Drahá maminko

Masakr. Z výkonu Faye se mi svíral žaludek... A nevím čím to, ale nemám problém uvěřit, že byla Joan hysterická tyranská mrcha, protože na četných archivních snímcích pózovala se svými nastrojenými dětmi do němoty a předváděla je jako cvičené pudlíky... Už jen to je na hlavu. Nedivím se dceři, že po té, co si u notáře s bratrem vyslechli, hodila vše na papír. Udělala bych to samé. Zlaté maliny.. Nevím za co. Že by se na legendární hollywoodskou star nesmělo ošklivě ukázat? Těžko říct. Faye byla v této roli moc dobrá! (27.03.2018)

Moc se mi to líbilo. Zejména proto, že je to opravdu podle skutečných zážitků adoptované dcery. Celý příběh je sám o sobě důkazem toho, že jestliže člověk prožije nedobře své vlastní dětství, nikdy už se mu nepovede prožít život vyrovnaně. Je jedno, kolik v něm sklidí úspěchů, kolik lidí mu zvyšuje sebevědomí, prostě ho už dodatečně nezíská a není cesta, jak to dohnat. Chová se nevyrovnaně a přenáší to na další generace. Je to deprimující, ale je to bohužel s většími či menšími odchylkami neměnný zákon. (18.04.2010)

Joan byla ďábel :-) Faye Dunaway rozehrává ztvárnění jedné z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu a divákovi pomalu tuhne úsměv na rtech. Z lehce neurotické herečky se stává monstrum, které rozpoutává na plátně peklo. Zbytek je klasická autobiografie, ale i těch pár doslova horrorových scén člověka upoutá. Když se filmová Joan vplíží do temného dětského pokojíčku s pleťovou maskou na tváři, doprovázená svým pokřiveným stínem a jednou z nejklasičtějších hlášek na rtech ("No wire hangers, ever!"), zastíní nejednu klasickou horrorovou postavu ... (27.07.2008)

Protože film nepovažuji za příliš myšlenkově přínosný, uvedu jen pár úvah, které mně přitom napadly (pokud jsem je nezapomněl): 1. Můj kamarád Honza Poláček z Brna (zemřel už hodně dávno na rakovinu) regoval na výletě s našimi prvorozenými syny na pád toho svého do kaluže blátivé vody takto: Lukášku, to děláš naschvál, aby to maminka musela prát. Jakoby neměla s těbou už tak dost práce... atp. Zprvu jsem se cítil jako spoluvník, ale pak jsem mu vynadal, aby děcko duševně nedeptal. 2. Kamery, které nás nutí být herci. Nehrajeme už před bezpečnostními kamerami, když začne blikat červené světýlko? 3. Faye Dunawayová hrála asi dost dobře. Byla mi nechutná i fyzicky, i v okamžicích když se cítila šťastná. 4. Její nejstarší adoptované dítě byla dívka slušná, citivá, tolerantní atd., takže asi přece jen byla dobře vychována. 5. Opět mi to přimělo Pasoliniho ideu: "Všechno čisté, zrcadlově lesklé a světlé, tak jako všechny činy špatného svědomí. (28.09.2018)

Příběh slavné herečky 40.let 20.století Joan Crawford a jejích dvou adoptovaných dětí Christiny a Christophera. Joanina sláva začala po 18 letech u filmu upadat, Hollywood jí přestal nabízet velké role a ona nedokázala žít jinak než v oslnivé záři reflektorů. Proto se rozhodla udržet si místo na slunci medializací sebe jako zachránkyně malých nechtěných dětí a své „šťastné“ rodiny. Byla chorobně posedlá úklidem a svou vlastní dokonalostí. Používala lidi jako loutky. A stejným způsobem se snažila manipulovat i se svými dětmi. Když se k ní zájem médií vrátil, ale věnoval se více jejím dětem než jí samotné, začala na ně žárlit, považovala je za své nepřátele a soky. Starší z dětí, Christina, měla jako jedna z mála odvahu se jejím rozmarům vzpírat, což nakonec vyústilo v napsání scénáře k tomuto hořkému filmu. (22.06.2010)