Obsah
-
Televizní film Prosté krutosti, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století, je volně inspirován motivy ze života MUDr. Josefa Thomayera, o němž znalci tvrdí, že byl nejvýznamnější a nejrázovitější osobností českého interního lékařství na přelomu 19. a 20. století. Byl nejen vysoce vzdělaný odborník, který po sobě zanechal důležitou vědeckou literaturu, ale také přítel literátů a talentovaný prozaik se smyslem pro humor. Byl navíc velký vlastenec a lidumil - v rodném Trhanově nechal postavit na svůj náklad chudobinec. Josef Thomayer (23. 3. 1853 - 18. 10. 1927) - profesor na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a výrazný představitel české školy interního lékařství - však není jedinou hlavní postavou tohoto příběhu. Tou druhou je chlapec Štěpán, který trpí akutní leukemií. Profesor Thomayer se v té době rovněž dozvěděl o své nevyléčitelné nemoci - jestliže chlapci zbývají poslední týdny života, Thomayerovi roky. Ale přesto nebo právě proto chlapec dokáže starému lékaři předat upřímnou, čistou životní energii, ze které pramení i lékařův pocit, že alespoň na sklonku života poznal jakéhosi vnuka. Štěpán trpí nevyléčitelnou chorobou a přesto tato mezní situace v něm rozeznívá nikoliv pasivní odevzdanost, nýbrž potřebu intenzivního přilnutí k životu a tvůrčí potřebu vyjádřit svůj vnitřní svět. Sblížení se starým lékařem a jejich neformální vztah pomáhá chlapci překonávat osamocení i zdravotní krize. Je to příběh o posledních věcech člověka. O věcech nejprostších a zároveň i nejkrutějších. Zrovna tak je to příběh o velké naději. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Sfinkter
Velká postava lékařství Thomayer se v českých podmínkách musí spokojit s hodinovým pokusem o film. Postava, z jejíhož života by velcí režiséři s velkýmy producenty dokázali vybudovat stopadesátiminutové drama. Bohužel jsme v podmínkách českého filmu, kde se momentálně točí ucházející filmy pouze o obyčejných lidech, to nám jde dobře. Ale v zemi s tisíciletou tradicí a desítkami velkých historických osobností je to trošku ostuda. Škoda, že nejdou vrátit padesátá léta tvorby Otakara Vávry, která by prošla antikomunistickou očistou. Brzobohatý se dané role zhostil téměř bezchybně, i když režisér se scénáristou neposkytli ani průměrné podmínky k průměrnému dramatu. Nic proti Vladimíru Drhovi, ale kdo zhlédne jeho režijní filmografii, tak ani nemůže čekat umělecké zázraky.(6.5.2008)
-
Slimak
Alespoň že má Mudr.Thomayer nějaký filmový pomník...je to celkem slušné...lepší nežli nic.(7.5.2008)