Suzumija Haruhi no júucu

Zase jeden z těch případů, se kterými se buď úplně minete nebo si je zkrátka beznadějně zamilujete. Nevím, jestli mám takovou úchylku na holky typu "sassy girl", ale Suzumiju jsem si už po prvním díle (dobře, ten nultý nepočítám) fakt děsivě oblíbil. A u ostatních členů SOS brigády to samý – Asahininu roztomilou nesmělost, Kjónovu nezúčastněnost a pesimismus, pro změnu zase i Koizumiho optimismus a nejvíce Jukiny lakonické, v jedné a té stejné tónině přednášené, přesto tak zamotané odpovědi. Nechronologicky uspořádané epizody jsou podle mě zajímavým tahem, který dodává seriálu ještě takový těžce specifikovatelný šmrnc a naprosto vynikající ending, který jsem si musel vždycky po skončení přehrát, je jen takovou malou, sladkou třešničkou na jinak skvěle upečeném dortu, po němž budete mít sto chutí se Haruhin tanec taky naučit. :) Itadakimasu, dámy a pánové, tohle je fakt vydatnej chod. (06.11.2011)

Tak nějak nemůžu najít důvod, proč je zrovna tenhle seriál tak vynášen do nebes, jasně, b´všechno tu funguje tak jak má (až na to anachrologické řazení dílů, i to by se podle mě mělo řídit nějakým pravidlem, nebo pojným prvkem, nic z toho tu nevidím a kdybych na to nekoukal v jednodenním vrhu, dovedu si představit, že by mě to štvalo), jenže všechny postavy jsou až moc figurkovité a nenabízí moc hlubšího a jsou hrozně jednopolohové, aneb ten je veselý, ta je tichá, nebo po případě ta má velké kozy a tváří se roztomile, jenže co je nejhorší je fakt, že i přes to všechno to funguje dobře, byť například naroubování mimozemsko - časocestně - psionické linky považuju za hrozně pitomé a ne moc funkční, obzvlášť když se jedná o zcela zbytečné pokusy o něco jako souboje. Znovu podotýkám, že i tak to funguje dobře (což mě popravdě docela překvapuje, když tu vlastně pořád dštím věci, které se mi nelíbili a ještě jich pár bude). Dost možná je to i tím, že hlavní ženská postava, střelená Haruhi Suzumiya mi připadá jako nejnudnější ze všech, ale což, zřejmě jenom pěstuji jiný druh úchylity, čímž se geniálním oslím můstkem dostávám k další věci, která mě docela štvala a to je někdy až moc velká podbízivost, aneb první díl vlastně nemá jiný důvod existence, než ukázat co nejvíc koz v kostýmku zajíčka, což samozřejmě nic proti anime záběrům na školačky v kostýmkách, ale... Ale stejně tomu ty čtyři musím dát, což mě vlastně docela štve, protože ono je to vážně dobře udělaný, jdu se zbičovat... (06.07.2014)

Vše, co by se o tomto seriálu dalo napsat již napsáno ať už výše nebo níže. Já jen přidám, že ono zvláštní řazení epizod mě mátlo, a já se neustále přesvědčoval, že se ve skutečně dívám na tu správnou. Potíž je v tom, že to řazení začíná už v prvním díle, takže jste hozeni v podstatě do seriálu s vytřeštěným obličejem a pokleslou čelistí. Dále bych rád napsal, že takto vyvážené hlavní postavy, potřeštěné Haruhi a vážného a realistického Kyona, jsou v anime ze školního prostředí viděny zřídka. Zatímco Haruhi vás upoutá svým excentrickým chováním, Kyon si od ní nenechá jen tak vše líbit a skvěle vše glosuje. Tady mě napadá srovnání s Love Hina, kde ten nepoměr doslova bije do očí. Vzhledem k tomu, že se na podzim chystá nová řada, neřeknu tedy Sbohem, ale Na viděnou, Sněhurko, spící krásko. Copy mě vzrušují. Pokaždé, když jsi měla cop, seknul ti tak, až to byl zločin. 100 % (03.01.2007)

To bylo někdy koncem roku 2008, možná začátkem roku 2009, kdy jsem na tuhle Haruhi poprvé narazil. S anime jsem v podstatě znovu začínal, měl za sebou několik z těch nejznámějších šónenů, občas se podíval na něco z tehdy vycházející sezóny (nečekaně jsem vyhledával další šóneny) a začal jsem se aktivně zapojovat do komunity na stránkách Anime Crazy. A tehdy se objevila zpráva o nové Haruhi, která má začít brzy vycházet a já si musel přiznat, že neznám ani tu původní a proto nechápu, co je to za událost. A tak jsem se logicky rozhodl, před tím, než začne nová verze, se do té původní obout. Tahle Haruhi byla prvním anime, co jsem viděl, které vyprávělo příběh nelineárně a já se poprvé musel snažit pobrat co se děje a skládat si obrázek celého příběhu tak, jak jde vlastně za sebou, a i když mi to přišlo strašně originální a zábavné (opět připomínám, že v té době jsem znal akorát ty velké shóneny, do kterých jsem byl zažraný), tak mi to z části nebylo zase až tak při chuti, přeci jen chtít nějaké velké přemýšlení a představivost po dvaadvacetiletém mladíkovi, který si chce život jen pořádně užívat, bylo v té době asi trochu moc. Naštěstí jsem se na seriál díval v rámci pár dní, a tak jsem nezapomínal, co se kde událo, všímal a pamatoval si většinu detailů, a tedy si dokázal v podstatě celý příběh dobře a uspokojivě složit. Bylo to také první anime, kde jsem se setkal s hrdinou s takhle intenzivními vnitřními monology a zjistil, že mi to hodně vyhovuje, protože pak dokážu postavu a vše co kolem děje snadno a dobře pochopit a víc si užívám její pohled na věc. Také jsem se u Haruhi utvrdil, že mám rád bláznivé a podivné ženské charaktery, které některým přijdou třeba jako otravné, ale já se s takovými dívkami vlastně nenudím, naopak obdivuji a užívám si jejich energii. Mělo to i zajímavou atmosféru, kterou podtrhoval již zmíněný styl vyprávění a hlavně fakt, že vše bylo sympaticky pomíchané. Zkrátka Haruhi se mi tehdy líbila, bylo to něco nového, otevřelo mi to obzory, ale nebyla to úplná láska. Každopádně můj tehdejší dojem, a i ten dnešní po lehkém připomenutí celého Haruhi světa je silných 8/10, i když dnes je to především proto, že jsem našel obdobné seriály, které jsem si dokázal užít víc, jako třeba první Monogatari. Ale i tak byla Haruhi 2006 silný zážitek a samotného mě překvapilo, jak dobře mi dojem z něj utkvěl v paměti i po těch letech, stejně jako to, co bylo potom s Haruhi 2009... (11.12.2021)

Čo sa minulého roka týka, hovorilo sa najhlasnejšie o dvoch anime. Prvým z nich bol podľa mňa veľmi preceňovaný Death note, a druhým práve Suzumiya Haruhi no Yuutsu. Hoci by som podľa rozprávania čakal, že ma zaujme skôr prvé z nich, nakoniec ma dostala práve rázna veliteľka SOS Brigády Haruhi Suzumiya. Ako tu už viacerí píšu je seriál radený nechronologicky. Myslím však, že to nevadí pretože to jednak umožní držať diváka v napätí tým, že dlhšie akosi nechápe o čo tu ide a snaží sa na to prísť sám a jednak sme nechronologické radenie epizód ešte v anime často nevideli. Seriál však nie je z tých, ktoré by nevyhnutne potrebovali rozhádzať dej tak, aby pôsobili inovatívne. I obsahom je v rámci kókó anime dosť originálny. Animačne je to jedno z najkvalitnejších anime aké je možno vidieť; stále sa čosi hýbe a záverečný taneček si s chuťou pozriete po každej epizóde. Dievčatá sú nakreslené božsky, hlavne Suzumiya je úplne božská ;-). Keďže je anime adaptáciou prvej z desiatich noviel o potreštenej stredoškoláčke, máme sa isto na čo tešiť. No a ten výrok čo tu má Idaho je geniálnou bodkou za seriálom . Deviatka je len za to, že seriál je akosi neukončený a celkovo ho prehodnotím až sa skončí 9/10 (06.04.2007)