San Junipero (S03E04)

Ještě že to byl příběh dvou leseb, bejt to o normálním hetero páru, tak to skončí jako všechny ostatní díly Black mirror, hodně špatně :) takhle tu máme ale jediný happyend tohohle seroše a jsem rád že jsem mohl být u toho :) jak by řekl pankáč LGTB not dead ! **. *IDEOLOGICKÉ ZAMĚŘENÍ: 9/10 MÍRA ZÁVADOVOSTI: 8/10 viz profil (30.11.2020)

Velmi zajímavé zamyšlení na téma posmrtného života, stáří a dožívání. Provedení samotné mě osobně neurazilo ale ani vyloženě nenadchlo. Závěr přináší několik dalších zajímavých myšlenek, ale závěrečné rozuzlení je již méně překvapivé. Na Black Mirror se mi ale líbí, že i když mě díl samotný třeba totálně nenadchne, tak myšlenka, se kterou přichází, se mi skoro vždycky v hlavě udrží pěkně dlouho, za to smekám!....60% (07.01.2020)

Normálně jednotlivé seriálové epizody nehodnotím, ale tahle je tak dobrá, že si to zaslouží. Neviděl jsem ještě díly pět a šest, ale shodou okolností je to právě San Junipero, které znamená největší proměnu Black Mirror oproti předchozím dvěma sezónám (a předchozím dílům sezóny třetí). Zatímco až doteď bylo v každém dílu poměrně brzy jasné, podle jakých pravidel ten který fikční svět hraje a pak v průběhu epizody docházelo často jen ke stupňování jeho společensky negativních aspektů (místy až k hysterické nesnesitelnosti), tady je to všechno mnohem pozvolnější a nejasnější. Napřed to vypadá, že je to fakt 80s retro, do kterého se po vzoru Stranger Things zatoulá "mimozemšťan" - Yorkie. Až po delší době (někdo to na základě vodítek možná odhadne dřív) začne být jasné, že "umělý" je celý ten retro fikční svět. K emocionálně vypjatým scénám, kde se křičí a padají slzy, se dospěje i tady, ale je to všechno díky citlivému odhalování klíčových informací mnohem účinnější a opravdu emotivní. Jinými slovy, konečně jsou tady hlavní dobře prokreslené POSTAVY a ne jen loutky, které by sloužily tématu. Pomáhá samozřejmě i to, že nejde jen o další technofobní satiru, která by jedno "poselství" s malými obměnami omílala až do konce, ale o významově značně ambivalentní kus, který je ve finále spíš hořkosladký. Všechny tyhle změny jsou přitom přesně tím, co by se dalo chápat jako vliv Netflixu, který rozjetý seriál přebral (vzkřísil) právě až s touto třetí sérií. Je to výpravné minoritní retro, které navíc progresivní technologii neportrétuje nutně jako zlo - to jsou přesně ty posuny, které tady s přechodem na novou "televizi" dávají smysl. Občas jsem si během toho říkal, že je to v těchto ohledech maličko vykalkulované a uvědomoval jsem si ten koncept, ale i tak. Pokud normálně Black Mirror sleduju spíš s masochistickou distancí a občas útrpně čekám, až to skončí, tohle jsem si fakt "odžil" a trochu si zastýskal, že častěji nevznikají takovéhle sci-fi romance ve stylu Věčného svitu neposrkvněné mysli. Nádhera. (28.10.2016)

Prvních 40 minut jsem to považoval za zaručeně nejvíc uondanou epizodu Black Mirror, ale závěr to vytáhl ještě víc než obvykle. Sice jsem tušil, jaké morální otázky to vznese, tvůrci ale došli dál, než jsem myslel, a být u tohohle seriálu překvapený je něco celkem nezvyklého. Taky jsem celkem ocenil to vítězství "materialismu" na konci - obvykle mají příběhy potřebu hledat vzletné melancholické sladkobolné finiše, ale zdejší "lets be happy because we can" působilo dost očišťujícím dojmem. Za pozornost stojí, že jde o jednu z mála epizod, kde technologie nemá negativní roli ani negativní důsledky (teda pokud nejste věřící). (10.06.2019)

Nejdřív trochu nijaká lesbická romance, pak smutná, nostalgická pasáž, kterou to mohlo a snad i mělo být ukončeno. Jenže přišel trochu nadbytečný závěr...jakoby se tvůrci zalekli nechat diváka v depresích. Tím se maličko zpronevěřili konceptu Black Mirror, protože tentokrát jsou technologie víc pomocníkem a evolucí, než hrozbou. Ale rád jim to odpustím. Realita je depresivní už tak dost. (20.07.2022)