosi melie o oslobodení sa spod okov, no ten tanec má prísne a presne stanovené kroky. Také vylučujú nejaké uvoľnenie. Emočne aj príbehovo ma film úplne minul. Komediálne na ňom vidím akurát, že sa stal z neznámych príčin kultovým. Podvedome som sa mu dlho vyhýbal. A keď som si ho zvolil, mal som sakra problém ho dopozerať. V čom Zorba slávil život? Že opustil manželku a deti, klamal frajerke, dávajúc jej akúsi falošnú nádej, klamlivé sľuby o saténových šatách a nakoniec fakeové manželstvo? Angličanovi úplne zničil zdedenú baňu - samozrejme na účet Angličana. Snahu o zodpovednosť lišiacky nahradil prednesom, že veď treba blázniť. Keď sa Zorba napil, tak tancoval - to robí cca 70% opilcov - snažia sa byť velice zábavní. Oslava radosti, reciny a prírody? Skôr temný stredovek a jeden nezodpovedný, zostarnutý, vlezlý robotník, zvyknutý celý život žiť na úkor druhých a nenápadne ich pritom ruinovať. Poznámka: Juhoeurópske štáty majú podobný siesta štýl tak akosi v krvi - nič moc výkonnosť, samé maňana sľuby, ekonomika v totálnych mínusoch, natiahnutá ruka po peňažnom sanovaní sa nikomu nehnusí. (04.12.2020)