Chybný pohyb
-
Falešný pohyb
-
Falsche Bewegung
-
Falošný pohyb
-
Wrong Movement, The
Drama / Psychologický / Road movie
Západní Německo, 1975, 103 min
Režie:
Wim WendersObsah
-
V pořadí čtvrtý celovečerní Wendersův snímek získal při udělování německých Státních cen v roce 1975 celkem šest zlatých filmových pásů - za režii, scénář, kameru, kompars, hudbu a střih. Příběh je velmi volnou adaptací Goethova románu Viléma Meistera léta učednická a napsal ho Wendersův dvorní scenárista Peter Handke. Hlavní hrdina (Rüdiger Vogler) se vydává z rodného Glückstadtu směrem na jih. Chce se stát spisovatelem a doufá, že na cestách získá inspiraci. Potkává mnoho lidí, s nimiž vede intenzivní rozhovory... Ve filmu s námětem významu negativních zkušeností pro lidský život hrají dále mj. Hanna Schygullová, Hans-Christian Blech či Nastassja Kinská. (oficiální text distributora)
V pořadí čtvrtý celovečerní Wendersův snímek získal při udělování německých Státních cen v roce 1975 celkem šest zlatých filmových pásů - za režii, scénář, kameru, kompars, hudbu a střih. Příběh je velmi volnou adaptací Goethova románu Viléma Meistera léta učednická a napsal ho Wendersův dvorní scenárista Peter Handke. Hlavní hrdina (Rüdiger Vogler) se vydává z rodného Glückstadtu směrem na jih. Chce se stát spisovatelem a doufá, že na cestách získá inspiraci. Potkává mnoho lidí, s nimiž vede intenzivní rozhovory... Ve filmu s námětem významu negativních zkušeností pro lidský život hrají dále mj. Hanna Schygullová, Hans-Christian Blech či Nastassja Kinská. Komentáře uživatelů k filmu (32)
-
Aluska88
Mé první setkání s tvorbou Wima Wenderse a musím říct, že velmi mimořádné, příjemné a zvláštní. Je zajímavé, jak strašně rychle mi těch sto minut uteklo. Již od počátku mě sice trochu zarážela logika v jednoduše vzniklých vztazích mezi hlavním hrdinou a postavami, s kterými se setkal. Vůbec se neznali, ale hned spolu začali podnikat "road movie." Jak jednoduše navázal vztah s dívkou, která se dívala z okna vlaku jedoucího na druhé koleji, obdržel její číslo a za chvíli se již setkali, jakoby to byli dávní přátelé. Nebo situace, že sedíte ve vlaku a najednou si k Vám přisedne dospívající, mlčenlivé děvče a opře si o Vás hlavu, mi nepřišla příliš pravděpodobná. Poté jsem nechala logiku stranou a začala se ponořovat do minimalistické psychologické sondy lidského jedince a témat, která jsou mi blízká, a jsem vždy ráda, když je na ně ve filmu zaměřena pozornost. Samota, prázdnota naší existence, odloučení, nepochopení světa, kde svět nechápe nás, lidská duše a její hloubka a filozofování o tom všem. Záběry, kde mlčení či pohledy dokáží být ještě výmluvnější než slova. Skupinka lidí, která spolu dokázala krásně mlčet a dokázali beze slov pochopit pocity a myšlení toho druhého. Dokážeme s lidmi mluvit, ale jen s málokterými máme pocit, že si dokážeme porozumět, vnímat a cítit toho druhého, i když mlčíme...(4.3.2012)
-
Vitex
Sen.(25.10.2009)
-
Tatatranka
Falešné pohybování se vpřed.(6.1.2011)
-
giblma
Tohle bude hodně sebezpytný komentář. Takové malé nakouknutí do rozháreného nitra Giblmy. Falešný pohyb mi totiž přišel neobyčejně intimní co se týče samozřejmého odhalování vnitřních pochodů postav,které hlavní hrdina na své cestě postupně potkává. Nejtajnější obavy, sny a touhy, potlačené zážitky, které jsou ale bolestně živé. Asi není dobré pouštět si film na splín, existence se totiž zdá být ještě tíživější, prázdnota hmatatelnější. Ve výsledku mi bylo hrozně nepříjemné, že jsem Chybný pohyb neviděla sama, stejně jako Wilhelm totiž nechci, aby mé zmítání někdo viděl. (Ale v pořádku, dva díly cynického Ať jedí koláče mě z hloubavé nálady zase dostaly.) Tezovitost? Neuvěřitelnost chování postav a násilné spojování dějových linií? Vždyť ono je to přece jedno!(24.2.2012)
-
fmash
Surreálný příběh o pouti a hledání. Hlavní hrdina jako Ahasver bloudí různými světy, představovanými vesměs uzavřenými myslemi jeho nahodilých souputníků. Bez citu a bez zadostiučinění se potýká s příběhy, jejichž zobrazení nemá smysl, neboť marnost nad marnost, všechno je marnost.(22.6.2010)
-
kusper
zvláštní snímek(18.3.2009)
-
marvan
Dialogy Handkeho scénáře jsou poetickým vyjádřením vnitřních hnutí postav, je to asociativní a nelogická řeč podvědomí. Wendersovo "rámování" obrazů tuto skutečnost nijak neuchopuje, Wenders opět využívá příběh pouze jako věšák na obrazy. Navíc barevný film odhaluje, že i autorova schopnost vyjadřovat se obrazem má své limity. Černobílé obrázky mu jdou mnohem lépe.(20.3.2010)
-
Cushing
Chybné kroky, Zmatené bloudění, nějak tak a já nevím jak ještě by se to mělo překládat, ale ne takhle toporně... Nastassja je k nakousnutí, byť pod jiným jménem (ale se svýma jedničkama!), ani jsem ji nepoznal, jenom mi někoho připomínala, byla tak mladá... Zato Hanna Schygulla se svým unylým projevem a svou protivně slovanskou tváří dokonale iritovala, ostatně jako kdekoli jinde... Možná to tak mělo být... Literárnější film je těžké si představit, byl tam ten Goethe, tj Vilém Meister, a pak ta citovaná díla, Eichendorffův Darmošlap a Flaubertova Výchova... Kdo to dneska ještě čte??!! A scénář psal Handke... Silné momenty, ale jak to začalo šustit papírem (zašmodrchaným ve staré remingtonce -- nebo v consulu?), měl jsem chuť zdrhnout... Ale vytrval jsem, a dobře jsem udělal, ó ano... Vždyť nastojte -- může diváka tenhle film ochudit? NIKDY! Leda znudit, to jo, ale to zas tolik nebolí, facka se mi zahojí... A to by bylo, aby se v hlavní roli leckterý z nás pražských inťošů nepoznal... Což ovšem neubírá na trapnosti, že pan Vogler byl na tu roli trestuhodně STAREJ!!! Vždyť tomu klukovi mělo bejt pod dvacet...(1.1.2009)
-
jitrnic
Film, kterému běžný divák asi neporozumí a možná jím i pohrdne a podle mě tak trochu právem, protože je spíš než čím jiným intelekuálsky bolestínským babráním se v sobě na pozadí absurdní dějové linky (takový předobraz českých chcípáckých filmů). Možná jsem to celé pochopil špatně (třeba díky neznalosti předlohy), možná se Wenders hlavnímu hrdinovi naopak vysmíval. Já jsem tentokrát Mistra zkrátka nepochopil.(22.8.2009)
-
pakobylka
Hlavního hrdinu podle jeho vlastních slov "nebavili lidé". S tím asi nic nenadělám. Mě zase nebavil hlavní hrdina - ani jeho společníci ... ať měli jakoukoli minulost. Nebavila mě jejich cesta, nebavily mě jejich (pseudo)intelektuální řeči ... nebavil mě příběh, který se dostal do slepé uličky a vlastně nikam nevedl. Je mi líto ... 2,5*(5.3.2012)
-
Vančura
Zvláštní film. Dle individuálního vyladění diváckých preferencí ho lze hodnotit v podstatě libovolně - někomu to může přijít jako nesnesitelná nuda, jiný v tom bude vidět geniální film. Osobně jsem rád, že jsem ho viděl - s Wendersovou tvorbou se seznamuji pomalu a "Chybný pohyb" je teprve třetím filmem, který jsem od mistra viděl. Až od něj nakoukám víc filmů, zřejmě můj názor časem více vykrystalizuje - zatím se mi Wendersovy filmy jeví jako nesmírně pozoruhodné, leč poněkud nudné a podivínské experimenty, kterým jsem zatím ne zcela přišel na chuť. Mimochodem herecky mě v tomto filmu příjemně překvapila přítomnost Hanny Schygully, německé herečky, která mě již před časem zaujala svými rolemi ve filmech mého velkého oblíbence Fassbindera.(11.3.2012)
-
Vodou
Nerad bych tento film hodnotil chybně, neboť jsem nebyl schopen se v určitých pasážích pocitově napojit a jako celek film vstřebat. Ale vzhledem k tomu, že některé pasáže jsou natolik geniální (cesta vlakem, procházka, debata o snu a odchod jedné z postav), ohodnotím film maximálním počtem, aniž bych měl pocit, že dělám falešný pohyb.(10.11.2009)
-
Renesco
Road movie o hledání inspirace k tvorbě svede náhodně dohromady šest postav, vyprávějících si na cestách Německem své sny, pocity a zážitky, a předčítajících ostatním ze své básnické tvorby. Za jednotlivými fragmenty, dávanými postavami k dobru, lze vidět jen drobné životní postřehy či žánrové pointy, které samy o sobě, bez „protažení“ do nějaké souvislé a jednotící formy, nic neznamenají. Wenders se vyjadřuje k důležitosti vyprávění, které dle něho tvoří kostru umělecké tvorby - ve filmu, který přímo demonstruje, jak je logika volně řazených point, myšlenek a pocitů, narušující logiku vývoje příběhu, matoucí a frustrující.(8.6.2011)
-
simply
První film, který jsem viděla odWima Wenderse ve mně zanechal zvláštní dojem. Je to vlastně nedějová road movie a přitom se tam děje strašně moc drobností. Zvláštní a působivý film, který asi nikdy nepochopím...3,5 *(12.3.2012)
-
pouler
Sázka na Wenderse nebývá nikdy špatná. Člověk se celý život učí... Ten Goethe z toho dýchá, navíc mi to oživilo vzpomínky na Německo, industriálně viděný Frankfurt nad Mohanem, rozpravy sama se sebou i s jinými. Krásné snění na břehu Rýna nebo na Mohanu... Preludium pro další filmy, které jen dovršily kvalitní filmařinu.(2.3.2012)
-
tomtomtoma
Tento film mě oslovil svými stále pokládanými otázkamy. Pokládá nám zásadní otázku proč vůbec žijeme. Za každým člověkem se skrývá jeho smutný příběh. Je to také film o osamění, o osamělosti duše, která nenalézá pochopení zrovna pro své otázky. Ne vždy to, co děláme, musí být to, co chceme. Do určité míry to považuji za vyjádření jistého myšlenkového a duchovního zmatku režiséra. Ale tuto zpověď o životní nejistotě o uvědomění životní nedokonalosti a malosti považuji za velmi zdařilou. Rüdiger Vogler v hlavní roli Wilhelma je nádherně destruktivní.(17.5.2009)
-
Lapacka
Film je inspirován románem J. W. Goetha, který asi málokdo z filmových fanoušků zná - včetně mě. Autorem scénáře je spisovatel Peter Handke. Jedná se tudíž o film, který je značně ovlivněn literaturou a filosofií. Při prvním shlédnutí na mě filmové vyprávění působila v tomto případě dosti artistně a toporně, teprve napodruhé jsem byl schopen některé úvahy lépe pochopit. Jedná se vlastně o putování začínajícího spisovatele, který se učí poznávat, chápat a prožívat příběhy okolo sebe. Několik postav, které se k němu přidají po jeho odjezdu od matky, mu vypráví různé příběhy a on s nimi vede dialog otázek a odpovědí, které se dotýkají jeho samotného, stejně tak jako těch druhých postav a v dalších rovinách třeba osudů Německa po válce - jednou z postav je bývalý sportovec a nacistický vojenský funkcionář, teď hraje potulného muzikanta, žebráka a slepce, jakoby pozůstalého po svém předchozím životě. Jako by byl určitou částí minulosti v přítomnosti Německa, o kterém je ten film. Je tam i zajímavá úvaha o tom, kde se berou totalitní ideologie - když si vypráví u krbu hrdina filmu a továrník v psichické krizi. Film, který je vlastně dosti nefilmový, filosofický. Zaujal mě až při druhém, soustředěnějším shlédnutí.(3.4.2011)
-
LeoH
Film, kde se nikdo ničemu nediví a divák by taky neměl – podstata sdělení tu leží jinde než ve vnějškové pochopitelnosti, víc než kdekoli jinde u Wenderse se hraje na symboly a vršení emocionálně působících motivů, hlavně těch iritujících (jako je postupné přibližování výstřelů během procházky nad řekou). Mírou sebestřednosti, latentního násilí a nakonec i otevřené agresivity mi to připomnělo tenhle Jakubiskův opus, který mi dodnes leží v žaludku (až tak, že si začínám říkat, že by možná bylo dobré se na něj někdy podívat znovu, jestli náhodou nezměním názor), barvičky jsou jak od Almodóvara, nejasně motivovaný děj a jednání postav si může podat ruku s pozdními lynchovinami, proplétání osudů přicházejících a odcházejících aktérů a vztahová houpačka zas dá vzpomenout na Fitzgeraldovo Něžná je noc, i když se tu cituje z úplně jiných literatur. A celé je to přitom jemné, lidské, nelynchovsky přístupné. Dost netypický kousek mého oblíbeného režiséra, který budu ještě nějakou dobu zpracovávat.(16.3.2012)
-
zdenik
nulové herectví a přesto víte, co se děje uvnitř... typický Wenders - silný obrazem a svou nepřístupností (hlavní postavy) podobný dnes většině z nás - i když toho chceme tolik říct(31.12.2010)
-
PikoloLungo
Přes celkový dojem (,který nechám na 4 hvězdičkách) jsou ve filmu scény, které bych v každém případě ohodnotila maximálním počtem - hlavně dlouhá procházka po vrstevnici. Jsou geniální a utkví v paměti na dlouho.(20.9.2011)
