La Vie est un roman
Life Is a Bed of Roses
Režie:
Alain ResnaisKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe-GérardHrají:
Vittorio Gassman, Geraldine Chaplin, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Caroline Sihol, Sabine Azéma, Samson Fainsilber, André Dussollier, Véronique Silver (více)Obsahy(1)
Film se skládá ze tří příběhů. První vypráví o utopickém zámku z 20. století, který nechal postavit hrabě Forbeck, druhý je o současných profesorech, kteří na zámku žijí, a třetí pojednává o wagnerovském fantazijním světě králů a draků. Režisér Alain Resnais vzdává v tomto povznášejícím filmu o štěstí a síle představivosti poctu třem vlivným francouzským filmařům: Georgesovi Mélièsovi, Marcelu L'Herbierovi a Ericu Rohmerovi. Snímek je rozdělen do tří paralelních příběhů. Úvodní část se odehrává kolem první dekády 20. století v Ardenách, kde hrabě Forbeck odhaluje návrhy svého architekta na výstavbu utopického města. Tento příběh se odráží ve vyprávění ze současnosti, v němž Forbeckův zámek obývá skupina profesorů, kteří pod vedením gurua jménem Guarini hledají nový způsob vzdělávání za využití představivosti. Třetí část vykresluje wagnerovský fantazijní svět králů a draků, který je výplodem představivosti dětí některých z profesorů na škole. Díky vynalézavosti a skvělé filmařské zručnosti se Resnaisovi daří utkat z těchto tří vláken poutavou a zábavnou směsici dramatu, satiry, komedie, fantazie a hudby. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Nejmíň autenticky působí rovina dětské hry - to je fakt kašírka. Hysterická Sabine ještě nenabrala síly, takže se celkem dá... Hysterická Geraldine je za zenitem a působí mile vyžile. Je to celé skvěle vymyšlené, ale belhá se to za předešlými Resnaisy tou teorematičností. Nicméně je to chronologicky poslední koukatelný film od něj, který jsem měl možnost (a chuť) vidět - kam se ztratil Pan Režisér???!!!. ()
"SVĚT JE ORCHESTR A LIDÉ JSOU HUDEBNÍCI." Na první pohled podivná kombinace tří nesourodých témat, učitelské konference, utopistického dýchánku a wágnerovské pohádky... Neboj diváku, nesourodou tato trojice motivů zůstane i po skončení snímku, střídání dějových poloh jest ale při sledování díla vítanou úlevou - nedostává se pocitu zahlcenosti jako u jiných Resnaisových filmů. Také vzít jednotlivé fragmenty, rozstříhat je a složit dle příslušnosti, vznikly by 3 smysl-dávající práce nevelkého rozsahu, bravo :) Ano, je tu ještě onen prvek muzikálový - co na to říct, je to přesně takový úlet, jako když si představíte, že někdo jako Alain Resnais zkouší muzikál :) Přesto všechno (nebo snad právě proto), pro mě osobně zatím nejzábavnější a nejpřístupnější dílo svébytného francouzského režiséra 65% ()
Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac. ()
Při sledování některých starších filmů se nudím. Ale v poslední době se mi daří vybírat filmy, které jsou stále aktuální. ŽIVOT JE ROMÁN je jedním z nich. Za jiných okolností bych mě možná "divadelní" začátek odradil, ale protože mám čas a mám ráda francouzský film a protože mě zaujala současná dějová linie filmu (učitelé a vychovatelé na semináři o rozvíjení dětské fantazie a kreativity), vydržela jsem. Geraldine Chaplin byla výborná a některé její repliky jako bych říkala já sama. Manipulace, která se obrátila proti ní samotné, seminář, na který všichni přijeli, aby vzývali pokrok, štěstí a lásku a který se klasicky zvrtnul a samozřejmě vztahy jednotlivých protagonistů, jejich očekávání, nedostatek odvahy uskutečnit to, po čem toužíme, obava z odmítnutí, volba jednodušší cesty... V 2. dějové linii, která začínala v r. 1914 a pokračovala po skončení 1. světové války, byla skvělá Fanny Ardant, moje favoritka již z dob studií, kdy jsem ji viděla ve filmu Žena od vedle (jeden z filmů, na které nikdy nezapomenu). I tato část filmu je o vzývání štěstí a lásky a samozřejmě o manipulaci. Výborné je vykreslení vztahu mezi synem (manipulátorem, který pod zástěrkou hledání štěstí a lásky pro vybrané přátele zabije manžela své bývalé snoubenky, kterou stále miluje) a otcem, který samozřejmě celou maškarádu velmi dobře chápe (a zaplatí za to). Doporučuji všem příznivcům režisérů Nouvelle vague. ()
Dávám slabé čtyři hvězdy, ačkoliv je to spíše na silné tři, protože atmosféru snu umí Resnais velmi obstojně. Ona to vlastně celé je takové dětská hra nejenom dětí, ale i nedospělých dospělých. Jen mi vadilo, že je to zbytečně dlouhé (některé motivy a myšlenky se zbytečně opakují) a to zapojení písniček... jako jo, dětská fantazie, ano, beru, děti si rády zpívají... ale přece jen toho zpěvu v určité chvíli na mne bylo moc. Jinak film hodně klame tělem. Ačkoliv jsou nejčastěji skloňovanými slovy láska, štěstí a harmonie, film je o pravém opaku - o sobectví, hledání štěstí tam, kde není, a přitom člověk to štěstí nevidí tam, kde skutečně je, ani kdyby je měl pod nosem, a pak i o tom, že pokud bude někdo chtít všechny "harmonizovat", zbudou nám jen prázdné duše bez názoru, individuality, jedinečnosti. Ano, neshodnou se pak všichni, ale o tom to přece je. A v dnešní době, kdy zase musí všichni uznávat jen jeden názor, jinak jsou popotahováni a uráženi, jde o sdělení velmi aktuální. ()
Reklama