Teď se nedívej

Zimní Benátky se stávají azylem k vymýcení trýznivosti, lékem k obrození slzavé duše manželské dvojice. Benátky v ledové "krustě" probouzejí tóny melancholického chrámového obřadu, benátské uličky pulsují bloudivou těsností, sžíravou "slunností," matoucím rozpoložením. Mrazivá pochmurnost halí onu krásu městečka gondol v záblescích akcentu vizuálních prostřihů reminiscence, spletité reality, přeludů, záchvěvů predikce budoucnosti. Jasnozřivé svědectví vzkazu ze záhrobí záhadné slepé ženštiny - sudičky přináší neklid, strach před nehmatatelným nebezpečím, tragickou předtuchou. Symbol červené svítí jako pečeť, odkaz, varovná výstraha před "poselstvím" zla. Vizuální dialog ještě více prohlubuje přízrak mysteriózního pohlcení. Zlo zčistajasna zákeřně udeří, ukryté pod červenou pelerínou. Prolog přeludu "Červené karkulky" splývá s pojítky vizuálně fragmentujících výbojů epilogu - kontrast vidiny vlastní krve cestou k osudové smrti v Benátkách. (27.09.2013)

Křížový střih byl známý už od raného začátku 20. století, konkrétně od roku 1906. Nešlo o nic složitého. Tento střih jednoduše přeskakoval mezi akcemi v různém prostoru. Příklad: manžel jede domů, zatímco manželka roztahuje nohy před sanitárním inženýrem. Diváky to pochopitelně mátlo, nebyli na takové věci zvyklí, film byl stále na začátku. My s tím dnes problémy nemáme. Film se od té doby rapidně zesložitil. Proč to všechno říkám? Protože ve stejném konceptu pracuje Don't Look Now. Vždycky tu existuje nějaká druhá paralela, třeba jen zvuk zvenčí, který vyruší scénu. Postavy nacházející se daleko od sebe jako by o sobě věděly. Při instalaci sochy J. Christie kamsi odchází, přesto prožívá to samé, co D. Sutherland. Totéž zlá předtucha a pojetí celé scény na začátku při tragickém úmrtí dcery. Tohle všechno vytváří blahodárný efekt nejistoty a atmosféry. Jedna linie představuje vždy zlo, druhá dobro. Jenže často nevíme, která je která. Don't Look Now je filmem o paralelách. Filmem chytře strukturovaným. (14.06.2008)

Už nevím kde, ale natrefil jsem na tenhle film ve spojení s atmosférickým okultním hororem. A s lítostí musím konstatovat, že jsem tam nenašel ani jedno z toho. Povětšinu času se jedná o takovou zívárnu, kterou jsem měl docela problém dokoukat. Prostředí Benátek by mohlo nabídnout pěknou výpravu, ale je zcela nevyužité. Psychologického mi na tom nic moc nepřišlo, protože se příběh nijakým zvláštním způsobem nevyvíjí a neposkytuje hlubší zážitek nad kterým je potřeba dumat. Máme tu jen jakési trauma z minulosti a děsivou předtuchu, které nejsou výrazně rozvinuty nebo rozebrány. Vše jen tak plyne nepokládajíc otázky v průběhu dění. Nuda na entou včetně oné pověstné milostné scény. (19.06.2018)

Na film jsem dostal doporučení od uživatele HorrFi, kterej se na něho taky chystá za což mu tímto děkuju. Jde o zvláštní a pro mě celkem těžko zaškatulkovatelnej film(k jednomu žánru). Nemůžu si pomoct ale tak nějak jsem od filmu čekal něco víc nebo možná trochu něco jinýho. Tím však netvrdím, že jde o špatnej film. Chválím především herecký výkony, atmosféru, dobře zvolenou hudbu a samotný zakončení který vše uvedlo na pravou míru. Jindy krásné Benátky zde působí nevlídným a nehostinným dojmem. (30.05.2023)

V sedmdesátých letech vykrystalizovala vlna atmosferických mysteriózních hohorů o kterých si teď můžeme nechat leda zdát. Don't look now je jedním z nich a ačkoliv mu k dokonalosti něco chybí, rozhodně za to stojí už jen kvůli práci s obrazem a zvukem (i když po čase už ty všudypřítomné prostřihy trochu nudí). V době natočení byla pochopitelně zdaleka nejzajímavější soulož Sutherlanda a Julie Christie, čemuž se asi nelze divit. Dneska takhle s někým souložit Brad Pitt, tak jsou toho taky plné noviny. Nicméně i nesouložící část filmu je zajímavá, Benátky jsou temnější a temnější, atmosféra příjemě houste... V itálii se počátkem sedmdesátek objevil génius a proto je dobře, že jeden z lepších evropských hororových snímků se odehrává právě tam. Benátky prostě mají něco do sebe a Nicolas Roeg taky. (08.06.2008)