Návštěvníci

Pre mňa najzábavnejšia komédia ever. Ešte pri ôsmom zhliadnutí mi od smiechu celých 100 minút tiekli slzy a bolelo brucho. Jean Reno a Christian Clavier čoby zbrojnošskí burani v našej hetickej dobe a všetky postavičky, ktoré stretávajú, sú božské. Ich vystrájanie, poňaté typicky francúzskym, rýchlym, bláznivým tempom a šialenými uhlami kamery ma dostáva. Rovnako koncipovaných je síce väčšina francúzskych komédií, ale Les Visiteurs mi prídu výnimočný a dokonalí. Aj vďaka úžasnej hudbe, milému fantasy feelingu a myšlienke filmu, ktorá je na žáner prekvapivo hutná. (09.01.2003)

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)

Skvělá komedie s neodolatelně obhroublým humorem. Středověk na začátku filmu je vyobrazen dosti špinavě, ale i s nadsázkou. A posléze v části z našeho věku se naši hrdinové chovají asi přesně tak, jak by se středověcí lidé chovali v naší společnosti. Christian Clavier projevil naplno svůj komediální talent a ve své dvojroli je jedinečný, stejně tak urostlý Jean Reno, který svého drsného rytíře Godefroye pojal s nebývalou lehkostí a humorem. U mě vítězí scény na záchodě a den-noc. První polovina vynikající, druhá polovina sice rovněž hýří skvělými nápady, bohužel se občas znatelně topí v přílišné rozeřvanosti. Ale i tak skvělá zábava a Francouzská komedie tak trochu jinak. 85%. (26.08.2006)

Z téhle komedie žijeme na všech středověkých akcích, které navštívím. Totálně šíbnutý a fekální humor plný nelibých závanů, anusu a vyměšovaných tekutin, Christian Clavier co odporný sluha Jacquouille, Jean Reno coby noblesní rytíř de Montmirail a čelní náraz středověku do současnosti. Crazy komedie jak má být, ztřeštěná, odpočinková, svá... Jedna z nejlepších komedií, co znám. Můžete ji osočovat z přízemnosti, ale sakra přečtěte si Mastičkáře nebo Rabelaise a možná vám dojde, že dva středověcí vykukové by si v současnosti počínali přesně tak, jak Návštěvníci naznačují... (31.01.2004)

Tak tohle byla ta slavná, takřka kultovní francouzská komedie? No tak alespoň konečně vím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala... škoda jen, že jsem v tom nepokračovala. Víte, kolikrát jsem se zasmála? Ani jednou. Víte, kolikrát jsem se usmála? Jednou, při koupací scéně. Víte, jak často jsem se cítila trapně, že na to vůbec koukám? Imrvére. Příšerně užvaněné, děsivě uječené, veskrze blbé (to poslední je možná klad, ale určitě se s daným tématem dalo udělat víc, aby se divák chechtal). Já radši anglický sarkasmus, než hlučné žabožroutí pitvoření - to mě mohlo bavit, dokud jsem byla děcko. Jůůů, Clavier odplivnul kemra na něčí sako, jůůů, Clavier se ubzdil u jídelního stolu, jůů, Clavierovi táhne z držky... no ha-ha-ha! 10% za ten jeden úsměv, 10% vybojoval Jean Reno, 5% za efekty a 10% za to, že mě fascinuje doba středověku. To máme 35% a polibte mi mou odvrácenou dolní tvář s tímhle druhem humoru. (14.07.2011)