Renesance

Moc to nefunguje a nějak nevím, kde hledat příčinu. Vizuálně zajímavé a i samotný příběh stojí za pozornost, ale možná to prostě jen neklape dohromady. Nebo mají oba tyto základní prvky filmy pouze slušný nástřel a samotné provedení už není takové. Šlo si ještě více vyhrát s animací? Šlo se více zaměřit na jednotlivé postavy než na samotné kličkování děje? Nebo by to tomů vůbec nepomohlo? Nemám páru. Výsledek je, že ač mi vizuál přišel hodně zajímavý a z námětu se evidentně dá vykřesat hodně zajímavých myšlenek...spíše jsem se nudil. (11.05.2014)

Po vizuální stránce je to naprostý skvost, který se ve mnoha případech vyrovná filmu Sin City. Ačkoliv chvílemi překvapí hrou stínů a barev. Je zajímavé sledovat, jak se autoři poprali s budoucností a pak s městem, kde se celý příběh odehrává, tedy v Paříži. Příde mi to sice trochu objektivní, ale proč by ne. Sice mi tam chybělo trochu více akce, jelikož průběh vcelku zajímavého příběhu je volný a nikam se nežene a tak chvílemi nutí diváka se nudit, ale věřím tomu, že se tento film mezi ostatními rozhodně bude vyjímat. (04.11.2006)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Předně nevím, proč film spojovat se SIN CITY. Snad kvůli výtvarné stránce (ale Sin City je pro mne i tímto někde jinde). Spíš bych to přirovnal příběhově k IMMORTAL. Pocity? Asi právě jako u Immortal. Výtvárná stránka velice působivá. Příběh ucházející. Ale nic co by mělo vydržet v mé mysli na věky. Ale je zajímavé vidět, jak se dá černobíle nakreslit černoch. (19.10.2007)

Po vizuálnej stránke je to pozoruhodné dielko, tá plynulosť pohybov postáv je krásna ale keďže sa to po väčšinu času odohráva v tme je trošku problém v orientácii postáv pretože sú nonstop zpola zahalené v tme. Zaujímavé sú niektoré technické riešenia sveta budúcnosti. Ďej by som povedal, že nie je až tak vyhrotený ako by sa patrilo a v podstate tu nie je žiadny nový nápad ktorý by film vyzdvihol z priemeru. Celkove to však bolo zaujímavejšie ako Sin City. (09.07.2007)