Holka jako já - příběh Gwen Araujo

Když je kluk chlap a holka ženská od narození, je to terno, ale mezitím je bohužel spousta odchylek, na které si společnost a především rodina, těžko zvyká. U tohoto přesvědčivého televizního filmu (jak jinak, když ho natočila jedna z mých nejoblíbenějších režisérek) mě stejně pořád svádí srovnání s http://www.csfd.cz/film/29419-kluci-neplacou-boys-dont-cry/. Všichni máme v toleranci jakýchkoli odchylek proti normálu ještě velké rezervy.... Ale když přijde kluk první den do školy s namalovanou pusou, to je bez komentáře... (17.11.2009)

Oproti Soldier's Girl nebo některému filmu od Almodóvara poněkud ploché. Za nešťastné považuji především vyzrazení konce příběhu hned ze začátku. Ono to možná funguje u Colomba, ale u tohoto filmu to ke gradaci děje moc neslouží. Z mého pohledu film končí před nejzajímavější událostí příběhu, tedy když se Sylvia Guerrero rozhodla stát advokátkou transsexuálů. Mercedes Ruehl má ovšem pořád ohromné charisma a hlavně její civilní výkon pomáhá uvěřitelnosti a naléhavosti filmu. Nadprůměrné televizní drama, které kdyby bylo o trochu lepší, mohlo být nezapomenutelné. (02.05.2012)

Gwen, tedy Edie svou odlišnost tak nesmyslně zdůrazňoval, že to nemohlo vést než k tragedii.Úsměvně na mě působil fakt, že kluk s umělýma prsama a ptákem chodí s příslušníkem námořní pěchoty, kterého vyhodili za chlast. To jí-jemu ani jednou nesáhl mezi nohy? Já jsem byl v jeho věku daleko kreativnější a zejména, když jsem byl příslušníkem pozemní pěchoty varšavské smlouvy. Nejvíc mi bylo líto mámy tohoto chlapce-dívky, ta to odsrala nejvíc jako samoživitelka, navíc hispánka v štědrém prostředí sociální politiky USA. No a kdo svoji roli nejlépe zvládnul? Tato dáma http://www.youtube.com/watch?v=nyBKt7fifqc (20.11.2012)

No... Že já si vždycky vyberu takhle "složitý", nebo nevim jak jinak to popsat, filmy. Je to rozhodně drama k zamyšlení, šokující, poučné, bezesporu výstřední a zcela určitě zajímavé, i když ne každý bude tenhle film chtít vidět. Upřímně lituji a zároveň obdivuji jeho/její matku, protože narovinu - já bych takový tlak, vyvíjený ze všech stran prostě nedal. (22.05.2013)

Zajímavý film o chlapci, který se cítí být dívkou. Jistě, takovéto téma tu už bylo mnohokrát. Za všechny jmenuji např. filmy Transamerika, Kluci nepláčou či Vojákova dívka. Takže tohle téma je už natočeno na několik způsobů a těžko očekávat, že by to někdo natočil nějak jinak. A tak určitě nepřekvapí, že při tomto filmu jsem si vzpomněl i na ostatní výše zmíněné filmy. Ale i přesto paní režisérka Agnieszka Holland přináší do tohoto filmu nový prvek. Příběh o Eddiem (který si začal říkat Gwen) je prokládán soudním jednáním. A tak divák hned od prvních minut ví, že Eddie byl zabit, a tím vlastně končí napětí, protože divák nemusí přemýšlet, jak asi celý příběh dopadne. Film běží stylem, že chvilku sledujeme osudy Eddieho a jeho rodiny a chvilku zase záběry ze soudní síně. A je to prokládáno průběžně, což je nový prvek, který byl do tohoto žánru vnesen. A to je na celém příběhu originální. samotný příběh je triviální a chtělo by se říci stejný jako ostatní filmy o podobné problematice. Pokud bych měl hodnotit příběh samotný, tak ten originalitou neoplývá a je tam ohromně velká podobnost s filmem Kluci nepláčou, prostě kluk žije jako holka, chodí normálně s klukama a neřekne jim, že ve skutečnosti je kluk, a na to také doplatí, stejně jako ve výše zmíněném filmu Kluci nepláčou. A možná paní režisérka Holland tušila, že právě s tímto filmem bude tento její snímek srovnáván, a tak se objevil originální prvek v podobě soudního jednání. Filmu to rozhodně prospívá a právě scény ze soudu jsou oním důvodem, proč dávám čtyři hvězdičky. Koukatelný, ale provařený příběh by sám o osbě na toto hodnocení nestačil. Takže je to za čtyři hvězdičky. (29.10.2008)