Režie:
Linda Kallistová JablonskáScénář:
Linda Kallistová JablonskáKamera:
David CysařVOD (1)
Obsahy(1)
Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.
Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.
Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě.
(oficiální text distributora)
Recenze (132)
No s pánombohom, keď sa títo dostanú ku veslám.. U nás sú už dávno pri nich :( ()
Konzervativní mládež spíše vyvolává smích, rudá spíše hrůzu. Tedy nemůžu souhlasit s tím že by dokument ukazoval paralely. Na dokumentu jsem postrádal nějakou vnitřní koherenci, spíš působí jako podivné panoptikum podivných postaviček a střípků z jejich života. ()
Maximální prdel. I když je to trochu smutné. :) ()
Kdyby to tak byla fikce... ()
Dvě na první pohled odlišné strany, které jsou si pod drobnohledem tak podobné. Ano, mluvím o mladých komunistech a mladých konzervativcích. Každý má své modly, své barvy, ale jinak jsou stejní. Stejně hloupí. Přisuzuj to věku aktérů, díky kterému se někdy chovají opravdu trapně a pubertálně, řeší své malé spory a dětinsky brojí proti oponentovi. Takže to asi nebude reálná situace mezi normálními stranami, ale jen snaha mladších dokázat si, že jsou oni ti lepší. Rád bych někdy viděl vzájemnou konfrontaci aktéru, podpořenou pořádnými argumenty. Jinak rozdíly sjezdů komunistů a MK byly někdy velmi vtipné. Na jedné straně nadávající důchodci, alkohol v pet flaškách a laciné prostory. Na straně druhé umírnění, dobře vystupující MK popijející šampaňské v pěknýh halách. Doporučuji vidět! 4* ()
Skoro jsem se urazil. ()
Geniální vhled do života stranických omezenců. Docela rád bych si s oběma mladými lídry (a lídryní) :) promluvil. Než bych jim přiložil hlaveň k hlavě, za což bych asi dostal metál. Teď vážně - tohle panoptikum hlupáků není žádnou výjimkou ani ve všedním životě. Podle mého názoru se jedná o lidi s omezenou inteligencí (mluvím teď o komunistech), kteří se potřebují někam zařadit, stát se součástí něčeho většího. Kdyby to nebyla strana, byla by to armáda, organizace, nebo firma, je to úplně jedno. Takoví lidé jsou potenciálně velmi nebezpeční, protože mají "svou" nevyvratitelnou pravdu, kterou neumí podložit dostatečnými argumenty (což ani nelze) a tak se uchylují k demagogii. Na druhou stranu modrým konzervativcům jsou ideály takříkajíc u prdele, což je v dokumentu poznat z jejich chabých projevů např. na demonstracích nebo schůzích (samozřejmě kromě "lídra"), kde se většinou jen plýtvá prázdnými slogany, kterým by se snad muselo smát i čtyřleté dítě. Nevím, možná tomu někdo z nich snad ještě i věří. S těmihle klausjugend se stanou časem dvě věci - buď vystřízliví a odejdou, nebo ztratí zbývající morální zábrany a stanou se z nich další Kalousci, Langerové a Vondrové. No change at all. PS: pokud se vrátím k původní myšlence - hrozně rád bych si poslechl argumentaci těchhle komunistů ve prospěch jejich konstatování "Stalin/Lenin nebyli vrahové." Asi bych se královsky pobavil. ()
Jedni větší klauni než druzí, jen z těch rudějších jde tak trošku strach, kdyby dosáhli svého... Pořád lepší to solárko a škrobená konzervativnost a připíjení šampaňským ;) ()
"No, mně by se asi líbilo vnitro. Anebo školství. Nebo nějaký ekonomický resort, protože mám střední ekonomku." - "Já bych za tý normalizace byl fakt šťastnej. Prostě bych dělal svoji práci, bydlel v paneláku a miloval Sovětský svaz." Špatně padnoucí saka z Tesca na straně jedné, barety s rudou hvězdou na straně druhé. Vyvolat bitku se nakonec autorce nezdařilo, ale i tak je to velmi vtipný počin (zvláště když ty ksichty člověk zná). Nenudil jsem se ani minutu a mohu s klidem doporučit. ()
no ty vole, snad z toho jednou vyrostou... ()
Papouškovsko-Formanovske ražení... Hodně se tu nasmějete, přestože by vás mělo spíš mrazit... ()
Člověk se celou dobu směje jak jsou tam všichni vtipně naivní, ale pak si najednou uvědomí, že to až taková legrace není. Ty lidi myslejí ty věci co říkají naprosto vážně. Pro mě to přestala být legrace se, když v sále rozsvítilo a zjistil jsem, že sedím hned vedle jednoho z hlavních protagonistů z komunistické mládeže (ten s tím baretem).:-) ()
Po mě dokonalý dokument. Nejen že jsem výborně pobavil, ale taky zcela ujistil v tom, že jakékoli extrémy jsou zdraví škodlivé. ()
Nestranně natočený dokument a snad každý jasně vidí, kdo je tam debil. Ano, jsou to komunisti. ()
Přiznám se, že nedokážu posoudit, na kolik tento dokument splňoval všechny technické i teoretické požadavky, ale myslím, že se mu velmi dobře povedl zachytit fenomén politicky angažované mládeže. Mě osobně toto téma dost oslovuje, a jsem proto vděčná za jakýkoliv vhled do interních mechanismů fungování skupin, které pojí ideologie a možná trochu jednostranný pohled na svět mladého člověka. ()
Dost silné téma, vskutku bizarní panoptikum, ale šlo z toho vytáhnout víc. Nejvíc pobavily přesvědčovací akce, jak rudé (u památníku sovětského vojína), tak modré (já jsem vstoupil v šestnácti), tam se trapnost dala krájet. ()
Film nás přivádí do dvou názorově opačných táborů. Na obou stranách "barikády" stojí extremisté, z jejichž názorů jde strach. Tak, jak nám je dokument představuje, máme pocit, že tito lidé žijí úplně mimo realitu a více méně nedokáží objektivně posoudit dění kolem sebe. Pro mě je nejděsivější představa (která se navíc nejspíš stane skutčností), že tihle lidé míří do vysoké politiky a mají nám vládnout. Dokument také pěkně ukazuje, jak je vlastně celá aktivní scéna politicky angažovaných mladých lidí malinkatá - pěkně to bylo vidět na brněnské demonstraci k 17. listopadu, kde stálo na obou stranách asi 15 lidí a všem kolemjdoucím to bylo fuk. Člověk se pak jen těžko zbaví dojmu, že politika je vlastně jen úzký obor, kde se beztak všichni znají, kamarádí spolu a dohazují si navzájem kšeftíčky. Po formální stránce mi na dokumentu nejvíce vadilo, že nedokázal udržet nezúčastněnou "no comment" pozici, když byly do některých pasáží přidána hudba, prostřihy na politické debaty apod. ()
politika je pro malý děti.... (autor Josef Švejk). pošuci na obou stranách, modří jsou asi vyspělejší, s rudýma by se ale mnohem líp chlastalo... ()
Chvílemi komedie, chvílemi horor. Občas jsem měl pocit, že koukám na parodii na normální lidi, ale pak mě výroky některých aktérů usadily zpátky a někdy i dost vyděsily. Jinak se jedná o zajímavý pohled na život blouznivců na levé i pravé straně politického spektra ukazující, že ačkoliv k sobě mají tito lidé velmi daleko, tak v podstatě i blízko. Režisérka si nechává patřičný odstup. Ačkoliv je občas patrný údiv nad nějakými výroky. A vyzvánění "Dobrý den, u telefonu Václav Klaus" je vynikající :). ()
Málokdy se pouštím do hodnocení dokumentů, protože mám pocit, že člověka většinou svádí spíše než dokument jako takový hodnotit jeho protagonisty či zobrazené skutečnosti. V tomto případě se tedy nechám svést, protože po metodické stránce víceméně není co namítat, myšlenka je jistě zajímavá, dokumentaristka je patřičně nestranná a prostor pro obě strany je vyvážený. Jediné, co mi možná opravdu chybí, je nějaká významnější vzájemná konfrontace, i když ta pravděpodobně nastávala po zmíněných projekcích a dokument by jistě velmi protáhla a těžko říci jestli by přinesla něco nového. Všichni zúčastnění jsou totiž ve svých postojích natolik kovaní a neotřesitelní, že na jakýkoli jasný argument protistrany již mají připravený úderný protiargument, byť často samozřejmě naprosto demagogický, což platí zejména u mladých komunistů. Nejsem ani překvapen, že prakticky všichni zdejší komentátoři stojí svorně někde uprostřed, tj. prodělávají pravděpodobně klasický voličský vývoj středopravicového intelektuála, tedy principiálně odmítají KSČM, stejně tak silně zkorumpovanou ODS a ČSSD, lidovce považují pouze za nečitelné přicmrndávače obou velkých stran a před každými volbami stojí před otázkou koho tedy volit?...nejdříve se s nadějí dívali k Unii svobody, poté k tzv. Čtyřkoalici, po dalším zklamání přišli zelení (v mezidobí ještě poslali do Evropského parlamentu SNK-ED) a nyní už přemýšlí o hlasu pro Věci veřejné. Přestože se zařazuji také právě k této skupině, nesouhlasím příliš s dáváním Mladých konzervativců a Komunistického svazu mládeže na jednu úroveň, s tím, že jejich jediným rozdílem je opačný pól politické orientace. Hlavní rozdíl bych popsal zjednodušujícím příkladem – současná ekonomie civilizovaného světa by se dala popsat např. tak, že je dejme tomu soubojem mezi Hayekovci (pravice) a Keynesiánci (levice), zatímco mladí konzervativci skutečně mají jako jednoho z ideových vzorů Hayeka, komunisté vzhlíží nikoliv k seriozním ekonomům, ale především k polointeligentním revolucionářům typu Lenina, Ho Či Mina a Che-Guevary a nechávají si tedy vymývat mozky ideologiemi, které nejenže vedly k prolití mnoha krve, ale hlavně dávno dokázaly, že jsou především po ekonomické stránce cestou do pekla. Je totiž nesporným faktem, že komunismus nepoložila touha po občanských svobodách, ale především fakt, že nedokázal "dát lidem plné ledničky", tedy jednoduše řečeno skončil hlavně z důvodu trvale špatně fungující ekonomiky. Považuji-li tedy mladé komunisty za s prominutím idioty, konzervativce pak vidím jako lidi na sice vyšší intelektuální úrovni, ale zároveň ve většině případů jako bezpáteřní prospěcháře, kteří berou konzervativizmus hlavně jako cestu ke korytu a to v podstatě jakémukoli, což krásně dokázal jeden z nich, který by prý neměl problém zastávat ve vládě asi jakýkoli post včetně ministra financí, na kterého má výbornou kvalifikaci – maturitní vysvědčení z obchodní akademie. Hlavně, že chodí do solárka, aby jakožto politik "vypadal dobře“. Při představě, že tohoto člověka jednou voliči ODS vyšlou do poslanecké lavice se mi otevírá kudla v kapse. Bohužel si nedělám iluze ani o zbytku této party. () (méně) (více)