Tam za lesom
Režie:
Pavel BlumenfeldScénář:
Pavel BlumenfeldKamera:
Václav HuňkaHudba:
Jiří PauerHrají:
Július Vašek, Jiří Vala, Tibor Kiss, Mária Markovičová, Oľga Adamčíková, Jana Werichová-Kvapilová, Emil Horváth st., Jozef Kramár, Milan Charvát, Ján Bzdúch, Pavel Molčík, Vladimír Kostovič (více)Obsahy(1)
Každý správný voják bojoval za druhé světové války samozřejmě na sovětské straně - a to platilo i pro československou jednotku. Stateční vojáci, mezi nimiž nechybí ani cikánský mladík odhodlaný stát se po válce strojvůdcem, se chystají na boj o Dukelský průsmyk, o každou píď země musí tvrdě bojovat. Úspěch vykoupí vlastní krví... Jedná se o státotvorný, ideologicky pravověrný film, který dnes může připadat jak směšný, tak nadutý. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Pozoruhodné dílo, které válku přibližuje z málo známého zorného úhlu. Ženistů, zbrojířů, těch, kteří neútočí ve ztečích, ale na nichž úspěch oslnivých ofenzív také záleží. Průchod slovenskými horami nebyl snadný a vroubily ho krvavé ztráty. Mír prožívali i ti, kteří byli na nemocničních lůžcích v lazaretech všeho druhu. Rub války je součástí její líce. Je dobré to vědět. I válka má svou prozaickou každodennost. ()
Mírně obtížné hodnotit válečný film z roku 1962 dnešníma očima. Jsme doslova zahlcení válečnými filmy, které staví především na akci a na efektech. Tento film je postavený hlavně na konverzaci, což může připadat nezvyklé, zdlouhavé nebo dokonce nudné. Ale nějakých 15 let po válce nešlo nikomu ukázat především bojovou techniku a akce, šlo o to ukázat člověka. Oslavit hrdinství, ukázat obyčejné vojáky a také demonstrovat nesmyslnost války. Tohle se tu jednoznačně povedlo. ()
Ako vojnový film ponúka strašne málo akcie, čo pri bojoch na Dukle v "Údolí smrti" zamrzí dvojnásobne. Pochopiteľne, bola to vízia režiséra a ako spomína i užívateľ Master19, pomáhal i Miloš Forman. Režisér to podal na môj vkus až príliš "básnicky" s množstvom zadumaných pohľadov a fráz. Dialógy sú často prázdne a takpovediac o ničom. Atmosféra je fajn, chvíľu to má svoje čaro, ale čakal som príbeh a ten nie a nie sa rozbehnúť, až som v závere zistil, že tu vlastne žiadny nie je. Mladý J. Vašek sa do úlohy dobráckeho poručíka hodil. Osobne mňa najviac vo filme potešilo východniarske nárečie. Postava cigána ma vo filme trochu zarazila, ale neprekážala. Takých ako on tam určite veľa nebolo, ak vôbec. Poniektorí by možno k nárečiu potrebovavi titulky, ale našťastie sú to iba krátke a celkom zrozumiteľné vety a to aj pre Čechov. "Tu sme maľi zgegnuc a my tu hľedame kefku na zuby"...Inak vývoj zubných kefiek dosť pokročil. Dnes také " ščotky" používame na topánky...60%. ()
Velmi trýznivě podaný snímek o četě, která si razí s kulomety v ruce cestu domů, jednotlivé osudy se vytrácejí s četností střetů s německými okupanty a pomalu ale jistě postupují k nějvětšímu střetnutí naší válečné historie... vrátí se vůbec některý z nich opravdu domů.?! ()
Byť je film samozřejmě promořen komunistickou ideologií, je tu spousta věcí, ktrerá mně brání jej strhat.Jůlia Vaška mám zafixovaného jako sedmdesátkového herce většinou z normalizačních filmů. Divoké rozcuchané vlasy, fous, kotlety a často holiny - zkrátka mundůr dělníka na stavbách tak si jej představím když mi někdo řekne to jméno. Tady měl opravdu hezkou roli a dá-li se to tak říci slušela mu i ta uniforma. Spíše než o válečný film jde o film psychologický. Dukla. Netřeba dodávat více. Naši vojáci se už těší domů. Už jsou jen kousíček od vlasti, už je to jen támhle za tím lesíkem ta hranice na kterou se každý roky těšil... Jenže vraždění a válečné běsnění stále pokračuje. Někomu by se to mohla zdát přitažené za vlasy, ale já chápu toho vojáka co po smrtelném zásahu ještě doklopýtal těch pár metrů aby zemřel na vlastní půdě. Když už vojáci osvobozují vlastní zemi, počítají kdy budou u svých blízkých a jaké to bude až půjdou slavnostním průvodem po Václaváku... Netuší, že konec je ještě daleko, že ještě potrvá mnoho týdnů než se ti šťastnější setkají se svými blízkými... Bojových scén je ve filmu poskrovnu a když už tam jsou je to spíše na škodu. Ty tři otočky po zásahu si mohl Vašek odpustit, bylo spíše baletní vystoupení nez zásah od granátu. Co ve filmu zaujme je krom tanku T34 čistě americká technika. Všichni jezdí jen v Jeepech nebo Dodge. Náklaďáky jsou také americké. Kdo ví o Lend and Lesae nebude překvapen, ale zde je to vážně zajímavé, protože té americké techniky je tu celá kolona. To nikde soudruzi v roce 1962 nesehnali ruskou techniku? Ve filmu je krásná i kamera, škoda, že to nebylo v barvě. Z našich má pěknou roli Vala. Je zde ještě mladý vousatý. Nevadily mi ty jeho revoluční myšlenky, protože řada lidí takhle za války uvažovala. OK Němec je poražen a co bude dál? Bude dál chudoba? Nedostatek práce? Nepůjdeme za chvilku zase bojovat protože si nějací páni vyhlásili válku? Jak říkám, když se člověk vžije do myslí jednotlivých postav a trochu vezme shovívavě tu ideologii i to nadšení vždy když se jednotka setká s Rusy a jejich kapitánem, je tohle docela hezký ale smutný film. Za závěr dávám o hvězdu navíc. žádný Václavák, žádné davy, žádné provolávání slávy... Jen vesnický oříšek, který ani netušil proč se rozezněly zvony na všech věžích... Dávám za 3 machorky. * * * ()
Poetické válečné drama. Že to nejde dohromady? Ale jde. A překvapivě celkem dobře, což potvrzuje tento netradiční československý filmový počin. Nedostatek bojových akcí je vynahrazen zajímavými filozofickými úvahami. Nejpodnětnější je určitě ta o tom, proč jsou války. ()
Zvláštne postavený vojnový príbeh, striedajúci slabšie, nudnejšie scény so silnými, poprípade humornými. Kamera je skvelá, Július Vašek taktiež, ale žeby sa film obzvlášť zapísal do môjho vedomia, to sa nedá povedať. ()
Júúúj to bolo pamaléé ...zábery na hlavného hrdinu ,ktorý recituje oduševnené vety....potom už len občas sa strieľa,chodi s kamarátom po domoch na večere a....tak.... oslobodenie ...hrozné tempo ako knižky od K.Maya ak niekto vie čo tým myslím.... moja zaujímavos: Filmovanie prebiehalo v Levoči, Studenci, Úloži a Spišskom Podhradí. (dyfur) zamietnutá zaujímavosť:Július Vašek hral kladnú postavu - ako jednu z mála v jeho kinematografii. ()
Julius Vasek na spravnej - spojeneckej - konkretne sovietskej strane. A bojuje proti nacistickemu hnoju a gardistom. Slusne 3 a za 60 % ()
Dejove to pokulhava, jinak jde ovsem o velmi dobry snimek. Velice dobra atmosfera, kdy clovek nevi, ze ktere strany prileti kulka... Kamera taky ukazala celou radu dobrych zaberu. ()
Klasický vojnový film o bitke pri priesmyku Dukla, v ktorom pozorujeme zblízka, dá sa povedať face-to-face, bojovú púť Čecho-slovákov - vojakov i partyzánov, ich sny, nádeje, túžby, ideologické myšlienkové pochody, čo bude zajtra, pozajtra, po vojne. Skvelý charizmatický Vašek v hl. úlohe a chuť po domove, ktorú môžeme cítiť na každom kroku. Áno, chýba tomu silnejší scenár, aj dialógy sú jednoduchšie, ale to pravé, o čom bola vojna na týchto našich územiach, je tam verne vsadené. Teraz, keď čítam ofiko obsah, nechápem ako môže niekomu tento film evokovať prívlastky ako smiešny či nadutý. ()
Patetické, úsměvné, nudné.....Inspirované ruskou mentalitou.... ()
Nebýt těch keců o revoluci, která musí následovat hned po válce, krásný film. Nejen boj ale plno pocitů. Július Vašek se toho zhostil opravdu se ctí a umem, kamera na výbornou. ()
Zase raz hodnotný počin od súdruhov. Jedna len za snahu. 1 z 5 ()
Směšný a nadutý??? Rudá ideologie je dostatečně zastírána vlastnenctvím a polemikami o smyslu válek, což dělá z tohoto filmu koukatelnou věc, s řadou obyčjných lidí. Jsou v Polsku. Tam za lesem je Československo. Domov. Plánují, že za pár dní budou doma. Je léto 1944, takže cesta je ještě hodně dlouhá. Film je vyšperkován několika přestřelkami a zejména (jak už to v těchto filmech bývá) panoramatickými záběry na hory a lesy. Nevím, proč tento film nikdo nezná, není vůbec špatný. Nakonec musím ještě zmínit, že jako pomocný režisér se na tomto filmu podílel i začínající Miloš Forman. ()
Kultovy dukelsky priesmyk, kde sa vojaci prebijali ku svojej vlasti. Z tohoto filmu som nemal dobry pocit, ale obcas ma nejake sceny uputali. Tych bojov tam ani nebolo moc, skoro vobec. Najlepsi z filmu bol ten vychodniarsky cigan, ked sa vratil hladat svoju blbu kefku a ked nadaval na toho nemeckeho pilota:) ()
Snímek je zcela poplatný době a tak z každičké vteřiny vyzařuje ideologické vlastenectví, touha po domově a hlavně, a to je ze všeho nejdůležitější, touha po vítězství. Na atmosféře je patrná poetika, ale myšlence celého příběhu to nijak neubírá. Pravě naopak. Vojáci, kteří prošli Dukelským průsmykem prostě musejí nějak vypadat. Byli lidi jako my a ne žádní váleční hrdlořezové. Celkově to tedy není jako běžný válečný snímek, neboť použití oné poetiky vše vrhá do zcela jiné roviny. Napůl válečný, na půl umělecký film, který dnes může posloužit snad už jen pro filmové fajnšmekry. Ostatní bude velice nudit. ()
Přežitelné jedině rychloposuvem 1,4 – 1,6násobnou rychlostí. Soudruzi občas pustí skrze Valu pravdu: „Války si vymýšlí páni.“ Co to je ze začátku za armádu? To sou ňácí zběhové nebo co? Němci si udělají chytře kulometné hnízdo v mraveništi. Zhola o ničem. Film pouze pro fandy války. Poetický film z války. Teatrální baletní umírání po zásazích. Morseovkové umírání na konci to už byla fakt tragikomedie. ()
Blumenfeld tam frontu prošel jako voják - a je to na filmu znát, žádné hrdinské pózy, ale obyčejný život na frontě, problémy, vztahy, uvažování nad životem a nad tím, co bude. Kdysi byl film nedoceněn, dnes potvrzuje, jak plodná byla šedesátá léta i pro méně významné tvůrce. ()
Tak tohle je hodně zvláštní film, něco mezi válečným snímkem, ovšem prakticky úplně bez bojových scén, a pokusem o čistě umělecký film. Bohužel to tak úplně nefunguje a Tam za lesem má vysoký potenciál diváka unudit k smrti. Od tak významné bitvy, příkladu hrdinství našich vojáků a zároveň takového krveprolití jako byla Dukla, jsem očekávala víc. Film má jistě řadu některých pozitiv, jako např. snahu o psychologii jednotlivců a zobrazení jejich dílčích prožitků a úvah, rovněž některé scény byly z vizuálního hlediska opravdu umělecké. Cením si i některých detailů jako nábojnice v mraveništi, kulky odrážející se v poli při náletu, hlemýžď v trávě. Taktéž atmosféra při večeři ve venkovské chalupě či na faře a v některých dalších momentech a celková osamělost i únava byly hmatatelné. K tomu úvahy o smyslu válek, zdánlivě absurdní hledání kartáčku na zuby a spousta opravdového bláta. Jsou tu ovšem dva problémy. Tím prvním je, že veškeré úvahy (kterých je snad až moc) pronáší špatně vybraný herec, z jehož úst mi znělo téměř vše tak nějak teatrálně a nevěrohodně. Když si na jeho místě představím někoho jiného, jak říká totéž, je to lepší a některé věty scénáře vlastně nepůsobí tak špatně. A příliš přesvědčiví pro mne nebyli ani ostatní, s výjimkou Valy, který měl zoufale málo prostoru, a některých herců v maličkých epizodních rolích. Druhý problém je, že všechny výše zmíněné, zajímavé a leckdy působivé momenty by bylo třeba prokládat odpovídajícím způsobem dramatickými a akčnějšími scénami, aby měly šanci správně vyniknout. Pak by rozhodně byly silnější. V neposlední řadě bych zacházela trochu jinak s hudbou, na některých místech bych ji vypustila, naprosté ticho by mnohdy přidalo výjevu na síle více než hlasitá dramatická melodie, a jinde bych ji možná naopak dala. Hlavním motivem filmu je touha po domovu, ovšem slova jako ideologické vlastenectví, jimiž se tu někteří ohánějí, bych v tomto případě ani v případě Tenkrát o Vánocích a mnoha jiných válečných snímků natočených za minulého režimu (kromě těch opravdu silně ideologicky podbarvených jako Tanková brigáda) nepoužívala. Jistě, hodilo se to do krámu, ale zároveň když se člověk zeptá veteránů druhé světové války, dozví se, že měli vztek na Němce, byli odhodlaní zvítězit za každou cenu, byli připravení i padnout, protože bojovali za svobodu a za vlast. Oni to tehdy opravdu tak cítili, a to včetně lidí, kteří Československo nikdy neviděli, jako byli volyňští Češi, kteří se na rozdíl od hrdinů výše zmíněných filmů neměli kam vrátit, protože jejich domov byl mnohdy totálně srovnán se zemí (Nemluvě o těch, kteří byli povražděni nacisty či příslušníky UPA a OUN, ukrajinskými naconalisty, kteří bestiálním způsobem vyhlazovali polské civilisty a někdy svou pomstu zaměřili i vůči Čechům pro jejich pomoc polským sousedům.) Pamatuji si, jak kdysi v jednom dokumentu říkal jeden z účastníků boje na Dukle, že zpívali československou hymnu, aby Němci na druhé straně zákopů dostali strach, aby věděli, že nestojí proti Američanům a dalším, kteří by je brali do zajetí, nebo se vzdali, ale že stojí proti Čechoslovákům, kteří na ně mají pifku, budou bojovat do posledního a nebudou s nimi mít slitování. A prý Němci ten strach opravdu měli. Na závěr bych řekla, že v případě tohoto snímku tedy není na vině ani tolik patos, jako spíše špatná dynamika filmu, díky níž se snímek zoufale táhne a vleče odnikud nikam. Viděla jsem jej jednou a nijak zvlášť netoužím vidět jej znovu, jakkoli nepatří k počinům, na které bych asi zcela zapomněla. () (méně) (více)