Namgeuk ilgi

Sněhobílá prázdnota. Kdo by z toho nezešílel? Chvílemi film zajímavým způsobem mate, divák tak netuší, jak se bude příběh vyvíjet dál. Ke konci mě ale film mátl poněkud nepříjemným způsobem. Myslel jsem, že už vidím také nějakou haluz. Začal jsem tápat, kdo vyšel ven, kdo zůstal vevnitř, která chajdaloupka je která apod. Naštěstí se vše objasnilo a já můžu jen konstatovat, že Antarktický deník je docela příjemná "haluzoidní" a atmosferická podívaná. (11.08.2007)

Nevadilo by mi, že jsem tak trochu očekával něco příbuzného s Carpenterovou Věcí a nedostal jsem příbuznost ani vzdálenou. Pro depresivně halucinační psychárny mám taky pochopení ba slabost. Ale mrzí mě ten poněkud odfláknutý look. Mluvím samozřejmě hlavně o kinklající se ruční kameře a o celkově nepříliš působivém vizuálu, kvůli kterému by člověk tomuhle jinak zajímavému kousku hádal minimálně o deset let víc. S kvalitnějším, výpravnějším zpracováním by z toho mohl být vizuálně strhující psychologický thriller z kategorie A+ a ne jen televizní thriller a la VHS. Tahle korejská věc (tedy spíš ne-Věc) by si zasloužila modernizovaný remake, scénář mi přišel hodně dobrý a atmosféra mi připomněla nějaké temné vědecko-fantasticko-psychologické filmy sovětské výroby, které jsem jako kluk v ČST parkrát viděl, třeba Hotel u mrtvého horolezce a tak. Ale jelikož v tom není žádná řežba, nebo střílení, nebo honící se auťáky, nebo sexy řízci a roštěnky, natož kozy a bobři, žádnýho remaku se samozřejmě nedočkám. (27.06.2018)

Velké korejské zklamání. Přitom prostředí pro atmosférické hrátky přímo vynikající, liduprázdná a tajuplná Antarktida, lepšího místa na Zemi není. Bohužel místo tajemna se v Antarktickém deníku povozíme na poklidných vlnách podivna a jen velmi zřídka zčeří hladinu závan silnějšího větru. Adrenalinová injekce aplikovaná první skvělou scénou postupně vyprchá a těch několik dalších střípků, zejména na opuštěné polární stanici, nijak výrazně nepodráždí nervová zakončení. Konec pak film posílá přímo do kategorie WTF. Nudná a jen těsná dvojka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (21.04.2015)

Tradiční jihokorejská kvalita. Film vyniká pečlivě budovaným napětím a v některých momentech až monstrózní atmosférou strachu a paranoii, herecké výkony (Kang-ho Song jako vždy přímo skvělý...) jsou také na vysoké úrovni, jen škoda "drive" ztrácející druhé poloviny a dějové rozbředlosti. Antarktida snad nikdy nebyla děsivější a nebudila větší respekt. (04.12.2011)

Ústredná melódia majstra Kendži Kawaia pomaly vťahuje do mrazivého pekla. Kang - ho Song je tradične uhrančivý a samotná myšlienka s denníkom nájdeným uprostred ničoho má až Lovecraftovský rozmer. Bol som nadšený. Pravdou ale je, že Pil-seong Lim neprináša nič invenčné. Hoci sa jedná o žánrový film - na to aký mal potenciál je po prvej polhodine neuveriteľne rozťahaný a vo finále - ktoré malo byť rezonujúce je až trestuhodne nezaujímavý. Čakal som viac. Väčšie pohrávanie sa s divákom o tom čo je pravda a čo nie. Nie som si dokonca istý, či samotný tvorcovia povedali presne to, čo chceli. Príde mi to ku koncu strašne zmätočné a čo je horšie nič nevysvetľujúce. A to že sa línie v mnohom neuzatvoria považujem tiež sa neuspokojivý prvok. Dávam tri s tým, že som sa tým horko ťažko prekúsal. (05.02.2020)