Interview podle van Gogha

Intimní a intenzivní střet dvou osob: dospělého muže a mladé ženy, kterou silikonem vylepšená postava a druhořadé herectví rychle vyneslo do vybrané společnosti celebrit. --- Katja je klasický ženský predátor. Nedokáže a nechce milovat, chce vítězit. Její disciplínou je sex, a jde jí jen o to, aby ji každý muž chtěl, a ona pak mohla suverénně rozhodnout, zdali mu dá nebo nedá. --- Zde je vyprovokována faktem, že novinář Pierre je intelektuál, kterého kozaté hvězdičky valně nezajímají, a rovněž muž, který je schopen plnohodnotných citů. Utkávají se charaktery, mezi nimiž mír není možný: osoba milující a osoba prázdná, osoba živoucí a osoba závidějící, osoba v zásadě dobrá (trvám na tom, přestože se Pierre dopustil zločinu) a osoba zlá. --- Je to velmi dobře napsané a zahrané, ale vadí mi ten Pierrův zločin. Je do jeho osobnosti vložen neorganicky a účelově, jen aby autorovi poskytl materiál pro drsný a efektní konec. Jako takový je ale matoucí. Zlá žena přece ničí muže i tehdy - a především tehdy - když jsou podle obecných měřítek slušnosti docela nevinní. (18.08.2010)

Minimalistická, dobře zrežírovaná a uspokojivě zahraná v podstatě divadelní jednoaktovka. Vzhledem k poctivosti autora i obou protagonistů, kterým se podařilo vysoké tempo a napětí udržet víceméně po celý vyměřený čas, nelze než ocenit. Nicméně pointa je i přes svou naléhavost a tragičnost pro poněkud vyčerpaného diváka určitým vysvobozením a po hodině a půl sledování vypjatého setkání dvou nešťastných lidí nemůže působit natolik šokujícím způsobem, který jí autor pravděpodobně přikládal. Hodnocení: 75%. (23.07.2010)

To není interview, ale krutá bitva plná lstí a přetvářky, přičemž příměří jsou krátká a nejednoznačná … a síť lží a polopravd lze jen těžko rozplést. Na můj vkus snímek od samotného začátku zbytečně tlačí na pilu, takže sice mohu obdivovat herecké výkony obou hlavních protagonistů, ale zápletka včetně závěrečné pointy je pro mě až příliš absurdní a jen VELICE stěží uvěřitelná. (15.02.2011)

Já bych si tedy odpustil to "působivé finále", jak je to nazváno v oficiálním textu distributora. Jen kvůli němu nedávám plné hodnocení... Celý mi to přišlo výborný, skvěle vystavěný příběh, oba herci věrohodní, napětí mezi nimi krásně gradovalo, skvěle se doplňovali, jejich vzájemně se prolínající sympatie a antipatie, opovržení a touhy... Jen to brutální a nevěrohodné vygradování mi nějak celý zážitek pokazilo... (26.10.2011)

Kedže som videl prv Buscemiho modifikáciu, porovnáme si to spätne a iba v krátkosti. "Interview podľa van Gogha" je neviazanejšie jak prejavom lepšie hrajúcej Katje Schuurman, tak nadviazaním celého kontaktu dvoch osobnostne rozladených individualít. Oproti remaku má však docela pokašlané rozuzlenie, ktoré trpí umelohmotnosťou a preto je jednoznačne slabšie. Vždy túžim byť aspoň trošilinku nestranný a občas sa mi to aj darí, ale tentokrát to nepôjde, Theo van Gogh si ma aj napriek koncovému kixu získal o kúštik viac. (09.12.2011)