Kukačka

Lehce, jako zamyšlení nad nesmyslností války, lehce úsměvné, na konci až takřka mystické, takhle přesně na mě Kukuška působila. Nejdřív jsem si myslel, že je to název hlavní ženské hrdinky, ale až v průběhu sledování jsem zjistil, že je to název pro něco úplně jiného a to zběhlého odstřelovače. Ten spolu se svým ruským nepřítelem a rodilou laponskou dívkou tvoří opravdu bizarní trojúhelník. Fakt, že každý z nich mluví úplně jiným jazykem a navzájem si vůbec nerozumí, jim rozhodně nebrání v navázání „ dodavatelsko-odběratelských“ vztahů, které hlavně hlavní hrdince změní život. Úplně se vším všudy. Ale to až úplně na konci. (24.09.2014)

Zcela prostým a obyčejným způsobem odvyprávěný příběh vezme za srdce a pronikne do mysli, je totiž tak hluboce lidský, že to vtěsnat do slov nelze. Tři cizinci, a to ve všech ohledech, propojí své osudy, aniž by si mezi sebou vyměnili, či dokázali vyměnit, jeden jediný rozumný dialog. A ač to vyznívá místy komicky, ta jazyková bariéra a četná nedorozumění, vše podstatné pro život se odehrává beze slov. V jednoduchosti je krása a v tomto případě i síla. Velmi kladně hodnotím srozumitelné poselství filmu, překrásnou a nedotčenou přírodu, úžasnou atmosféru a v neposlední řadě herecké výkony. Skvělé, prostě skvělé, působivé a podmanivé. (11.11.2014)

* * * * 1/2. Kukuška je tragikomický příběh o tom, jak si lidé nerozumí a jak si při tom rozumět potřebují. Rus, fin a laponka v tomto filmu se navzájem nikdy zcela nepochopí. Nesrozumitelnou jim zůstává nejen řeč, ale rovněž usilí a cíle druhých. Jejich nedorozumění je více než komické. Je rovněž také dojemné. "Bolševik", "fašista - intelektuál" a "přírodní žena" se střetávají, aby si navzájem pomohli, protože nemají na výběr. - Sveráz národního lovu jsem považovala za netradiční komedii a rozhodně ji nezatracuji. Tímto filmem však Alexandr Rogožkin ukázal, že má na víc. (26.01.2004)

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)

Filmů podobného ražení jsem viděl už mnoho. Například Mandarinky, Země nikoho nebo Kříž cti. Člověk by si řekl, že už je to ohrané téma, ale očividně tomu tak není. Všem jsem totiž dal 5 hvězdiček, každý ukázal podobný příběh v naprosto jiném kontextu. Tento film se navíc ještě odlišuje tím, že si hlavní postavy vůbec nerozumí, protože mluví finsky, laponsky a rusky. To přispívá k tomu, že když si povídají, tak jeden mele o koze a druhý o voze. Občas nahlas říkají to, co by si nedovolili i kdyby si rozuměli. Zajímavé je také to, že zde na začátku při potkání dvou nepřátel není střet z obou stran. Finovi nevadí, že potkal Rusa, protože už nechce bojovat. (17.02.2016)