Capote

Kdybych si před shlédnutím snímku nepřečetl jméno režiséra, téměř bych si vsadil na jméno... P. Sorrentino. Hodně podobný rukopis a to včetně pojetí hlavní role P.S. Hoffmanem, které je v dosti ohledech podobné projevu Toniho Servilla. Dva v dosti ohledech podobné lidské příběhy a přitom tak rozdílné osudy. Na jedné straně uznávaný spisovatel, co cítí příležitost napsat knihu, na kterou (a tím pádem i na něj) lidé jentak nezapomenou, na straně druhé, vrah (vězeň) čekající na odsouzení (vykonání trestu) mezi sebou vedou dlouhé dialogy, odkrývají svoje minulosti a dozvídají se o tom druhém (a zároveň sami o sobě) spoustu nových informací. Capote je stále více fascinován osobou jménem Parry Smith, až se jejich osobnosti téměř prolnou a vy si s postupujícím časem říkáte (kladete otázku), kdo z těch dvou je větší zrůda. Zda vrah Parry Smith, či Truman Capote čekající jako sup na Parryho smrt, aby mohl dokončit svou knihu, ale zároveň (tváří v tvář posledním společným okamžikům) si uvědomuje, že mu Parryho osud není zcela lhostejný a zároveň jako by si vše (před sebou samým) snažil ospravedlnit. Byť svědomí je mrška proradná, kterému člověk neporučí. Odpověď (úsudek) nechť si každý vysloví (udělá) sám. Menší výhrady bych měl (zejména mohlo být odkryto (nakouknuto) mnohem více z (do) komplikované osobnosti samotného Capota) a troufám si (zde) tvrdit, již v úvodu mnou zmiňovaný P. Sorrentino, by dokazál z tématu "vyždímat" víc, nicméně zároveň přiznávám, jedná se o debut jako řemen a rád si počkám na další Miller(ův) chystaný snímek Moneyball http://www.csfd.cz/film/255150-moneyball/videa/ . 88,8% p.s. knihu si sebou určitě přibalím na chystanou dovolenou..... (29.08.2011)

Když dva dělají totéž, není to totéž, aneb Capote (2005) vs Infamous (2006). Infamous je pojato v mnohem lehčím duchu, hlavně začátek je skoro jako nějaká komedie. Celkově je Infamous dobrý film, ale divák se musí ptát, proč to vůbec někdo točil? Nejde jen o to, že se zabývají jednou, skutečnou osobou, ale zachycují naprosto stejné období, vedlejší role, mají naprosto stejnou strukturu a některé záběry či dialogy jsou takřka totožné!! Vážnější styl Capoteho k tomuto tématu sedne lépe, přecejen jedná se zde o čtyřnásobnou vraždu. Dokonalý a právem oceněný Philip Seymour Hoffman pojal svého Trumana mnohem lidštěji, nejednoznačtěji a tudíž zároveň i s jeho chybami a nehezkými charakterovými vlastnostmi, třeba vychloubáním, lhaním, sobeckostí a samolibostí... Zmíněná komičnost Infamous je dána třeba už rolí komediálního herce Jeffa Danielse v roli šerifa, v Capotem ztvárněném "vážnějším" hercem, Chrisem Cooperem. Je možné říct, že Capote je "lepší" film, než Infamous, ale nelze říct, že by Infamous byl film "špatný". Jen mi pořád nedochází smysl jeho vzniku, který se mi zatím nepodařilo vypátrat, stejně jako to, zdali tvůrci Infamous viděli film Capote v průběhu natáčení svého díla, protože obě díla jsou si opravdu neuvěřitelně podobná. Přinejmenším zajímavé je ale to, že obě díla se v zobrazení osudné noci 15.11.1959 v některých podstatných detailech dost liší! Toto je opravdu výborný film, který vám nesmí uniknout. PS: Je pozoruhodné, jak se film obratně vyhýbá otázce trestu smrti. (09.04.2008)

Upřímně mě první hodina zase tolik nezaujala, ale po přerušení a surfování na netu, abych si o tom díle a samotném autorovi něco přečetla, jsem to dokoukala a hned mi to nejen začalo dávat větší smysl, ale dokonce se mi i ta druhá půlka docela líbila. Co bych však musela vychválit, i přesto, kdyby se mi ten film nelíbil, byl výborný výkon Hoffmana. 4* (09.02.2014)

Vedle Brooksova majstrštyku Chladnokrevně působí Millerovo dílo poněkud chladnokrevně a z Trumana Capoteho, průkopníka literárního žánru „true crime“, dělá svým nekomplexním prolnutím dramatu s biografií a tuctovostí zvící lánů Kansasu jen jakéhosi epického dělníka bulváru, jehož egoismus zastíní vše ostatní.. Hoffman dostal roli na tělo a jeho nadstandardní výkon v rolích excentrických, citově rozervaných podivínů už beru jako samozřejmost. Více zájmu však u mě vzbudila trojice C.Cooper, C.Keener a C.Collins jr., což bylo dáno i tím, že se jejich herecky nevděčné postavy potýkaly se skutečnými problémy.. (14.05.2014)

Do Capoteho příběhu lze proniknout úměrně tomu, jak divák akceptuje titulní postavu. Hoffman totiž předvádí téměř až extrém, kdy mě svým exhibicionistickým, byť jakkoli autentickým, vystupováním skoro až od filmu odpuzoval a zpět se mi přiblížil až díky vězeňským rozhovorům, kdy v důvěrných scénách konečně získá hloubku. Jeho rozšafnost se později ukazuje pouze jako obranná zbraň, ale přesto pro mě jeho pojetí zůstává až na samé hranici mezi přehráváním a uměleckým výkonem, naštěstí blíže druhé variantě. Někde mezi pak zůstává také samotný scénář. Zatímco hledání pravdy pro knihu je výborný námět a dostane se divákovi pod kůži téměř sám od sebe, pocity viny a naléhavost důsledků zdaleka takovou sílu nemají a protože závěr je téměř jenom o nich, vyšumí Capote ve chvíli, kdy se objeví závěrečné titulky. (27.09.2007)