Subconscious Cruelty
Obsahy(1)
Jeden z nejznepokojivějších filmů vůbec. Hluboké ponoření do nitra lidských emocí, za hranice zkušenosti, do oblastí podvědomé posedlosti, krutosti, náboženských a ponurých sexuálních obrazů. Prvořadě vychází film z dualismu lidského mozku, a tedy i duše, kde levá hemisféra zajišťuje sebeovládání a rozumovou úvahu a pravá intuici a spontaneitu.
V první části ze čtyř - Ovarian Eyeball - jsme žádáni, abychom otevřeli náruč zcela novému způsobu vnímání. Podle vypravěče souvisí to, jak vidíme sami sebe, s tím, jak se díváme na okolní svět. Aby svou tezi dokázal, přijde k nahé ležící ženě a rozřízne ji skalpelem břicho. Z něho vyndá oční bulvu jako stvrzení „vnitřního pohledu“. Zbylé tři příběhy jdou v mnohém ještě dále.
Barevně upomíná Subconscious Cruelty jiného básníka filmového sadismu, Daria Argenta, a i když Karim Hussain jako vizionář pro širší publikum selhává, dá se v jeho prospěch hovořit o „vyšším stupni umění". (Shadwell)
(více)Recenze (74)
Prozatím jsem nenarazil na větší art zvrácené peklo. Všechny povídky mají něco do sebe a nepřestanu obdivovat celé pojetí a Hussainovu vizi. Zprvu jsem měl dojem, že vidím jen hladinu a na dno se ani v nejmenším nepodívám. Měl jsem pravdu, byť mám pocit, že jsem se ponořil dostatečně hluboko. Projekcí jsem zvládl povícero a myslím, že to i tak nebylo naposled. Tahle Hussainova režijní a scénáristická prvotina je jednoznačným vrcholem žánru a to jí nikdo neodpáře. ()
Film je naprosto perfektní v jednom, a to jsou nápady, symboly, výpověď a vstup do nejhlubšího pekla - duše každého z nás ... Osobně mi to přišlo jako velice dobře promyšlený soubor výjevů, které se dotýkají témat, jako je lidská psychika a psychologie samotná, lidská sexualita, vztah k násilí, samotné existneci a "neexistenci" ... a náboženství. Byla by toho spousta, ale nebudu tady filosoficky rozebírat toto dílo, při jehož sledování a po jeho skončení si stejně každý člověk myslí a cítí trochu něco jiného. Výborné však na tom je, že i v takovém filmu se musel každý z nás alespoň na chvíli najít ... Co však film dosti sráží a snižuje jeho "kvalitu", tak je technické provedení, které mi připomíná některé italské "gore začátky" a tak divák (tedy divák typu mě, nazvěte si mne jak chcete ...) necítí ten kýžený nápor, který by chtěl být na něj naložen. Nálož se tedy nekoná v takové míře, jak by mohla, kdyby bylo zřejmě víc peněz a nebo prostě šikovnější maskéři. Na druhé straně musím vyzdvihnout hudbu, která je naprosto úchvatná a "Deodatovsky nesedící"!!! Plné hodnocení u mne také nemůže dovolit nedávné shlédnutí mírně tématicky podobného snímku, který tento, a snad i nějaké podobné, strčí vyloženě do kapsy ... Jedná se o Begotten (1991), jeden z mála alespoň trochu podobných bizardních filmů co znám. Jinak co se týče Subconscious Cruelty, tak varuji běžné diváky nezvyklé brutálním snímkům!! Jedná se o bizardní, nechutný, zvrácený, úchylný a neuvěřitelně drastický snímek!!! ()
Artový snímek se surrealistickými postupy a freudovskými vizemi se pokouší odhalit nejtemnější stránky lidské duše. Co může být největší zlo na světě? Je jím zabití v momentě zrození? V určitých momentech se vybavují různé snímky - Anatomie pekla, Hra o jablko, Cronenbergovy filmy aj. Podmanivá hudba je nejpůsobivější asi v části, kdy se člověk pokouší splynout s přírodou... Oplodnění Země, symbolické pojídání hostie se promění v požírání živého Krista, který je nucen pojídat sám sebe, zatímco žena souloží s jeho vnitřnostmi, rozpolcenost osobnosti připomínající kreaturu z Carpenterovy Věci...nu, tenhle snímek není pro každého. Některé pornografické scény jsou rozostřené, což jistě není cenzura (jelikož drsnější záběry zůstaly), ale záměr tvůrců. Mé hodnocení se střídavě pohybovalo od 1* k 5*....výsledek je jakýmsi kompromisem. ()
Vstup do ludskej mysle. To je tema, z ktorej sa da vytazit vela. To, ze jedna z podstat ludskej prirodzenosti je nasilie je znama vec a je to namet, ktory je velmi zaujimavy a vyhladavany. Potialto je to vsetko v poriadku. Ak sa vsak mame bavit o extremoch a o tom co vsetko dokaze filmovy divak vstrebat bez toho, aby prestal vnimat myslienku a podstatu filmu, Subconscious Cruelty zlyhava. Hussainova vyzia sice zo zaciatku uspesne ponuka moznost vstupit do ludskej mysle, s pribudajucimi minutami som vsak naberal dojem, ze to do coho vstupujem nieje mysel ludska ako taka, ale zvrhla prestava rezisera, ktora narastie do skutocne obludnych rozmerov. Nie. Toto nieje sonda do ludskej mysle. Toto je experiment, ktoreho jedinym skutocnym zmyslom je zistit, co vsetko dokaze filmovy divak vystat. Mohol by som opisat mnohokrat skvelu vizualnu a hudobnu stranku, otazka vsak znie - je divak schopny popri tom zvrhlom utoku na zmysly vnimat aj nieco ine ? Mozno by niekto povedal ze ano, vhlave vam vsak utkveju iba obrazy extremneho, zvrhleho, perverzneho nasilia. Subconscious Cruelty pre na zostane iba tym, co bol aj pred tym. Filmovou raritou, vyhladavanou pre svoju extremnost. Nic viac. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (2)
- Celosvětová premiéra proběhla 12. října 2000 na filmovém festivalu v Sitges ve Španělsku. (ČSFD)
- Film se natáčel skoro 6 let. (ČSFD)
Videl som 92 min. verziu. Infliction Films. Černota a hypnotická hudba na úvod. Podobné znaky nesie tiež starší krátkometrážny film od rovnakej produkcie, točený Karrimom Hussainom a tiež ozvučený Davidom Kristianom. Čiernobiely obraz na malé mesto, priemyselnú oblasť. V prvej minúte sa začína rozprávanie ženy ohľadom uväznenia v monotónnej realite a že našťastie niektoré filmy dokážu absorbovať naše najhoršie predstavy, ktoré potom neuskutočníme. Narezanie podbruška ženy a vybratie oka z tejto diery je zvláštne, no samoúčelné. Po ôsmej minúte tu konečne máme rozprávanie muža, ktorý špehuje cez dvere spálne tehotnú ženu, ku ktorej obrazu sa mu pridávajú fantastické farby. Opis jej spánku je podobne nezmyselný, hypnotický a úchylný ako v scénach filmu Divided into zero. On svoje predstavy považuje za hodnotnejšie, ako tie jej, hoci ona si užívala sex s viacerými partnermi a on bol v nedobrovoľnom celibáte tak dlho, až si myslí, že ho ona považuje za impotenta. Zo svojich predstáv máva migrény. Kamera sa s jeho predstavami hrá, napríklad je v obraze hlava, no kamera nechce ponúknuť dokonalé centrovanie hlavy do stredu obrazu, ale postačí zobrazenie hlavy v jednej polovici obrazovky. Toto možno nadväzuje na prológové faktické rozprávanie o rôznych schopnostiach polovíc mozgu. S modrinami na lýtku rozpráva muž o tom, že ho jeho krutosť fascinuje a zároveň desí, pomáha mu nachádzať odpovede na otázky života a smrti. Páči sa mu, že človek je tvor zo všetkých najkrutejší a on tomu môže nasadiť korunu. Z hypnotických predstáv preberá rýchly strih, ktorý práve na šokujúce zábery upriamuje pozornosť diváka. Opisuje pocit plodu, že cíti nič. Stalo sa predtým nemožné – povýšiť ruku zababranú od ejakulátu na niečo viac, ako v skutočnosti je. Rozhodne sa zabiť plod vnútri tehotnej, o ktorej neskôr prezrádza, že je jeho sestrou. Zmenšenina domu, stromu a pozemku, na ňom ale skutočná mŕtva žaba a ryba, do toho hypnotický dym na atmosféru. Hlavný hrdina vníma pôrod ako vrcholný sex pre ženu aj pre dieťa. Čo film kazí: slabé rozvíjanie deja. Myšlienky, ciele a vidiny hlavného hrdinu poznáme dosť skoro, no ku činu sa potom on dlho nemá. Vzhľadom na celú myšlienkovú prípravu činu si už potom poviete: konečne. Vrchol krutosti ale máme za sebou okolo 40. minúty a potom nasleduje vízia šiestich nahých tiel, ktoré sa opájajú bahnom na lúke. Nadväznosť na predošlé sa dá len ťažko pochopiť. Trvá to 6 minút a vrcholom je chlapovo rezanie sa nožom, čo drží žena, do jazyka, pripomínajúce orálny sex. Potom nasleduje chlap v kaviarni fajčiaci cigaretu. Jeho scény ozvučuje už moderná hudba, neskôr sa žáner mení na metal pri jeho rozhodnutí odísť z kaviarne, pričom tu máme rýchlejší strih. Nestáva sa pri tom ale nič kruté. Pozorujeme jeho cestu do práce, neskôr opájanie sa pohľadom na mesto, potom z družice na zem, čo preruší porno u chlapa doma a od nad ním pohrúžený masturbuje, za ním tma a červená farba. Sníva sa mu, ako mu niekto sadisticky manipuluje s penisom, až mu strieka krv. Monológ o náboženstve a jeho symbole, kríži, sa dá preniesť na akékoľvek náboženstvo, tvorcovia filmu ale asi najviac dekadencie cítili z kresťanstva, tak prečo nie. Pri mučení chlapa hrá upokojujúca, náboženská hudba, čo je, ako už spomínal iný užívateľ, Deodatova výsada zasadiť krásnu hudbu do brutálnej scény. Chlapovi pichne jeho mučiteľ injekciu do hlavy a máme tu rýchly strih krutých, krásnych a nezmyselných výjavov. 4. poviedka. Niekoho pripomínajúceho Ježiša s tŕňovou korunou, skrvaveného z povrchových rán, zabeleného len v bedrovom uteráku, škodoradostne nesú 3 ženy cez kostol. Keď ho režú žiletkami, nie je to také opojivé, ako v Divivded into zero. Hudba klavíru tu píli uši. Ženskú masturbáciu s črevami mužskej mŕtvoly som ale ešte nevidel. Potom sa, ktovie prečo, vraciame ku hrdinovi tretej poviedky a zobrazuje sa jeho každodenný život a asi oslobodzujúce kúpenie vo vodopáde. Prvá poviedka bola uspokojivá. Choré podobne ako v spomínanom skoršom krátkometrážnom filme. Opájaním sa červenou pripomína Argentovu Suspiriu, hypnotickosťou Lyncha, nadmerným hladením ženského tela zasa japonské pinku. Určite ale zážitok. 80% Druhá šla totálne mimo mňa. Cením z nej minimum. 20% Tretia ponúkla samoúčelnú masturbáciu so zvýraznením chlapovej tváre, aj so zameraním sa len na oči a ústa a tiež hororovú odpoveď v sne na jeho realitu. 40% Štvrtá poviedka zobrazuje utrpenie, ale s nikým v tom nesympatizujeme, lebo o tých ľuďoch nevieme totálne nič. 20% Každá poviedka trvá príliš dlho. Keby sa poviedky nespájali dokopy, bolo by to lepšie, hlavne prvá by viac vynikla. Film som pozeral 3 dni kvôli tomu, že ma zaujala len prvá poviedka a ostatné ma už veľmi nebavili. Navyše rozprávač prvej poviedke veľmi pomohol a v ďalších poviedkach už rozprávač nebol, tým pádom ani poriadna postava. Sumárne sa dá povedať, že film je lepší technicky, ako obsahovo. () (méně) (více)