Pururambo - prales, kde se zastavil čas
-
Kamera na cestách: Pururambo - prales, kde se zastavil čas
(více)
Kamera na cestách: Pururambo - prales, kde se zastavil čas
Pururambo
Obsahy(1)
Nová Guinea je najväčší tropický ostrov sveta. Pod nepreniknuteľným zeleným závojom pralesa aj v dobe satelitov sa ukrýva zem tajomstiev, povier, a neobjavených záhad. V labyrinte neprívetivých močiarov žijú ľudia vysoko na stromoch v primitívnych podmienkach tak, ako v dobe kamennej. Títo ľudia ešte nestretli bieleho človeka, dokonca ani neprišli do styku s výdobytkami našej civilizácie. Vstup na ich územie je nebezpečným dobrodružstvom. Sú to miesta, o ktorých sa hovorí potichu a s rešpektom. Tam podľa misionárov žijú kanibali... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Dokument podněcující diváka ke spoustě starých známých úvah na téma "část lidstva létá do vesmíru, zatímco jiná část žije ještě v regulérní době kamenné". Pozorovat polonahé divochy kácející mohutný ságovník kamennými sekerami stejného typu, jaké známe ze všelijakých pravěkých muzejních expozic, bylo fascinující. A pevně doufám, že tvůrci filmu po svém "vejletu do džungle" nerozdali tamním domorodcům s nejlepšími úmysly své hrnce, nože, mačety, zapalovače a jiné propriety, čímž by radikálně uspíšili konec jejich dosavadního způsobu života. Na druhou stranu ten je ovšem tak jako tak stejně neodvratný, už jen kvůli spoustě fanatických misionářů s mesiášským komplexem. A taky si říkám, jestli je vůbec důvod je kvůli jejich budoucímu zákonitému zcivilizování litovat, když celý jejich život vlastně spočívá v obstarávání si žrádla a občasných bitkách se sousedními kmeny. To už mohl člověk zůstat zvířetem a nemusel se vyvíjet, pokud by tohle byla z karmického hlediska dostačující úroveň sebeuvědomění. Primitivní civilizace mě zajímají a přitahují, pokud už mají aspoň nějaký vyšší stupeň uspořádání a aspoň trochu hlouběji propracovaný světonázor, ontologii, metafyziku, jako třeba severoameričtí Indiáni. Tihle Papuánci mě ale svou bezbřehou primitivitou a tmářstvím popravdě spíš odpuzovali než přitahovali. ()
Ďalší z dokumentov Pavla Barabáša, ktorý sa zaoberá domorodými kmeňmi v neprebádaných územiach nášho sveta. Znova sa vracia na Guineu a natáča tu dokument o stromových ľudoch, Oproti iným dokumentom má tento podstatne viac vyhrotenejších situácií, hlavne vďaka nedôverčivosti kmeňov, do ktorých expedícia zavíta. Tieto dramatické vsuvky spolu s komentárom budujú v divákovi akúsi neistotu, čo uvidí v ďalšej osade a môže v ňom dokonca vyvolať strach. Barabáš tu pracuje so svojími osvedčenými metódami, v možnostiach aké mu ponúka točenie ručnou kamerou. Ďalší s magických príbehov, ktorý rozpráva o civilizáciach nám neznámych, zo všetkými zvykmi, tradíciami a videním sveta, ktoré sú pre nás ako západnú spoločnosť cudzie a pritom v niečom lákavé. ()
,,NOVÁ GUINEA JE NAJVäČŠÍM TROPICKÝM OSTROVOM SVETA. BOH JU VRAJ STVORIL AŽ V POSLEDNÝ DEŇ, KEĎ SA UŽ VEĽMI PONÁHĽAL. Z NARÝCHLO ZMIEŠANÉHO MATÉRIÁLU VZNIKLA POD UNAVENÝMI RUKAMI NEPREHĽADNÁ ZMES HôR, ÚDOLÍ, JAZIER A BAŽÍN, KTORÁ NIE JE VHODNÁ PRE ŽIVOT ČLOVEKA..." __A predsa tu žijú ľudia. Pavol Barabáš sa zo svojimi dvomi kolegami vypravil do nepreskúmanej džungle, aby priniesol jedinečný pohľad na život kmeňa Kompajov, ktorý jednoduchým a primitívnym spôsobom života žijú už od svojich počiatkov. Nepoznajú koleso ani kov - a na čo by im to vlastne tu na konci sveta bolo? Dokument je spracovaní veľmi príťažlivým spôsobom, dozvedáme sa každodennom živote domorodcov, taktiež aj o tamojších zemepisných danostiach. Osobne by som v pralese žiť nechcel a ani nevedel, rovnako tak ako domorodci v našej civilizácii, rozhodne je však Pururambo skvelou exkurziou do sveta, ktorý by inak ostal úplne skrytý. ()
No krása je to nesmírná ale nemůžu se zbavit dojmu, že Barabáš tady krásně barvitým komentářem značně přibarvuje a dramatizuje některé situace... Navíc jeho patetická(přesto pravdivá)antimisionářská tečka vyznívá lehce pokrytecky(Nebo má snad opravdu dojem, že svým vstupem mezi tyto lidi jejich život a smýšlení neovlivní?) ()
Barabáš a spol sú magori. Pretože len podobné indivíduá si bez obavy ľahnú vedľa vášnivého zberateľa ľudských lebiek po tom, ako ohŕdli dusené krysy. Len úplní magori v kľude spia v 20 metrovej výške s Baligarom, ktorý má oči po otcovi. Doslova! Ak sa však podarí vystihnúť ideálne postavenie démonov a tú správnu konšteláciu hviezd, donesú do hranolkovej civilizácie nádherný dokument. Dokument o dobrodružstve, ktoré je tak neuveriteľné až ho človek sleduje zo zatajeným dychom. Vitajte v Novej Guinei! ()
Shlédnuto v rámci MFOF Opava 2006. ()
Archeologové se snaží přijít na to, jak jsme žili v době kamenné a ta přitom ještě neskončila... Kéž zůstane zbytek národů neobjeven! Nemůžeme jim přeci vnucovat naší kulturu, naší víru, když sami nic nemáme a v nic skutečně nevěříme !!! Jsou šťastní přesto (nebo právě proto?), že ani netuší, že jsou součástí "nějaké" Indonésie. ()
Zaujímavý dokument.Dnes som sa na P.Barabáša nasral!Vo chvíľke sentimentálných prejavov som sa rozhodol vytiahnúť vo vlaku rožok a ked som ho chrúmal..tak som skoro pogrcal jednej babke sukńu.Začali tam žrať termity, lebo to musia, ináč bz mohli prísť o život..hady, potkany.. jednoducho že vraj na Novej Guiney sa stáva, že ak neopáčite jedlo, ktoré vám ponúkne domorodec, tak môžete prísť aj o život!A mne sa dokonca raz aj stalo v Čadci, že som kvôli mojej skromnosti bol ohovorený skoro na smrť... óch, aký je ten svet malý.. ()
Hodně zajímavý dokument o lidech, kteří žijí ještě v době kamenné. Je to až neuvěřitelné, že existují takové kmeny, které absolutně nevědí o nějaké civilizaci a pro bílé lidi jsou velmi nebezpeční, kolikrát jde i o život, jak je zmíněno a viděno v tomto podivuhodném dokumentu. ()
Ach,co na to povedat...asi len to ze sa mi potvrduje to co tuna spominal minule...a to cim dalsi a dalsi Pavlov dokument sa mi pod ruky dostava...tym vacsi a vacsi udiv...Dneskajsie PURURAMBO a jeho Nova Guinea bolo opat nieco fantasticke...expedicia do totalneho neznama kde nie je nic,iba prales,zelen,mociar a po urcitu hranicu niekolko kmenov. Od tejto hranice je uz len priepast NIKOHO. A prave tieto spominane kmene domorodcov(kombajov) spolu s neznamom boli najvacsim lakadlom expedicie...kedze maju nemily privlastok...LOVCI LEBIEK. Nikdy nechcem zazit ten pocit neistoty,ktoru mala expedicia pri kazdom stretnuti noveho kmena, ked nevedela co s nimi bude, ak si kmen a hlavne nacelnika rychlo neudobria...Zazracny tabak a hroznovy cukor to vzdy vyriesil...ale neraz tam mali na hranici zivota a smrti...a smrtelne sipy kedykolvek mohli skoncit v tele kazdeho z expedicie...Pre mna nevycislitelny dokument o hodnotach,ktore my poznat nikdy nebudeme, a nemozem ho hodnotit inak,ako len SEST z PIATICH. A na zaver nieco, co tu bolo spomenute, a co ma dostalo... " My si lameme hlavy nad nejasnou buducnostou, vysielame vesmirne lode aby sme spoznali zivot na marse, ale stale nepozname ludi na zemi. " ()
Mimoriadne kvalitny dokument o Novej Guiney a miestnych domorodcoch. Ich chute su v prikrom rozpore s tunajsimi. Ale ako dokument odporucam. 88 % ()
"Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný." ____ Nejvíce na tomto filmu oceňuji, kromě možnosti nahlédnout do tropických lesů Nové Guineje a do života, jaký lidé vedli v době kamenné, samotný komentář autora, který, co se týká síly a působivosti zprostředkování vnitřních stavů a prožitků, nabývá až literární kvality. Krátce řečeno jako bych se octla v oživlém cestovním deníku o putování za osobními objevy. ()
Vynikající podívaná do míst kam vkročil jen málo kdo. Podívat se na kmeny totálně odstřihlé od civilizace takovým způsobem, že nikdy neviděli bílého muže mě velice zajímal a dostal jsem ještě víc než jsem čekal. Pěkně natočené i namluvené! ()
V jednadvacátém století na naší planetě existují místa, která jsou civilizací doposud nedotčená. Ano, i v dnešní době lze v některých koutech Země narazit na dobu kamennou, která, jak se zdá, ještě neskončila, jak nám dokazuje tento dokument. Pavol Barabáš se opět pustil do nehostinných míst - tentokrát navštívil Novou Guineu. Některé kmeny ukryté hluboko v pralese ještě nikdy neměly možnost setkat se s člověkem z venčí, žijí si dle vlastních pravidel, úplně mimo výdobytky dnešní civilizaci - a jsou šťastní, více nepotřebují. Otázka pro mě zůstává, zda lidé z "venku" vstupující na jejich území neudělají více škody než užitku. Ano, jistě, pro nás je nepochybně zajímavé, že se dozvíme něco o dnešních kanibalech, způsobech jejich života, zvycích, tradicích, ale nenarušujeme tak příliš jejich život? Neodkrýváme to, co mělo být ještě na hodně dlouho skryto? ()
Po Mamberame opäť Barabášova výprava do Novej Guiney, presnejšie do jej západnej (indonézskej) časti. Doba kamenná v súčasnosti...teda, keď už otvedy nadobro nezmizla, keď ju pohltila ciivilizácia. Cestovatelia museli mať teda pevné nervy, keď im domorodci v každom jednom osídlení pred hlavou šermovali s lukmi a šípmi - adrenalín im zaiste stúpal ako teplomer v našich horúcich letách. Pochváliť musím Kramárov doprevádzajúci komentár - má to atmosféru. ()
Řekl bych, že Barabášův nejlepší dokument. Nebezpečná cesta mezi nebezpečné lidi, kteří jsou svou primitivností nádherní. ()
ÚŽASNÝ DOKUMENT. Vzdávám hold jejich odvaze... ()
Fantastický expedičný dokument Pavla Barabáša, ktorý posúva hranice poznania neprebádaných pustín NovoGuinejských pralesov, tajomných domorodých kmeňov žijúcich vysoko v korunách stromov, kanibalov, ktorých pohostinnosť nepozná hraníc - obľúbené podkôrové červíky sa neodporúča odmietať. ()
Velice příjemné překvapení! K tomuto dokumentu jsem se dostal zcela náhodou, když jsem na něj narazil v TV. A nyní jsem za to opravdu upřímně rád, protože to byl krásný zážitek. Smekám před odvahou slovenských dobrodruhů a klaním se až k zemi. Celou tu hodinu jsem měl zatajený dech a doufal jsem, že se jim nic nestane. Ten klid, s jakým čelili situacím, kdy na ně domorodci mířili luky a šípy je ohromující. Taky si nepřipadám jako srab, ale nevím, jestli bych na tohle měl. No a korunu celému dokumentu dodává skvělý komentář, který je prostě akurátní. Komentářů není ani mnoho, ani moc a v některých momentech mají příjemný filozoficko/meditační přesah. Líp už by to opravdu asi udělat nešlo. Nádhera ()
Související novinky
Barabášova víťazná výprava pokračuje
Slovenská kinematografia je pojem, ktorý sa pomaly presúva do abstraktnej roviny, vedľa ktorej je severokórejská demokracia bežná realita. Napriek tomu je tu jeden tvorca, žiada sa priam povedať… (více)
Nebyť toho záveru, tak dám aj plný počet. Najprv trocha kritiky z mojej strany. Začína ma unavovať to, ako Barabáš, hoci aj nepriamo cez komentátorov, všade akoby odsudzoval pokrok, kresťanstvo a jeho misionárov, moderný svet, pritom sám robí dokumenty za peniaze a často s podporou rôznych spoločností, korporácií a na cestách je s ľuďmi, ktorí tiež nie sú žiadni anjeli. Patetickosť a dojmy nahrádzajú fakty a rozum, príliš ospevuje povery, občas má plné zuby výprav, protivia sa mu niektoré správania, no vzápätí to akoby otočí. Kresťanstvo a misie nie sú príčinou zla vo svete, nevravím že misionári, ktorí si veci zle vysvetľujú nerobia zle, no kresťanstvo priniesli napríklad aj k Slovanom, je v ňom istá morálka, pomoc a spolupráca, zanechanie vlády silnejšieho, čo jednoduché spoločnosti nemali a tiež zanechanie uctievania nezmyselných prírodných ukázov ako božstiev mi nepríde zlé. Spájať to s honbou za materializmom, s chamtivosťou, s drancovaním prírody, tak to je mylné. Existovala tu napríklad anarchistická spoločnosť v Španielsku v 30. rokoch 20. storočia, ktorá bola celkom vyspelá a bola špecifická kolektívnosťou, individuálnym prístupom, dbaním na prírodu, nebola založená na peniazoch a majetkoch, takže je to mylná predstava. Taktiež spoločnosti s nejakými diktátorskými znakmi tiež neprispievajú k dobrému životu a to je jedno, či primitívne diktatúry alebo vyspelejšie, pretože sloboda jedinca sa tam potláča. Zabíjanie, aby druhí nezabili je často zlou výhovorkou, pretože inak by sa zabíjanie už dávno odstránilo. Lovci lebiek mi neprídu normálni, kanibalizmus skrátka je podľa mňa dosť zvieracím úkazom medzi ľuďmi a dosť na to vplýva aj prostredie, aj keď podľa mňa určité svedomie v ľuďoch ho vie odstrániť, inak by sme podľa mňa boli všetci rovnakí, keby nás utváralo iba prostredie. No nechcem sa tu veľmi púšťať do sporu náboženstvo a veda, intuiícia, pudy, reflexy, vnemy, zakódované, či získané informácie. Tvrdiť, že nahota je v kresťanstve hriech, tak to je trocha zavádzanie, ako hriech sa to podľa mňa berie, ak to niekoho pohoršuje, je to spojené s nemravnosťou, aj keď k tomuto treba podľa mňa teologický výklad, lebo mňa nahota nepohoršuje a nadžaný viem byť aj bez toho, že je niekto odhalený, pretože predstavivosť mi funguje. Trocha treba ubrať z hodnotenia podľa subjektivity, najmä nezavádzať nejakými nasnímanými smutnými pohľadmi o celkovej situácii. Domorodci by podľa mňa privítali, ak by mali lieky, ktoré by zabezpečili, aby im nezomierali deti na liečiteľné choroby, no to, že sa im tam skôr vyvážajú zbrane, drnacuje sa ich územie a ich naivita sa zneužíva, to je už vec iná. Však len to, že tu niekto administratívne pripojil ich územie k Indonézii, o ktorej mnohí ani nevedia, je dôkazom že štáty a mocnosti nešíria hodnoty, ale presvedčenie, svoju vôľu, netreba to spájať s kresťanstvom a robiť z neho strašiaka, nech sa uvedomí aj sám Barabáš či tým, čím upláca a získava si dôveru domorodcov, je vždy skutočne to najlepšie. Teraz ku chvále. Mimoriadne pekne bol rozobraný život tamojších kmeňov, od viery, správania, každodenných potrieb a činov, až do detailov výroby niektorých nástrojov a vecí. Kamera hudba sa mi páčili. Bolo to dlhšie, podrobnejšie, malo to iskru a zaujímavosť, dozvedel som sa dosť o tej primitívnej civilizácii a tiež videl krásnu drsnú prírodu. Dobrodružstvo plné tajomstiev, nebezpečenstva, vynaliezavosti, niekoľkých zaujímavých myšlienok, napríklad o vedcoch a objavovaní vesmíru, no neskúmaní tunajšej planéty. Je to jeden z tých lepších cestopisných dokumentov od neho. () (méně) (více)