Tobruk

Tobruk není blockbusterová laskomina na zpříjemnění večera a netráví se snadno. Nezanechává sladkou chuťovou stopu, ale pocit těžkosti v žaludku. Tobruk nezobrazuje válku v atraktivní, akční nebo emocemi zahuštěné formě, ukazuje ji - jak jsem již někde četl - takovou, jakou ji vlastně vidět nechceme. Marhoul neplýtvá krví ani sentimenem a snaží se zdeleka vyhnout typickým žánrovým klišé, včetně těch, které divák od válečného filmu očekává a vlastně se na ně těší. Měl jsem nejprve značné problémy s netypickou dramturgií - když by člověk očekával gradování napětí před počínající bitvou, přichází dlouhatánský a pomalu vedený záběr na tiché zákopové linie, vzápěti na to je divák z vroucí bitvy přímo vytržen do několika minut tichého bloudění jednoho vojáka v poušti a finále vyznívá dokonale do ztracena. Jenomže skutečná válka se žádnými dramturgickými pravidly neřídí - denní chleba vojáka není o lítém bojování, mimo ty vzácné chvíle, kdy vojáci své nepřátele skutečně vidí a mohou po nich střílet, jen neustále čekají, mnohdy skrčení v úkrytu před minometnou či dělostřelckou palbou...A právě tohle Tobruk zachycuje. Tobruk, film tolik odlišný od zbytku domácí tvorby, pečlivě vypiplaný a nic neztrácející oproti světové konkurenci. Přesto pořád zůstává několik nezanedbatelných výtek - stále se ukazuje, že Marhoul je spíše než opravdový tvůrce zručný napodobitel, který to umí s technikou a dokáže si ohlídat vizuál, stále mu chybí cit pro přirozené dialogy a stále má sklon ve jménou efektnosti narušovat vlastní koncepce .... Ale jeho filmy jsou jako kameny čeřící poklidnou hladinu českého kinematografického rybníčku a byla by škoda to nedocenit. 75% (11.09.2008)

Nejodvážnější český filmový projekt za poslední léta. V době, kdy domácí produkci v uplynulé dekádě suverénně vévodí "chcípácký film", pro mě Tobruk představuje něco jako malý zázrak, malé zjevení. Bez záruky návratnosti se pustit na české poměry do tak velkého plánu, nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Přiznám se, že jsem snímku nevěřil. Nicméně zvědavost zvítězila a do kina jsem zavítal. Naštěstí byly mé obavy rozptýleny hned po několika minutách projekce. V hlavě mi utkvěla poslední věta Bluntmanova komentáře k tomuto filmu. Gitaiovy filmy Tobruk opravdu připomíná, nejvíce Kippur (tematicky nejblíže), jeden ze tří, které jsem měl možnost od Amose Gitaie zhlédnout. Vcelku mě zaujal článek o autorském záměru publikovaný na oficiálních stránkách, pod nímž je podepsán režisér a scénárista Václav Marhoul. Tam doslova píše: "Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. [...] Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout." O tomto tvrzení by se dalo sáhodlouze polemizovat. Můj názor je takový, že Tobruk, ač se navenek tak možná tváří, osudy jednotlivých vojáků téměř neodkrývá, divák o nich neví téměř nic. Jsou jen náhodně vybranými, na kterých je bitva o Tobruk zobrazena. Přijde mi, že si režisér ve výše dvou zkráceně uvedených tvrzeních protiřečí. Právě klasický válečný film je určen většinovému obecenstvu, jelikož nároky na diváckou pozornost a spoluutváření děje nejsou příliš vysoké. Tento film není pro každého, proto osobně neočekávám nějaké závratné tržby. Velkou nápovědu mi dal samotný konec, který bude konzumnímu diváku dle mě spíše proti srsti a z kina odejde "nespokojen". Také mi občas přišlo, že Marhoul motá páté přes deváté, jako by občas nevěděl, co přesně chce natočit. Nicméně je až s podivem, že podobný film mohl vzniknout právě u nás. Tobruk je kvalitním počinem, ale minimálně v domácím prostředí zůstane nedoceněn, i když Český lev za kameru je téměř jistý. Dvěma slovy: minimalistický (velko)film. A taky za tu odvahu musím dát 4*. (30.09.2008)

Jako by tyhle obyčejné československé kluky od Tobruku párkrát navštívil válečný zpravodaj, vždy si zaznamenal pár navýsost zajímavých fragmentů z jejich každodenní "nudy v poušti" do večerního zpravodajství a zase odjel svou prašnou cestou. Rozhodně se nejedná o válečnou pohádku plnou klišé na klišé, kde se předčítají milostné dopisy jak na srazu literátů, či že by se pronášeli vzletné proslovy à la 1. máj. Zarytě se mlčí a otupěle kouká do nekonečných dálav kamenité pouště. Vzniká z toho, logicky, problém roztříštěnosti a naprosté nedějovosti. Na druhou stranu to výborně funguje ve zcela jiné rovině. Komorní, niterní - označte si to jak chcete. Hlavní, ovšem je, že to funguje. A to tak, že i přes obstojný vizuál a fantastické ozvučení, to klidně mohlo vypadat mnohem laciněji. Kvality Tobruku by tím nijak výrazněji netratily. PS: Lesy ČR jsou skutečně patřičným sponzorem pro snímek komplet natočený v pouštních dunách. (11.09.2008)

Ze začátku, celé dvě první třetiny jsem si říkal, že je to téměř dokonalé, ale pak najednou nastane zvrat a film se začne ubírat úplně jiným směrem, velmi zvláštním. Naprostá změna způsobu a tempa vyprávění. Hooodně dlouho mi trvalo, než jsem to přestal brát jako fatální mínus filmu. Obsazení neznámých tváří byl jednoznačný klad i přes jejich ne vždy perfektní herectví. Vadil mi Robert Nebřenský, jeho obsazení nechápu. Zezačátku film téměř postrádá jakýkoliv děj, což mi ale vůbec nevadilo. Divákovi je předkládána jedna scéna za druhou, které obvykle končí bez pointy, stmívačkou, což je ale velmi zajímavý a originální režisérský postup - očividné věci není třeba zbytečně doslovně vysvětlovat. Jde především o vykreslení atmosféry války, což se Marhoulovi podařilo na výbornou, je to skoro taková malá česká verze Mariňáka.) (08.09.2008)

,,Tobruk není žádný velkofilm! Od začátku zdůrazňuji, že se jedná o komorní příběh, že to není film o válce, ale o lidech ve válce.“ - VÁCLAV MARHOUL - Je to český film! A buďme za něj rádi. Já tedy jsem. Film výjimečný přípravou a také filmařinou. Má v sobě několik zajímavých scén, krátkých, ale dramatických a dokáže strhnout pozornost tehdy, když má. Škoda jen, že těch momentů není víc. Režisér se umně vyhnul jakékoliv podbízivosti či klišé. Bohužel po skončení ve mně hlodá červíček pochybností o ztrátě tempa v závěrečné třetině, či konci, který se mi zdá zbytečně jednoduchý a jako by sem nepasoval. Taktéž se mohlo více zapracovat na charakterech postav, protože z herců utkví v paměti spíše R.Nebřenský (des.Kohák), než třeba P.Vaněk (Honza), jehož part by mohl (já říkám měl) být tím zajímavějším. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? SOKOLOVO! Režie se má ujmout Z.Troška a … Ne teď vážně! Nebylo by to dobré téma? Myslím, že filmový potenciál by tu byl! (18.04.2009)