Černý plamen

Film velmi zdlouhavý, důkladnější práce střihače by mu jen prospěla (nutno zkrátit tak alespoň o dvacet minut). Cikánské téma je však více než zajímavé a na svou dobu vzniku (přelom dvacátých a třicátých let) i dobře zpracováno. Třetí hvězdičku přidávám za nadměrně půvabnou Jarmilu Lhotovou v roli cikánky Daniely, byla opravdu nádherná a ten božský tanec... Škoda, že když začala mluvit, šel veškerý půvab stranou. Nedivím se, že ji zvukový film nechtěl. Ovšem ono je zde vlastně na škodu, že se tento němý film zkombinoval se zvukem, neboť herci na zvuk očividně nebyli připraveni. Diagoly působí trapně, toporně a uměle. Jsou neuvěřitelné, takto můžou mluvit pouze roboti. (12.11.2013)

Já sice chápu, že tvůrci filmu se během práci na filmu dostali do "zvukové pasti" a nejspíš nebylo jednoduché se s tím popasovat, ale tenhle film je úděsný i z jiných důvodů, které nelze hodit na přechod mezi němým a zvukovým filmem. Proč proboha nechal režisér Jarmilu Lhotovou tak hrůzostrašně deklamovat text, když ostatní herci mluvené slovo víceméně zvládli? (chápu, že Dóďa Pištěk je jiná liga, ale J.W. Speerger to taky jakž takž zvládl). Pozor, spoiler: Úděsné jsou i nelogičnosti v ději, úplně nejvíc mě rozštípla scéna, ve které se cikán Ondra vloupá do vily a místo aby něco ukradl, tak začne hrát na housle. Cože????A a by toho nebylo málo, jeho hudební produkci poslouchá služebná, která je doma sama a vůbec jí nepřijde divný, že v prázdném domě najednou slyší housle, Vyděsí se až v okamžiku, kdy Ondru zahlédne na chodbě. To byl fakt masakr. Dějově je tam snad jediná trochu zajímavá věc, a sice tajemství Danielina původu. To je nám trochu poodhaleno, přesto však celou dobu čekáme na jeho celé rozklíčování, místo toho se však dozvíme, že "cikáni odtáhli a s nimi i Danielino tajemství". To jako vážně??? Jednu dávám za poměrně hezké exteriérové záběry kamery. (08.01.2017)

Ve své podstatě docela zajímavý film, který by nabídl kvalitní zážitek, kdyby nebyl tak diletantsky ozvučen. Kdyby byl zachován jako němý, tak by mezititulky zmírnily ty naprosto příšerné dialogy pronášené s takovou deklamací, že se člověk musí až smát, jak to zní blbě. Vedle toho by mohly být písničky, které jsou překvapivě pěkné. Jarmila Lhotová jako cikánka Daniela je svůdná a mrštná, krásně tančí, ale jakmile otevře pusu, okouzlení mizí. Stejně tak Speeerger jako by s mluvením zapomněl hrát a texty viděl poprvé pár vteřin před pronesením. U panské, která mluvila o své paní Olze, se mi kroutily nehty i na nohou. Ozvučení není nijak systematické, takže se zahraje píseň, pak spolu postavy němě mluví, ale titulky nepřijdou, pak spolu mluví se zvukem, a pak zase bez zvuku, ale s mezititulky. Takže příběh docela zajímavý, hudba, písně a tanec pěkné, výkony beze slov dobré, konec originální, ale dialogy to celé posílají o několik řádů níž. Film může posloužit jako ukázka, proč někteří skvělí herci němé éry skončili s příchodem zvuku a jak vypadalo přechodné období mezi němou érou a zvukovým filmem. (08.05.2023)

Adaptace díla předního autora generace Moderny F. X. Svobody (byť dnes literárně zapomenutého - nicméně Roztomilý člověk a Poslední muž, případně Poslední mohykán vycházejí též z jeho díla) má hodně do sebe - samozřejmě, že pracuje s literárními a výtvarnými schematy už raně romantickými (Puškin, Mácha), secese je jen mírně poupravila a v novoromantické reinterpretaci opět vytáhla ven, němá filmová poetika mírně zlidověla. Jarmila Lhotová spíše vypadá jak cirkusačka než cikánka (myšleno v choreografii), přesto typově hodně dobře vybrána (naopak Pištěk jako vůdce cikánů, to je spíše vtip). Filmu nejvíce uškodil nástup zvuku, těch pár mluvených vsuvek je zbytečných a ukrajují romantizujícmu pojetí, naopak hudební zvuková složka je víc než dobrá - symfoňákem perou emoce, lidová tancovačka hodně drsná ve zvuku, harmonika zní jak z kriminálnického pajzlu, jen kytara je hodně ohlasová - ale proč ne, i takovéto dobové představy mají cenu. (04.04.2011)

Velice amatérsky natočený film, kterému poslední hřebíček do rakvičky udeřil pokus filmařů ho opožděně částečně dozvučit. Scénaristé, režisér i většina herců s tímto novým druhem filmu neměli zkušenosti a tak to dopadlo jak nejhůře by to šlo. Banální a sněšné dialogy, toporné herecké výkony-hlavně Speerger (kdy ještě hraje v němé části, jeho výkon je velice podařený, jakmile má mluvit a hlasem vyjadřovat své emoce, posírá co jen může). Navíc režisér (asi po tlaku producentů) sází ve zvuku na trapnost-tím myslám absolutně se sem nehodící vloženou píseň, jenž natočí absolutně staticky, sušše a nudně. I příběh a jeho kostra je velice jednoduchá a díky absenci humoru (film je celý myšlEný smrtelně vážně, jako veliká tragédie)působí film nudně, mrtvě. Z dnešního pohledu není ničím zajímavý, jedině výkon T. Pištěka může opodstatnit jeho zachování do dneška. Nikdy více. (31.07.2009)