La morte ha sorriso all'assassino

Téměř "mistrovské dílo", nádhernej taliánskej kousek, skutečně vytříbený a výstřední euro-sleazy-trash kousek, přesně podle mho gusta! Film plný nápadů a odkazů na klasiku žánru (60's), filmovou (Bava) či literární (Poe). Joe D'Amato zde pod jeho skutečným jménem Aristide Massaccesi, tou dobou tento člověk ještě uměl točit filmy (talent proto určitě měl!), zde je navíc ještě podepsán jako autor i pod kamerou, mnozí lidí říkají že byl pak daleko lepší kameraman než režisér, a s tím já musím souhlasím. Především v 70's. Viz např. giallo "Cosa avete fatto a Solange?", které patří k těm povedenějším, kdo jej viděl jistě mi dá za pravdu, kamera tu dělala film. Je opravdu škoda, že tento taliánský brakový komerčák (jak se mu často přezdívá), za pár let skončil u bezduché erotiky potažmo porna, nic jiného už prakticky snad až opravdu na malé výjimky netočil. Film se mi opravdu líbil (řadím jej k jeho nejzdařilejším) a mám na něj značně odlišný názor než mí kolegové, tam jsou k mání co se žánrovek týče stále daleko horší kousky. Nevím, asi jsem viděl úplně jiný film, a nebo tady nebyl někdo jen správně emočně rozpoležen. Je pravda že scénář je slabší, jako celek je to hodně spletité v mnoha místech matoucí, nejasné, či dokonce nesmyslné, ale to mi tentokrát vůbec nevadilo, protože těch kladů tady bylo jinak daleko víc, film si to tak v mnoha případech kompenzoval jinde. Co se týče technické stránky věci, tak tady je to bez debat (především velmi osobní kamera - elegantní a okouzlující s výraznými a velmi propracovanými záběry), podle mě jde o stylový a vizuálně velmi atraktivní film, značně znepokojující a strašidelný, hypnotizující a snová atmosféra je nádherně podmanivá a éterická, vůbec není pravda, že tu není žádná atmosféra a napětí (co třeba taková scéna na hřbitově, nebo ještě předtím všecky ty přeludy a halucinace?), nebo že je to dokonce nudné, díky pomalejšímu tempu a v určitých částech snad občas ano, ale jako celek určitě ne. Pozoruhodné, jinak ale velmi krásné melancholické Pisaniho hudební číslo (skvělý hudení motiv) zde skvěle pasovalo, jak ve strašidelných tak i romantických momentech, utvářelo atmosféru, tempo i celkový tón filmu. A herecké výkony? Hráli zde dva nejcharismatičtější a neskutečně originální zjevy italské filmové historie, potažmo hororu jako samotného žánru. Luciano Rossi (zvrhlý blázen) a Klaus Kinski (doktor). Jejich přítomnost tady, značně film obohatila, oba dva byli slizovatí jako nikdo jiný! Škoda že druhý jmenovaný tu pobil jen tak krátce, kdy jsem jeho předčasný a pro mě jako pro diváka naprosto nečekaný odchod ze scény sledoval s hořkou chutí v ústech, myslel jsem podle hereckého obsazení, že právě on tu má hlavní roli kladného hrdiny, škoda. Smyslné Ewe Aulin, a její magnetickému kouzlu tu podlehne snad každý, včetně diváka, ona je tady skutečně výborná, její maska pak parádně hrozivá! Kdykoliv se tu ona jako "duch" zjevila, měl člověk jakýsi tísnivý pocit. Suma-sumárum, jde o skutečně bizarní a morbidní směs nekrophilie, voyeurismu, sexuální posedlosti a gore, to je tady zvláště šťavnaté, grafické scény násilí jsou tu na svou dobu opravdu dost silné, řekl bych že občas až dokonce přehnané. Jedna z nejvíce znepokojujících a zvláště pak památných scén je ta s útočnou kočkou ve finále. Důrazně doporučuji všem fanouškům italského hororu giallo a gotiky především. Tohle se povedlo, ale zas toho až tolik neočekávejte, přeci jen k čistému mistrovskému dílu něco málo chybělo. (05.05.2013) (méně) (více)