Nejkrásnější hádanka

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Tahle se náhodou povedla. Troška a ty jeho novodobé pohádky většinou za moc nestojí, ale tady tu jsem přežil ve zdraví. Příběh sice moc originality nepobral, ale příjemné herecké obsazení a především první polovina bylo(a) dobré(á). Veroniku Kubařovou bych málem nepoznal a to jsem jí už viděl ve filmu Dívka a kouzelník ze stejného roku. No, i když popravdě si spíš vybavuju její „lechtivější“ scénky z toho filmu. Jan Dolanský byl bezkonkurenčně nejlepší na celé téhle hádance a hlavně kvůli němu dám přece jenom alespoň průměrné hodnocení. (04.10.2015)

Nemám rád pohádky a mám vůči nim averzi. Na předpremiéru téhle pohádky za účasti tvůrců jsem do kina vyrazil jen proto, že jsem zadarmo vyhrál lístky, jinak bych tuto pohádku ignoroval. Ale byl jsem velmi příjemně překvapený. Žádné nadpřirozeno se nekonalo a pohádka to byla velmi zajímavá. Dokonce tak zajímavá, že jsem od plátna nemohl odtrhnout oči a byl jsem zvědavý, jak to všechno dopadne. Takže můj dojem je více než pozitivní. Ale i přesto dávám tři hvězdičky, protože pokud bych dal lepší hodnocení, tak by to byl výsměch vůči kvalitním filmům, které jsem ohodnotil čtyřmi a pěti hvězdičkami. Takže zůstanu u průměrného hodnocení, ale i tak je to dobré hodnocení a musím říci, že pan Troška příjemně překvapil... (24.02.2008)

Dementní od začátku do konce, ale v rámci pohádkového žánru a zaměření na děti do 10 let po hodně dlouhé době snesitelný Troška, kterému se dá spousta logických scénáristických chyb odpustit především díky stylizaci, která mě osobně leze děsně krkem svojí úchylností a "čtyřprocentností", ale jako součást "hoštického" vesmíru funguje vlastně dokonale. Dolanský je navíc po celou dobu nad věcí podobně jako hláškující (nazdar!) Potměšil a roztomilá Veronika Kubařová. P.S.: Zdá se mi to, nebo budou mít za pár let všechny atraktivní české herečky v portfoliu Janákovy Rafťáky? Teda, ne že by na tom bylo něco špatného. ;) (23.02.2008)

Velmi milé překvapení! Zdeněk Troška překvapil a po otřesných pohádkových (a nejen pohádkových) slátaninách typu Z pekla štěstí nám připravil pohodovou pohádku s tradičním námětem od J. Drdy, v níž není nouze o zábavu, napětí, krásné záběry na naši vlast, dobře zvolené exteriéry a výborné herecké obsazení. Jan Dolanský zde má svůj velký koncert a kladu si otázku, proč není více obsazován v pohádkách? Hraje opravdu skvěle, uvěřitelně a navíc je i sympaťák. Veronika Kubářová se role princezny zhostila také velmi dobře a je nutné podotknout, že jí to opravdu moc slušelo. Nemám problém s čtyřhvězdičkovým hodnocením, protože dobrých, ale opravdu dobrých pohádek po roce 1989 nevzniklo mnoho. Nejkrásnější hádanka je jednou z toho mála, které stojí za vidění. Klasický pohádkový nedostatek: Tak jako ve většině pohádek, tak i tu můžeme vidět královské písemnosti ve formě svitku, což je nemožné. V těchto dobách se již neužíval papyrus (krom papežské kanceláře), nýbrž pergamen, který se nestáčí, ale skládá. To je ovšem nepodstatný detail :) (28.05.2011)