Interview

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..." (16.12.2007)

Novinář, bývalý válečný zpravodaj, dnes zaměřený na politiku, má udělat rozhovor s průměrnou herečkou, známou svými výstřelky, aniž by viděl jediný její film, tedy jeden vlastně ano, omylem („Viděl jsem ho v letadle. Moc si ho nepamatuju. Většinu času jsem měl vypnutý zvuk. A pořád jsem si přál, aby to letadlo spadlo.“). Její prací opovrhuje, ona zase nedbá dochvilnosti a vrací mu stejnou mincí. Ani jeden není schopen vzít vážně svět toho druhého. Jako dva kohouti v souboji čistě konverzačním se ocitají v jejím bytě, kde rozhovory o ničem a o všem získávají konečně na síle – předešlé situace se ale stále vrací, tu má navrch on, pak zase ona, jsme jako v začarovaném kruhu, ve kterém hraje hlavní prim „hra“. Ale je to moc příjemná hra, ve které za přítomnosti štěkajícího telefonu padne láhev skotské, lajna koksu a řada nejniternějších tajemství. A nebo také ne!?! Je s povzdechem, že dialogy i situace jsou občas (přiznejme si) minimálně nevěrohodné, že zpochybňují celou myšlenku. Naštěstí je tu autentická kamera, která podtrhuje minimalistické uchopení celé látky a zvláštní chemie mezi oběma představiteli, jenž se permanentně pohybují v mezích sexuálního jiskření a absolutního opovržení. Hudební motivy pak přicházejí v pravou chvíli, jakoby dávaly hrdinům prostor si vydechnout. Skladbu Love Gets In The Way (Dayna Kurtz) jsem si musel hned sehnat. Prakticky po celý „filmový život“ neselhávající Steve Buscemi je ale stále lepší herec než režisér (zde i scénárista) a jeho okoralý a vyhořelý cynik zanechá nejednu vzpomínku a koneckonců i nepřehlédnutelně půvabná Sienna Miller dokazuje, že v ní roste zajímavá směsice hereckého nadání. Základ to mělo znamenitý, ten se jen průběhem děje mírně převařil, tu a tam připekl. Rozhodně tu ale platí – v jednoduchosti je (pořád) síla. Mimochodem, komorní Interview je prvním článkem zamýšlené trilogie. *** až ****, tak si vyberte!! (29.01.2008)

Původní verzi jsem neviděl a asi nikdy neuvidím. INTERVIEW jsem shlédl přiznám se pouze kvůli Buscemimu. A neprohloupil jsem. Skvělé herecké výkony. Buscemi byl tradičně výborný, ale kdo by stejnou virtuozitu očekával od Sienny Miller? Příběh byl vtipný, inteligentní a překvapivý, ale v jedné věci souhlasím se Shushikou. Aftershot by byl výborným zakončením téhle zvláštní hry. (02.01.2008)

Skvělý Steve Buscemi, nepříjemně zajímavá Sienna Miller a spousta řečí v bytě, který vypadá jako skladiště. Jednoduchý námět, pouze dva herci a helemese, co se z toho dá vykouzlit. Rozhovory neustále kolísají mezi urážlivými, přesto nezávaznými řečmi a odkrýváním hlubokých tajemství obou postav (chlastajících, šňupajících a hltajících prášky po hrstech...), které nabírají druhý rozměr v překvapivém finále. Dvouhodinové čekání se ve Varech vyplatilo. (09.07.2007)

Scénář: Steve Buscemi, David Schechter .. Novinářský pes a sličná herecká kočička svádí úmornou konverzační partii o to, kdo vyhraje v tomto střídavě povrchním až pronikavě intimním interview a odnese si pomyslnou cenu pro vítěze. Ne, že by to bylo nějako originální téma, ale sžíravost, zápal, úskoky a gradující konfrontace místy za(m)razí. Jen kdyby nebyly některé dialogy tak papírové. Sienna Miller patří k mým oblíbenkyním z řad nastupující mladé generace a ani zde nezůstává nic dlužná své stoupající herecké pověsti. O šarmu nemluvě. To Steve Buscemi je osvědčený harcovník, jak herecky, tak na režijní stoličce a obojí zvládá, bez nějakých superlativů, velmi slušně. Škoda, že víc nedopiloval i scénář.. 70%. (03.09.2007)