Cashback

Tohle povídání bych asi začal tím, „jak jsem potkal svého Jednorožce“. Ano Jednorožce, a to myslím doslova. Obvykle se většina diváků zabývá uměním v díle autora a tomu potom dávají své hodnocení. Ale to bychom se mohli o tom bavit u filmu třeba jako je „Lepší už to nebude.“ Jenže hodnota tohoto díla je trochu někde jinde. Prostě jsme já a on potkali, nevěděl jsem o něm, ale byl tu, můj „Jednorožec“. Zážitek, který jsem získal jeho shlédnutím mi připomnělo jedna poznámka mého otce, který byl nadšený, když prvně viděl „Tankový prapor“ a na moje zvednuté obočí pouze uvedl, tomu ty nemůžeš rozumět nebyl jsi na vojně. Jenže tady, tady v tom filmu jako bych byl. (Překvapilo mne, že přestože jsem vzdálen jeho tvůrcům v prostředí a čase, přesto některé věci až pozoruhodně obdobně i já prožil.) Ne nemyslím, že jsem byl v tomto ději doslova, ale byl přeneseně, stejně jako jeho autoři, kteří k umocnění děje využili fantasy prvek, a to tak, že hlavní hrdina (Ben) po rozchodu se svojí dívkou nemůže spát a získá dokonce nadpřirozenou schopnost zastavit čas. A vůbec to, že Ben po ztrátě životního vztahu nemůže spát je velmi dobré přirovnání. Přiznejme si, jak mnozí z nás v podobné situaci měli obdobné pocity, jako by se čas náhle zastavil a spánek neměl svoji hodnotu. Mnohdy se pak podobal spíše krátkým mdlobám. A dostat se z onoho začarovaného kruhu náhlé bezvýznamné existence a přerušovaného spánku řešil každý z nás různě. Ben, jenž studuje uměleckou vysokou školu a zabývá se figurální malbou, se tak vydá možná nevědomky správnou cestou, kdy změní prostředí, ve kterém se pohyboval se svou přítelkyní, začal se zabývat něčím jiným než dosud a vzdáleně se dotkl cizího jazyka. Dost na to, aby se dokázal z onoho problému vymanit. A pak se to tady celé ještě začne násobit. V nové práci – úklid v supermarketu zapadne do úžasně ztvárněné skupinky magorů, kteří si v nudném stereotypním ekosystému vytvářejí vlastní svět. Následuje série flashbacků do Benova dětství, kde se prvně setkává s ženskou nahotou, přes první lásky a zážitky se svým kamarádem až po nalezení své femme fatale - Sharon. Zmínil jsem to jen okrajově, ale tady v těchto místech se dostáváme k další podstatné součásti filmu – ženská nahota, která je zde zobrazena dvěma způsoby. První část ji představuje jako inspiraci mužského dospívání, ale ta druhá část je součástí Benova uměleckého vnímání světa. Ženy zde odhalené představují jedno z nejkrásnějších uměleckých pohledů na ni, a přestože jsou tyto ženy Benovi k dispozici v jeho zastaveném světě využívá jejich odhalení pouze ke své malířské tvorbě. Seznámíme se až s doslova ikonickou ženskou krásou, abychom ji dostali do pozdějšího kontrastu s charizmatickou krásou Sharon. Děj postupně naplňuje moto filmu „někdy se láska skrývá mezi vteřinami vašeho života”. Když už se zdá, že události spějí až k téměř prvoplánovému romantickému konci, znovu se děj zašmodrchá  tak, aby bylo možné ukázat, jak některé vteřiny mohou vše nenadále zničit. A Ben se tak opět ocitá zdánlivě na začátku a možný vztah je znovu v troskách. Souhrou okolností se mu podařilo zaujmout majitele galerie, který mu uspořádá výstavu „Ustrnulá vteřina“ a jak praví anglické přísloví: zvědavost zabila kočku, kdežto tady, ale to už se raději podívejte sami. Stojí to opravdu za necelé dvě hodiny vašeho času. (20.02.2024) (méně) (více)