Černá kniha

Podařený snímek, který ukazuje válečné období zase trochu z jiné perspektivy. Není tam sice nic, co by diváka nějak zásadně zasáhlo a vystřelilo tak snímek k nejvyššímu hodnocení, ale zároveň mu není v podstatě co vytknout. Zajímavý příběh, který ani chvilku nenudí, hrdinka, jíž musíte fandit a adekvátní technické zpracování. Milovníky žánru určitě nezklame. (14.07.2009)

Ty jo, tak tá si toho za druhú svetovú zažila skutočne veľa. I keď som mal miestami pocit, že film sa dal natočiť aj s kratšou minutážou a na pomery ťažkej vojnovej tématiky zaváňa až príliš pohodou atmosférou (dramatickejšia by mu sadla lepšie), ktorej navyše chýba akási väčšia hĺbka, viac mu vlastne vyčítať ani nemôžem. Od začiatku do konca bola Čierna kniha výsostne pútavým zážitkom, na ktorý sa naozaj dobre pozeralo. Hlavnej hereckej role ženského pohlavia sa zhostila pre mňa už známa tvár, Carice van Houten, ktorú poznám ale skôr zo seriálovej tvorby v Game of Thrones (Melisandra alias Red Woman) a voči ktorej som vždy choval prevažne neutrálne emócie, ale po tomto snímku môžem prehlásiť, že sa jedná o naozaj skvelú herečku. Takže veľký palec hore, získala si moju úctu. Nakoniec by som chcel ešte pochváliť záverečný odkaz na Suezskú krízu, ktorá vo mne vyvolala dojem, že aj keď sa celým filmom prelína vyslovene kľudná atmosféra, hraničiaca až s úsmevnou pohodou (i pri naozaj drastických scénach), napriek tomu si Verhoeven jednoducho nemohol odpustiť aby všetko zakončil happy endom, ale naviazal rovno na to, že ľudia sú skrátka nepoučiteľné stvorenia. Podľa môjho názoru, ak v Black Book nebudete hľadať nejakú deep myšlienku, užijete si ju všetkými desiatimi. (07.04.2017)

Verhoeven opět ve formě, tentokráte budující národní pomník historický i kinematografický. Minimálně do té doby nejdražší film ze země oranžových tulipánů (nebo tak nějak) na ty peníze opravdu vypadá, a to je u válečného filmu vždycky plus - i když tohle je vlastně film špionážní, bez ohledu na to, kolik střel tady vychrlí všechny ty MP-40 a MG 42;) Bohužel ani půvaby Carice van Houten (pokud pravé, tak mám novou bohyni) a naopak dokonale hnusný Waldemar Kobus (Franken) nedokáží zamaskovat přehnanost akce, přílišnou podivnost krom upřeného pohledu ničím nevysvětleného Müntzeho chování, a hlavně úděsnou natahovanost zápletky. Carice sice dokonale hysterčí, když nepříčetně řve: "Copak to nikdy neskončí?!", ale i kdybych přistoupil na to, že je to symbolická obžaloba neutuchající lidské krvežíznivé vygumovanosti - na což poukazuje i finální záběr, ve kterém se počítá s tím, že vám dojde, že jste v první minutě (před dvěma a půl hodinami) viděli titulek Izrael, 1956, a že tudíž začíná Sinajská válka - pořád mě to nezbavuje pocitu, že je to přiléhavé z prostého důvodu chabé práce s nůžkami. Ale to už se dlouhé roky sepisovaným scénářům stává... A kde jinde by si měl Verhoeven dát záležet na svých rukopisných "chuťovkách", než právě tady, kdy mu navíc celá holandská filmová byrokracie líbala řiť za to, že se rozhodl vrátit domů a ukázat světu, zač je toho kolaborace. Jenže tentokrát zkrátka přetáhl strunu, a poslední půlhodina je jeden obrovský tyjátr pro tyjátr. Jenže když on je to prostě řemeslně tak parádní pokuk, a hlavní hrdinka je opravdu jako panenka z plakátu, kvůli kterým si naši dědečkové a pradědečkové mysleli, že stojí za to umírat (kromě svobody, královny, a tak). Prostě budu asi chtě nechtě muset dát osmdesátku, i když nebudu mít úplně čisté svědomí kvůli tomu scénáři. (21.08.2011)

No, původně jsem byl díky pár ne až tak příznivým komentářům zde k Černé knize krapet skeptický a nebyl si jistý, jak moc bude režisér šít do klasicky vážného tématu jako je II. světová válka (mírné očekávání Tarantinových Hanebných panchartů akorát po Verhoevensku). Ale to právě vůbec! Jestli tady něco trochu skřípalo, tak maximálně pár lechtivých scén (pro někoho "čuňačinek" ;-) ), ale rozhodně to nebyly žádné orgie a do příběhu v pohodě zapadly. No a jinak musím pět jen samou chválu, protože tenhle vcelku realisticky vyznívající válečný thriller jsem hltal minutu po minutě a ani na chvíli mě nezklamal. Krom obvyklých hledisek jako herců, hudby atd., mě mile překvapila taky jazyková stránka filmu (tzn. nizozemština, němčina, angličtina a hebrejština) která dodala filmu ještě větší autenticitu (což mi třeba trochu chybělo ve Valkýře). Když se blížil závěr, říkal jsem si, že to není ukončeno vůbec špatně, ale to jen do chvíle, kdy se ve vesnici objevili vojáci, já si uvědomil historické události Izraele toho roku (a následujících let) a úplně mě zamrazilo; hned po tom, co mi došlo, co tím chtěl režisér vlastně říct (resp. na co narážel), mi naskočilo jediné možné hodnocení, a to 5* (škoda jen, že se každý potencionální divák Černé knihy nezajímá o historii a nezasvěceného tím pádem konec nechá nejspíš chladným). Ale asi si na toho pana Verhoevena budu muset víc posvítit, protože natočit po Základním instinktu a Hvězdné pěchotě (víc jsem toho od něj zatím neviděl) tohle, to už si říká o větší kapku pozornosti. (29.05.2010)

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu. (15.11.2008)