Obsah
-
V roce 1919 hledá hrabě Forbek na svém zámku společně se svými přáteli pocit trvalého stěstí, jehož mají zúčastnění dosáhnout úplným odloučením, vytěsněním minulosti a převýchovou smyslů. V roce 1982 sídlí ve stejném zámku výzkumný ústav zabývající se rozvojem imaginace. V téže době si tři děti vymýšlejí středověký příběh, ve kterém statečný princ vítězí nad tyranem a zajišťuje tak blaho pro svůj lid. Tyto tři navzájem provázané příběhy se odehrávají v různých dobách, nicméně mají společný cíl: hledání štěstí a lásky. [FFF 2009] (oficiální text distributora)
V roce 1919 hledá hrabě Forbek na svém zámku společně se svými přáteli pocit trvalého stěstí, jehož mají zúčastnění dosáhnout úplným odloučením, vytěsněním minulosti a převýchovou smyslů. V roce 1982 sídlí ve stejném zámku výzkumný ústav zabývající se rozvojem imaginace. V téže době si tři děti vymýšlejí středověký příběh, ve kterém statečný princ vítězí nad tyranem a zajišťuje tak blaho pro svůj lid. Tyto tři navzájem provázané příběhy se odehrávají v různých dobách, nicméně mají společný cíl: hledání štěstí a lásky. [FFF 2009] Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
sportovec
Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu.(30.5.2010)
-
SeanLSD
Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac.(4.1.2012)
-
Joski
Bizarný snímok postavený na otvorenej predstavivosti. Len pre náročného diváka...75%(10.4.2011)
-
huzgi
Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval....(24.11.2009)
-
štíple
Při sledování některých starších filmů se nudím. Ale v poslední době se mi daří vybírat filmy, které jsou stále aktuální. ŽIVOT JE ROMÁN je jedním z nich. Za jiných okolností bych mě možná "divadelní" začátek odradil, ale protože mám čas a mám ráda francouzský film a protože mě zaujala současná dějová linie filmu (učitelé a vychovatelé na semináři o rozvíjení dětské fantazie a kreativity), vydržela jsem. Geraldine Chaplin byla výborná a některé její repliky jako bych říkala já sama. Manipulace, která se obrátila proti ní samotné, seminář, na který všichni přijeli, aby vzývali pokrok, štěstí a lásku a který se klasicky zvrtnul a samozřejmě vztahy jednotlivých protagonistů, jejich očekávání, nedostatek odvahy uskutečnit to, po čem toužíme, obava z odmítnutí, volba jednodušší cesty... V 2. dějové linii, která začínala v r. 1914 a pokračovala po skončení 1. světové války, byla skvělá Fanny Ardant, moje favoritka již z dob studií, kdy jsem ji viděla ve filmu Žena od vedle (jeden z filmů, na které nikdy nezapomenu). I tato část filmu je o vzývání štěstí a lásky a samozřejmě o manipulaci. Výborné je vykreslení vztahu mezi synem (manipulátorem, který pod zástěrkou hledání štěstí a lásky pro vybrané přátele zabije manžela své bývalé snoubenky, kterou stále miluje) a otcem, který samozřejmě celou maškarádu velmi dobře chápe (a zaplatí za to). Doporučuji všem příznivcům režisérů Nouvelle vague.(8.12.2010)
