Žízeň

Původně jsem ani netušil, že Thirst bude opět taková černá a ďábelská komedie jako Parkovi předcházející snímky. Program byl bohužel takový, že jsme se na film dostali až na třetí projekci, kde proti upírskému melodramatu stál kontroverzní Antichrist. Ten nás však nenavnadil natolik a Trier je navíc pěkný úchyl, abychom si na něj pokempili lístky a tak byla volba jasná, alespoň pro mě. Přítelkyně ještě netušila, do čeho vlastně jde, neboť žádný Parkův snímek dosud neviděla a kdyby věděla, co ji čeká, asi by raději zvolila mluvící lišku a uřezané genitálie. Když se za tímto krvavým, pro někoho i příliš násilným, místy dokonce šokujícím a zároveň vtipným počinem ohlédnu, vidím celkem originální pojetí tohoto tématu, které je navíc zpracováno jedním z mých nejoblíbenějších režisérů vůbec. Pokračujeme v nechutnosti, jedna z těch silných scén je ta, kde kněz Sang-hyeon hraje na flétnu, tou však proudí něco jiného než vzduch a právě díky takovým místům se jistě nejednomu divákovi obrátil žaludek. Co se týče té brutality, kdo přetrpěl třeba Martyrs, přežije jistě i tohle. Když pominu tyto zvrácenosti, sex, zabíjení a krev, těchto prvků je totiž ve filmu docela dost, jsou zde i ty divné scény, které mám na Parkovi nejraději. Jedna z nich je ta snová s trojicí postav a kamenem v posteli. Herecké obsazení nemohlo být snad vybráno lépe a Song Kang-ho jako padlý kněz zamilovaný do vdané ženy dokáže výborně zahrát snad jakoukoli postavu. 133 minutová stopáž mi vůbec nevadila a kupodivu bych ani nestříhal. Trochu bych zkritizoval CGI, animace skoků nebyly zrovna zpracovány nejlépe, jsou spíše průměrné, pro film však dostačující. Technická stránka je jak jinak než skoro dokonalá a na takové vizuálně lahodné a umělecké dílo s ladícím hudebním doprovodem je radost pohledět nebo taky někdo bude třeba zhnusen a půjde se tak akorát vyzvracet. (9/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

Podobně závažné etické otázky ("co lze učinit v dané situaci?") jako ve své trilogii o pomstě, řeší Park i ve svém posledním snímku. Hned z několika důvodů je to obtížnější odhalit a docenit. Jednak je potřeba si všímat jak se postupně film více a více noří do různých žánrů (neboť na začátku se tváří jako běžná festialová artovka, od níž by se v zásadě motiv upíra, který je navíc knězem, dal odpárat), přičemž je ještě potřeba být nalazen na fakt, že od komedie, přes horor k dramatu se to dá stihnout během pár vteřin. Morální dilemata se ke všemu nikterak neprojevují v dialozích, který je ostatněš minimum, a je třeba je vyčíst z jednání a hereckého projevu hlavního hrdiny. V technicky podmanivém, opojném a zároveň zneklidňujícím balení (kde se často prostopují techniky navozující napětí mezi digitální opulentností snímání a realistickým přístupem) se odvíjí drama o vztahu lásky a etiky u bytostí, které nejsou ani lidmi ani zvířaty. (07.07.2009)

Tíživě depresivní - to je charakteristika, která mě při sledování tohoto filmu napadala nejčastěji. Přitom je to dobře udělané, atmosférově výborné, dostatečně (úpírsky) kreativní a Kang - ho Song je PAN herec (napadlo mě už při filmu JSA). Jen tento film nemám aktuálně náladu ukazovat manželce a podívat se na něj znova. Té tíživosti bylo moc. ■ P.S. Nemohu si pomoci, z úpírských filmů u mě letos stále vítězí švédský Låt den rätte komma in. Přestože může vůči "Žízni" působit v některých okamžicích amatérsky. (23.12.2010)

Predem vseho musim rict, ze aby jste si byli aspon trochu schopni utridit nazor na tento film, je naprosto nezbytne videt ho az do sameho konce. Ne proto, ze konec je nejak zavratne dulezitou casti filmu, ale proto, ze Zizen je od zacatku az do konce protkana scenami, ze kterych clovek muze mit smisene pocity. Ty se vsak jako skladanka utridi v neco vyjimecneho. Urcite to neni film pro kazdeho a jsem si jista, ze bude mit velmi rozporuplne prijeti i u nas v CR, nicmene dle meho nazoru si oceneni z Cannes zaslouzi. Pribeh at uz je sebevic pritazeny za vlasy, pusobi skutecne a plyne a i pres pomerne velkou davku zvlastnich efektu hladce a nekrecovite. Song Kangho by mel byt Jizni Koreu oficialne uznany jako narodni poklad. (10.06.2009)

Nevím sakra jak tenhle korejský film charakterizovat několika slovy... Fantaskně zemitý, horrorově černohumorný a zvráceně poetický psychothriller? To zní hrozně... Zkrátka je to extrémně estetický asijský horror, nebo spíš softhorror. Nečekejte nějaké vlasaté holčičky, tohle je úplně jiná liga. Když se řekne "film o katolickém knězi, který se změní v upíra, vzdá se kněžství a začne žít se ženou, kterou nakazil vampýrismem", může to působit banálně, nebo fantasmagoricky... Tenhle vydatně pohledný, atmosféricky silný a řekl bych i originální film je třeba vidět na vlastní oči, a pak ať si na něj udělá každý názor sám. Já už ho viděl dvakrát a určitě ne naposled, miluju asijské filmy, obzvlášť horrory, a tohle je určitě jeden z pomyslné Top 5 mých asijských filmových zážitků. Kdo má rád svéráznou šikmookou kinematografii, neměl by být zklamaný. (04.04.2013)