Zrcadla

Jack Bauer bojuje s remakem průměrného asijského bubufilmu a prohrává na body. Aja znovu dokazuje, že je zručným řemeslníkem, ale bez alespoň trochu smysluplného scénáře se mu podlamují kolena. Klišé střídá klišé, lekačky jsou podpásové (dejte mi housle a budete skákat na sedačce jako Tom Cruise u Oprah), Kiefer se svou vzteklou povahou až nesympatický a rozvleklý děj je stejně průhledný jako hlavní záporáci. Mohl bych sice podotknout, že Paule Patton to hrozně sluší, ale co s tím, když vám Aja cpe pod nos strašidelný dům, v jehož základech číhá něco zlého. Kolikrát jsme to viděli? Akčnější přístup k věci je aplikován až v posledních deseti minutách a to už je příliš pozdě na cokoliv. Palec nahoru za make-up, všechno ostatní dolů za tupý a neosobní horor. Nenastavujte tomuhle filmu zrcadlo, mohlo by z toho šoku prasknout a neměl by vás kdo strašit. (10.09.2008)

Aja se tentokrát pustil do takovýho duchařskýho hororu, namísto do řezničiny typu Haute Tension nebo Hory mají oči a rozhodně nezklamal, dokázal občas vyprodukovat solidní porci napětí a dvakrát ve filmu použil svojí nejvytříbenější disciplínu, čímž jsou gore scény a ty teda stojí za to, roztrhnutí úst byla absolutní gore lahůdka. Nicméně jako celek to je občas trochu mdlý a slabý a Keifera Sutherlanda moc nemusim (23.09.2008)

Scénář: Grégory Levasseur, Alexandre Aja .. _ .akčarS ___ Tak nám zatřeli zrcadla, seržante. Proč? To se sice pokusí film naznačit, ale hlava ty démony stejně nebere. Film je jedno velké podprůměrné klišé (schizofrenie, obětování se rodině) korunované opravdu hloupým, bezlogickým scénářem. Zaujme určitě kamera a Aja také některé scény zvládá utvořit intenzivně (avšak převažují ty uspávací), jenže dokud bude se svým parťákem Grégorym smolit takové papírově nudné hovadiny, k úspěchu to (mimo fandovskou základnu) stěží povede. Otázkou do placu však je, zda "kvalitní hororový scénář" již není pouhý blud... Procentuálně třicítka jak vyšitá. (01.10.2008)

Nevím, jestli jsem ten "pravej ořechovej" na okomentování Zrcadel, jelikož moje IQ zjevně není v jedný přímce s jinou hororovou hlavou (třeba tou vaší). Ta má je totiž v záporných hodnotách. Co do vylekání mojí duše, je to super (hafan!) ale když vezmu v potaz, že mě fascinuje i nápis ecnalubmA na kapotě sanitky, ale v zrcátku už ji přičtete jako Ambulance, není se čemu divit, že nápor na mé myšlení bylo festovní. Sutherland hraje dobře, dokonce i jeho odraz v zrcadle je fajn, ale nemůžu se zbavit pocitu, že Aja má sakra navíc. A nemyslím si, že bych měl problém podívat se na sebe po konci filmu do zrcadla. Zrůda tam bude tak jako tak.... (20.09.2009)

Alexandre Aja se již dokonale etabloval mezi režisérskou elitu. Svými dvěma předchozími hororovými počiny získal respekt nejen mezi fanoušky, ale dokonce i mezi odbornou veřejností. Přesto se však ještě nedá označit za opravdovou režijní hvězdu. K dosažení této kýžené mety mu měl pomoci nový snímek, remake korejského snímku Geoul sokeuro. Slovo remake nelze v tomto případě brát příliš vážně. Aja se totiž rozhodl původním snímkem pouze inspirovat a až na pár společných momentů a samozřejmě základní zápletky spolu nemají příliš společného. Příběh samotný se velmi chytře rozhodl spojit několik žánrů do jednoho. Dostává se nám tu vrchovaté dávky rodinného dramatu, mysteriózní detektivky a duchařského hororu. Nečekejte však žádný maglajz, veškeré žánrové zlomy jsou přirozené a funkční. Zlatým hřebem večera je pak finále, které se předchozímu ději vymyká jak jen to je možné. Aja si chytře pohrává nejen s hlavní postavou, ale také s divákem, přičemž stále zůstává dokonale osobitý a zachovává charakteristické znaky své tvorby. Přestože se jedná o nejvyspělejší Francouzův snímek, kvalitativně za těmi předchozími bohužel zaostává. (21.09.2008)