Dveře dokořán

Film ukecaný, kecací, nic moc se tam neděje, kromě řešení mezilidských vztahů a vyhrocování jejich stavů. Sem tam se tam něco zaděje, ale není to nic moc akčního nebo přehnaně zajímavýho. Spíš se to celý táhne, než aby mě to bavilo. Ale zas ne že by mě to nebavilo. No ale filmy o nevěře, to asi není nic pro mě. Není nad Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Průměr. (06.04.2008)

Oproti "Anglickému pacientovi" nebo "Návratu do Cold Mountain" méně rozmáchlé ale o to působivější drama, rozehrávající známé téma setkávání lidí, pokoušející se nalézt lásku u lidí, které ani skoro neznají. V tomto případě se jedná o architekta, který už nezvládá život s přítelkyni a nevlastní dcerou trpící autismem a bosenskou emigrantkou jejíž syn vykrade firmu zabývající se architekturou a jejíž spolumajitelem je právě zmíněný architekt. Film stojí převážně na výkonech Judea Lawa a Juliette Binoche. Pozadu však nezůstává Robin Wright Penn ani chytrý scénář a citlivá režie. Škoda, že už se od režiséra nedočkáme žádných filmů. (07.01.2009)

Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera. (17.04.2008)

Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. (10.12.2006)

Martinkovi pristanú takéto fúze rozhodne viac ako povestná mustáž. Stáva sa asi pravidlom, že v každom filme s tými, ktorých prudko môžem sa musí vyskytnúť aspoň jeden, ktorého absolútne nemusím (Robin Wright), ale tu to bola fajn bilancia. Aj ona bola dobrá, uznávam. Zápletka síce dosť všedná, ale dobre zmáknutá. (11.09.2013)