Welkeom tu Dongmakgol

Jou, jou...Další asijskej kousek. Na rákoskách (myšleno samozřejmě v dobrým) se mi líbí, že do filmu vloží vždy tolik rozmanitých a pestrých barev, tím se naprosto odlišují od všech ostatních filmů. Tento film v sobě nese tolik lidskosti, nad kterou se stojí za to pozastavit a tak si popřemejšlet jaký by to vlastně bylo žít na konci Světa, kde se řeší pouze jedna starost a to jest jídlo. Kde se člověk nemusí účastnit "krysího závodu" (práce, nájem a sociální jistoty) autor-Monča HK :o). Prostě si jen tak přežívat na pórkový farmě a nic neřešit (autor DéGéčko, mimojiné i autor zlepšováku pet lahev + trychtýř :o) ). Co se týče filmu, tak krásně plyne, najdou se v něm i velice vtipný scénky, jako třeba obklíčení vesničanů, kteří vůbec netuší co umí taková puška. Akorát ten útok divočáka mi přišel jakýsi podivný, naopak jeho následná konzumace je velice dojemná. Jinak se v tomto krásném filmu nechá najít všechno, akce, láska, sebeobjetování, úcta a přátelství. Celkově je snímek mířen na absurditu jakékoli války, v tomto případě sporu mezi S a J Koreou. A to by nebyli amíci, aby nepřiložili polínko do ohně... Rozhodně ale příjemná a uvolňující podívaná, která zaujme a dojme... (22.12.2010)

Ti Korejci prostě UMÍ točit krásné filmy, kde lidé a vztahy mezi nimi jsou vylíčeny tak přirozeně, až člověk zapomíná, že je to film. Jen to asi chtělo ubrat trošku patosu, jinak nemám moc co vytknout. (24.04.2012)

Tak tohle byla injekce pašovaná z Koree, kterou jsem potřeboval. Více žánrů dohromady, které se však dokázaly udržet ve svěžesti a filmem se trefně prolínaly. Taky bych tu potřeboval takový Dongmakgol a všecky problémy hodit za hlavu :) (18.07.2006)

Zuří válka mezi Severní a Jižní Koreou, kde umírají milióny a milióny vojáku a nevinných lidí. Je zde však jedna vesnička, která nemá o této horzné události ani páru - jmenuje se Dongmakgol. Zde se sejdou 3 vojáci z Lidové armády, 2 vojáci z demokratické armády a jeden americký letec. Ze začátku se hodně bavíte, ale pak nastupuje drama, kdy se vojáci snaží ubránit vesnici před náletem bombardéru. Dojemné a srdce rvoucí, rozhodně Vás to nenechá chladným. (28.09.2008)

Takový film můžou natočit fakt jen Asijci. Válka mezi Severní a Jižní Koreou je v plném proudu a partička vojáků zavítá do vesnice, kde lidé neznají válku a nevědí, co je to granát a pod. Opravdu výborná protiválečná komedie 100% (11.04.2010)

Tolik krásných absurdních situací. (14.03.2011)

Nemám k tomu, co dodat. Jen málo filmů mě rozpláče a tento to dokázal:-) Dokonalé dílo. Zamilovala jsem se do hudby Joe Hisaishiho. (31.03.2011)

Lov divočáka neměl chybu a u závěrečného finále mi spadla čelist. (Mám na mysli převážně kameru) Zde skutečně nelze dát jiné hodnocení než 5. U málokterého filmu se mi stane, že po skončení ještě chvíli zírám na titulky podkreslené hudbou až do úplného konce. A to v korejštině :-) Opravdu silný zážitek, který se jen tak nevytratí. (15.02.2012)

Výborný příběh, který se může zrodit asi jen v šikmooké hlavě. Skvěle napsané postavy a celé to fungování mezi znepřátelenými armádami a jejich následné přátelství je hodně uvěřitelné. Pochvala za skvělý konec. (07.03.2011)

Krásná protiválečná tragikomedie. Ikdyž právě ta humorná složka není tak přesvědčivá a i proto (aspoň ne napoprvé) nemůžu dát plnou palbu. Americký remake tentokrát nejspíš nehrozí. 8.5/10 (29.05.2014)

Překrásný snímek, který poukazuje na nesmyslnost války a vyvolává pocit mírumilovnosti (což je u válečného filmu dost obdivuhodné, až přímo geniální). Ze snímku též vyzařuje pozitivní atmosféra a při i po sledování budete zasaženy příjemným duchem, který vám relativně výrazně zlepší náladu a vykouzlí úsměv na tváři. Dongmakgol je jakýsi nezasažený bod korejské války a nejpřívětivější vesnička celé kinematografie. Ve všech ohledech jsem byl příjemně naplněn a nasycen. I přes absenci citového vydírání, mě snímek nejednou rozplakal a rozesmutnil, čehož si dosti cením. Válečné téma mi není moc blízké, ale zde k válečným prvkům nemám žádné výhrady či připomínky. Konec byl sice malinko přetažený, přesto mě z úžasu nevyvedl ani mě nepřesvědčil o slabším hodnocením. Naopak scéna z létajícím popcornem (a nejenom ona) je prostě úžasná. Hodnocení: 9/10. (16.10.2008)

Nemohu si pomoci, ale Hye-jeong Kang dokáže vyloudit takové pohledy a obličeje že by jeden nevěřil... tak jako postavy vojáků, kteří přicházejí do Dongmakgol. Válečné problémy vojáků jsou konfrontovány s neuvěřitelnou prostotou, až naivitou vesnického života. Film se motá na velmi tenkém pomezí uvěřitelné fikce a reality která je k neuvěření, a proto chvílemi působí kýčovitě jak obrazem tak hudebně. Je jen na divákovi zda mu to je příjemné, nebo ne. Osobně dávám absurdně naivních 5. (05.05.2010)

I kdyby tento snímek rozdmýchal jen miniaturní jiskřičku naděje ke snášenlivosti mezi oběma korejskými státy, měl by svůj smysl. Oslava humanismu, přátelství a míru ve stále ještě vkusné podobě. A popcornový déšť je úžasný! 90% (25.07.2011)

"Súdruh, toto je čudná dedina..."     Z môjho pohľadu veľmi divná komediálna dráma, ktorá má zrejme znázorňovať nezmyselnosť vojnového besnenia (asi podľa vzoru námetovo podobnej Kukušky (2002)), no namiesto toho ukazuje len nezmyselnosť filmu samotného. Celá tá štylizácia mi pripadá úplne nemožná, strašne gýčová, prakticky všetko na tom filme sa mi zdá byť divné (čo je inak u kórejských filmov zvyčajne plusom) - divné postavy, z ktorých mi niektoré poriadne liezli na nervy (najmä Američan Smith s neustále rozďavenou držkou, natvrdlí dedinčania a šibnutá dievčina), divné herecké prejavy (Američania), divný humor, či divné obrazové stvárnenie. Je tu celé množstvo ČDP scén (rozumej "Čo do pekla?!"), medzi ktorými vedú scéna s diviakom, americký futbal (!), rozlúčka Smitha s chlapcom a jeho "vzácny" dar. Po celý čas som nevedel, čo si mám o tom filme myslieť. Podľa mňa totiž nefunguje ani v komediálnej a ani v dramatickej rovine, navyše sú tie dve roviny dosť nevyvážené - väčšinu času sa to tvári skôr ako uletená (čierna) komédia a ku koncu sa to odrazu začne tváriť smrteľne vážne (od prepadnutia výsadkármi, čo je tuším jediná silnejšia scéna celého filmu). A napokon všetko dorážajú ešte tie hrozne patetické scény, ako je napríklad tá pri ohni s pečeným diviakom. Pri toľkých negatívach film nezachraňuje ani hudba inak skvelého Džóa Hisaišiho, ktorá je v tomto prípade skôr len taká obyčajná a veľmi mi k filmu nesedí. (24.10.2023)

Krásna báseň o priateľstve, rovnocennosti, kráse života a skazenosti ľudstva vojnami a pokrokom. Žiadne rasové predsudky. Úžasný humor. Nádherný film. (08.11.2009)

Korejská kinematografie opravdu překvapuje skvělými filmy. Dongmakgol je opravdu silným zážitkem. Velmi působivé dílo postavené na příběhu, kameře, hereckých výkonech a lidských osudech bratrovražedné války. (31.03.2010)

Pod zásobárnu s kukuřicí se zakutálí odjištěný granát, bouchne to, a na celou vesnici se jako velké sněhové vločky začnou snášet kousky popcornu. Jenom z téhle scény si lze udělat představu jak je ten film (ne)realistický. Na válečné drama je to dobrý úlet, ale místy přece jenom trochu moc omalovánka. (11.10.2010)

Začínam si zvykať na fakt, že od kórejskej a japonskej tvorby vážne neviem, čo môžem očakávať. V tomto filme ma veľmi nenadchol trošku vlažný začiatok, no postupne sa film začal rozbiehať, kombinovali sa absurdné scény s krásnymi filmovými zábermi, komickými situáciami a druhá polovica filmu bola už naozaj dobrá. Trochu mi to pripomenulo Hlavu XXII prenesenú na vyzdvihnutie absurdity vojny medzi jednotlivými Kóreami, zároveň film poukazoval na fakt, že sa Američania musia srať do všetkého. Záver bol trpký, smutný, ako realita. Hudba Joe-a Hisaishi-ho opäť nesklamala. Nemôžem si ale pomôcť, japonská tvorba mi je aj tak srdcu bližšia než kórejská. (26.02.2011)

vyvarovat se epických a dojemně všedních scén a různých trapností přidat pár milích nesmyslů.. trošku to různě porovnat do větší uvěřitelnosti.. a bylo by to perfektní na 5*.. jinak je to převelice milé.. a od těch jihokorejčanů celkově že velká část jejich filmografie se zabývá rozdělením se severem.. a z odstupem kde místo toho aby ukazovali na chyby toho druhého tak se snaží říct něco o tom lidství, které mají společné.. zářný příklad je JSA od Chan-wook Parka.. (02.12.2011)

Prostě nádhera, nemůžu jinak. Pohladilo to mou idealistickou duši. Film nádherně zobrazuje relativitu našich životních hodnot a je poetickým opusem na lidskost, lásku a přátelství. I přes neveselý konec jsem se po jeho shlédnutí cítil nádherně a tak nějak povzneseně. Překrásná hudba mé průzračné dojmy jen umocňovala. Snad ve mně ty dojmy zůstanou co nejdéle... (19.03.2012)