Darwinovy ceny

Násilně roztáhnout a nadto rozpitvat jednořádkové "fóry" (tzn. notoricky známá hloupá úmrtí) na několikaminutové scénky se málokdy povede, no ani tady se to nevyplatilo. Nadřazená zápletka, kdy se zakřiknutý nekňuba posedlý bezpečím pokouší sestavit psychologické profily kandidátů Darwinových cen a zjistit, co mají společného, pobrala vtipnosti ještě méně a ve své romantické rovině nefungovala vůbec. (13.09.2018)

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)

Samozřejmě vím, o co v Darwinových cenách jde, ale vůbec jsem si nedokázal představit, o čem je tenhle film. Šel jsem do něj vlastně jen kvůli zajímavým jménům v obsazení. Fakt je, že Joseph Fiennes mi nikdy nebyl dvakrát sympatický a i tady mi přijde jen jako menší zlo, dokázal bych si představit i lepší obsazení jeho role. S ostatními už je to lepší, Winona vyloženě potěšila, Arquette, penn i Lewis potěšili. Nejvíc mě rozsekala ta Metallica v závěru, to jsem si zachrochtal blahem (byť už to dávno není má vůbec nejvíc nejoblíbenější kapela). Nakonec z toho vznikl podivný mix více méně zábavných scén a úmrtí (metalisti vedou, rybo"lovci" hned v závěsu), který docela příjemně pobaví. (01.06.2016)

Občas to podrží nad vodou camea, jinak Joseph Fiennes tradičně otravný, detektivní i romantická linie spíše rušivá a s přibývajícím časem klepe na dveře scenáristická bezradnost. Režisér Finn Taylor nejen že téma nevyčerpal, on ho doslova promrhal (dle potřeb jadrnosti lze písmeno „h“ zaměnit).. U vystavených genofondových stopek a urban legends by byl možná atraktivnější jen veskrze povídkový formát - takhle mi ten příběh přišel násilně naroubovaný a já si navíc nepřečetl v závěrečných titulcích, že: „…při natáčení tohoto snímku nebyl zraněn žádný pískomil.“ (27.05.2013)

Darwinovy ceny jsou bohužel děsně fádní film, vlastně bez jakéhokoliv děje. Z vyloženě zajímavého tématu, kterým Darwinovy ceny jsou, se nepodařilo vytěžit vůbec nic. Chabý děj, zasmál (spíš jen usmál) jsem se za celou dobu tak dvakrát třikrát, což je na hodinu a půl k uzoufání málo, to se nasměji možná i víc, za tu dobu, koukáním z okna. Herci mě také nebavili. Ale abych jen nekritizoval, nenudil jsem se...a to je docela důležité, film má bavit a mě bavil i přes neduhy, kterými Darwinovy cany trpí. Snad někdo v budoucnu z tohoto velice zajímavého a vtipného tématu něco vytříská. (03.03.2011)